Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Mnoholičný lektvar

20. 10. 2006

„Následující dny Lektvary odpadají,“ promlouval k studentům Slughorn, „Dostanete takovou menší praktickou práci, kterou budete vykonávat ve dvojicích. Rozdělte se prosím.“

„Seš se mnou jo?“ otočila se Rose na Lily vedle sebe.

„Jasně.“ pokývala její kamarádka hlavou.

Za nimi v lavici James zklamaně zaklapl knížku,

„Co je brácha?“ žduchl do něj Sirius loktem. Pak si ale všiml, kam se James dívá. ‚No jasně, zase Lily.‘ pomyslel si. Upřímě se divil, proč se na ni James nevykašle. Nejevila o něj žádný zájem, ale nepolevoval. V druhém ročníku se do ní zamiloval a od té doby ji nepřestal uhánět. Hodně se kvůli nezměnil, ale ona to neocenila. Byli v sedmém ročníku, letos vycházeli, a James místo toho aby spolu se Siriem řádili a provokovali se zklidnil tak, až to bylo všem podezřelé. Jediná Evansová si toho nevšimla. Sirius měl chuť jí zaškrtit, ale co by pro kamaráda neudělal…

„Hej Houstonová!“ zavolal na Rose, i když seděla jen metr před ním, „ Budeš se mnou ve dvojici?“

Překvapeně zamrkala. On s ní chce být ve dvojici! Ale co Lily?

Klidně jdi. Já už si někoho seženu.“ pošeptala najednou, jako kdyby ji četla myšlenky. Mumraj ve třídě ustal, v lavicích už seděly čerstvě zformované dvojice. Lily se nešťastně rozhlédla, ‚Sakra!‘

„Ehm, když dovolíš.“ ozvalo se vedle ní. NE! PANEBOŽE! Pottera ne! Ale nikdo jiný už volný nebyl, dokonce i Snape měl dvojici. ‚No Skvěle.‘

„Hotovo?“ nadzvedl profesor obočí, „Dobrá, v tomto sáčku jsou kartičky s lektvary. Budu chodit po lavicích. Každá dvojce bude mít jednu kartičku, kterou si sama vylosuje. Lektvar, který na ní bude napsán připravíte.“

O pár minut později…

„Vy dva jste ve dvojici?Myslel jsem, že se nesnášíte.“

„Omyl pane profesore, Lily mě nesnáší.“ Odpověděl mu James, když s rukou zabořenou v pytlíku vybíral lektvar.

„No jasně! Zase za všechno můžu já co?!“

„A kdo jiný?“

„Ty! Vždycky mi dáš důvod abych se s tebou hádala.“

James vytáhl ruku ze sáčku a profesor odešel s úsměvem pryč. Tyhle jejich hádky ho vždycky pobavily.

„A kdy jsem ti naposledy dal nějaký důvod? Pokud vím tak po mě ječíš trochu neoprávněně.“

Lily zalapala po dechu, tentokrát Potter vyhrál, „Co máme za lektvar?“ pokusila se zamluvit svou prohru. Ukázal jí kartičku.

Mnoholičný lektvar.

„TEĎ! Teď si mi dal důvod!“ vybuchla, „ Sakra to neumíš vytáhnout nějakou - jakoukoli břečku, kterou bychom měli hotovou za jeden den?! Ty prostě musíš vytáhnout ten nejtěžší lektvar!“ ze zoufalství začala hlavou mlátit do lavice. James se přemáhal aby nevybuchl smíchy.

„Ježiši uklidni se, nějak to přežiješ.“ položil jí ruku na rameno. Přestala.

„Mě z tebe klepne Pottere, věříš mi to?“ kroutila hlavou. Usmál se.

„Věřím. Já se občas taky nemůžu vystát.“

„Někdy mám pochybnosti o tvém psychickém zdraví. Kdy začneme?“ pohodila hlavou ke kotlíku.

„Dneska v sedm.“

„A kde? Tady?“

„Počkej na mě ve společence.“

„Hej! Tam sem chtěl jít já!“ naštval se Sirius, který zaslechl jejich poslední věty.

„Smůla brácho.“ ušklíbl se na něj James.

„Pro přísady si přijďte ke mně.“ Zakřičel Slughorn aby se mu podařilo přeřvat mluvící studenty. 

   ***

„Skvěle! To si tady sedneme na zem?“ zuřila Lily.

„Hele, byl bych ti vděčen, kdybys po mě pořád neječela. Zkus být chvilku příjemná.“ Místo gobelínu, před kterým stáli se ve stěně objevily dveře. Potter přendal všechen náklad který nesl jen na jednu ruku a druhou jí otevřel dveře.

„Prosím madam.“

Místnost byla vymalovaná na okrovou žlutou, po levé ruce měly Lily nádherný krb. Kousek od něj stál prostorný stůl na který teď James pokládal věci na výrobu mnoholičného lektvaru.

„Líbí?“

„Jasně, jen je tady trochu…“ ani nestačila doříct větu a v krbu už plápolal oheň.

„Začneme tím výluhem z dračí kůže, jo?“

„To by bylo vhodné.“

Lily postupem času zjišťovala, že Potter už není tak nesnesitelný a kupodivu se s ním dá vydržet.

