10kapitola
Chudák srabus byl rád, že náš útok přežil. Ale na druhou stranu, možná mu ten sníh smyje ten sliz z vlasů.
Jak později u večeře zjišťuji – nesmyl. Naopak, vypadá teď ještě mastnější.
„Přeji vám krásné vánoce a šťastný nový rok!“ omračuje nás Brumbál svým oslnivým chrupem. Se divím, že nějaké má a navíc v tak dobrém stavu. V jeho věku.... Ale taky by to mohla být protéza. No nic, teď to řešit nebudu. Ještě by mi ta nenažraná banda snědla všechno jídlo.
„No lidi, já se už odkutálím do ložnic.“ to sem si zas dala. Jestli si nedám pozor bude ze mě brzo koule. Lily mi naznačí abych šla pomalu, nechápu proč Jamese prostě nepoprosí, už by byla volná. Jenže to by ho nesměla tak nesnášet. K tomu aby ho prosila se prostě nesníží.
Na vysvětlení:
Jedly jsme s Lily, Nat, Viv a Shelby večeři (kdo by to čekal, že?) Najednou mezi nás vkroužil James se Siriem. Lily vstala a chtěla odejít, protože kdyby zůstala nejspíš by to pro její hlasivky nedopadlo dobře. To však zareagoval James a kouzlem si ji přitáhl k sobě se slovy „Až mě slušně poprosíš, pustím tě.“ Lilyiny prosby byly zajímavé… „Dej ze mě ty hnáty pryč kriple! Nebo ti je zlámu!“ nebo, „Ty odporná hromado obrýleného hnoje! Pust mě!“ a „Jestli mě nepustíš, zaškrtím tě!“ Jednoduše řečeno: většina lidí ve velké síni byla mrtvá smíchy. Jenom takoví chudáci přecpaní (jako já) se smát nemohli. Mohlo by se jim snadno stát, že by jejich jídlo zatoužilo znovu navštívit talíř.
Já se ploužím a ploužím, stále nikdo nepřichází. Je to na prd, s takovou se budu ploužit až do rána.
„Jé! Zdar Liz! Jak se vede?!“ přepadl mě někdo.
„Přímo chrochtám blahem!“zvolám unaveně.
„Tákže dobře! To sem rád!“ Richard!
„Už sme se dlouho neviděli co?“ obtočil mi ruku kolem pasu. Se nějak rozjel hoch jeden. Mám dojem, že má v krvi i něco jiného než její běžný složky.
„Slavíš?“
„No jasně!“
„Co?“
„Em…heh… to mi trochu ušlo.“ škrábe se na hlavě. Prostě klasický kluk.
„Tady si!“ ozve se za mnou nějaký křik, „Blbče co děláš! Pojď do společensky, než si tě odchytí nějaký profesor!“
„Kamaráde.., to by zaručeně nestih. Bych nasadil turbolet a byl bych v tahu.“
„No jasně,“ brblal si ten kluk co Richarda táhl pryč, „Dík, že si ho pohlídala.“ šeptl na mě.
„Jasně! Dík, žes mě pohlídala!“ vyvalil na mě Richard oči a vlepil mi pusu na tvář. Musím uznat, že když je trochu pod vlivem je s ním o hodně větší sranda.
„Ty se s ním bavíš?“ozve se mi za zády.
„Liliano Evansová! Takhle mě nikdy neděs!“ vyjedu na ni.
„Promiň! Myslela jsem si, že sis mě všimla.“ kvasí kamarádka. No co! Nemá mě takhle děsit!
„Na co ses to ptala?“ uklidním se trochu, přece jen na ni nehodlám být celou noc nakvašená.
„Ty se s ním bavíš?“
„Dá se to tak říct.“
„Hele. Tuším, že to co ti teď řeknu se ti rozhodně nebude líbit.“ ok, super. Takže našvaná dneska jednoznačně budu. „Ale ostatní Mrzimorští říkali, že je prý hrozný děvkař.“
Mám ji zabít hned nebo až potom?
Komentáře
Přehled komentářů
=D Tak to bylo skvělý...prej hromada obrýlenýho hnoje, no já nemůžu=D=D a to s tou protézou bylo luxusní=D Fakt super
Chjo
(Natali, 9. 8. 2006 23:18)Lidi já se opravdu snažím něco splodit!!! Fakt se ráda že tu povídku ještě někdo čte... snažím se