<!--[if !supportEmptyParas]--> <!--[endif]-->

„Tak už půjdeme ne?“ otočila se na něj, když už bylo všechno nachystáno.

„Někdo by to tady měl hlídat.“ poškrábal se na hlavě.

„Proč?“

„No, o téhle komnatě ví jen pár lidí, ale i ti by nám to mohli zničit.“

„A proč by to dělali?“

„Nemají mě rádi?“

„Ježiš, pojď už. Když to někdo zničí tak to uděláme znova.“

   ----

Lily seděla v lavici s nažila se vnímat Binnsův výklad. Ale myšlenkami pořad sklouzávala k Jamesovi. Úporně se snažila si dělat poznámky, jenže to nešlo. Po chvíli snažení to vzdala, zaklonila se na židli zvřela oči a přemýšlela.

Změnil se, každý to říkal. Je klidný,už neútočí na Snapea, neplíží se za ní a už jí přestal zvát na rande. Zamračila se. Proč ji to tak štve? Vždyť to nesnášela!

‚Lichotilo ti to.‘ Ne! Nelichotilo! Otravoval mě!

‚Líbí se ti.‘ Je hezký, ale to je jediná dobrá vlastnost, kterou má!

‚Přiznej si to, máš ho ráda!‘  NE! Sedla si zpět do své původní vzpřímené pozice. Sakra Evansová! Hrabe ti?! Tvůj rozum ti kecá úplné voloviny!

Spíš srdce zlatíčko, srdce ti říká pravdu.‘ Dost, dost! Pohled ji mimoděk sklouzl na Pottera, pozoroval ji. Rychle odvrátila oči a dělala, že si toho nevšimla.

Usmál se. O čem asi tak přemýšlí. Bylo zajímavé sledovat jak bojuje sama se sebou. Něco se jí určitě nelíbí. 

    ***

Už třetím týdnem se scházeli v komnatě nejvyšší potřeby a Lily měla čím dál větší problémy nemyslet na Jamese. Nesčetněkrát se přistihla, že se zamýšlí nad tím jaké by to bylo kdyby s ním chodila. Dnes tomu nebylo jinak, zase ho pozorovala. Prostě jí to nedalo. Black se k němu naklonil a něco zašeptal. Otočil se. Usmála se na něj a on ji úsměv opětoval.

    ***

„Myslím, že už by mohlo být hotovo.“ prohlásil James a podrbal se za uchem.

„Jak to zkontrolujeme?“ Lily se protáhla a pomalu vstala ze židle. Už skoro 2hodiny celá shrbená seděla na tvrdé židli, krb nehřál a světlo dohasínalo. Musela tam ale hlídat, mezitím si alespoň psala úkoly. Lektvar, ale vypadal celkem hotově - jediná optimistická věc za celý den.

„Nech to na mě.“ ušklíbl se a odebral si do placatky  

„Ó můj bóže.“

„Co? Něco se ti nelíbí?“

„Tohle,“ chytla ho za zápěstí ruky ve které lektvar držel, „Se mi nelíbí.“

„Ale Lily, nebuď labuť, někdy se přece pobavit musím.“

„Někdy?! Ty se bavíš pořád!“

„Noa? Užívám si života!“

„Já nemám slov. Je ti sedmnáct Pottere! Začni se chovat jako dospělý!“

„Hele,“otočil se na ní, evidentně zuřil, „ Už mě štve to věčný Pottere sem Pottere tam. Uvědomila sis někdy že mám i křestní jméno?!“ na chvíli se odmlčel,  „Evansová?!“ dodal s velkou razancí v hlase, otočil se a odešel.

To jí zaskočilo. Nikdy s ní takhle nejednal. Chvilinku váhala, jestli ho má nechat jít. Pak rychlostí blesku vyrazila za ním.

„Sakra zastav přece!“ křičela na něj přes celou chodbu. Byl hodně rychlý a to ani neběžel, bohatě stačily jeho dlouhé kroky. Ignoroval ji.

„Do kelu zastav! Nemůžu tě nechat jít aby sis z někoho udělal pokusnou krysu!“

„Já nechci dělat z nikoho žádnou krysu!“ konečně ji odpověděl. Zastavila se kousek od něj.

„Snad to nechceš vyzkoušet na sobě?“  zašeptala.

„A proč ne?! Neříkej, že by ti to vadilo!“ vyjel na ni..

„Vadilo! Představ si, že by mi strašně vadilo, kdyby se ti něco stalo!“

„Nech toho! Spíš nechceš mít problémy.“ skoro na ni křičel.

„Sakra! Ty mi nejsi lhostejný! Jak ti to mám vysvětlit?!“ je tak tak se bránila slzám.

„Nejsem lhostejný?“ najednou byl o hodně tišší. Sklopila hlavu.

„Víš, já…“ koktala. Přistoupil k ní a rukou jí zvedl hlavu...

„Miluji tě.“ 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=))

(Maysie, 2. 11. 2007 23:22)

Pěkňoučký.. =)

.................................

(Sany En, 6. 11. 2006 20:04)

Kdy naúíšeš zase nějakou tu kapitolu

krasa

(zarinka, 30. 10. 2006 14:27)

Je to moc pěkný=c)

supr

(terentule :), 22. 10. 2006 18:47)

bezvadný :o)

-----

(arex.m, 21. 10. 2006 23:09)

moc pěkný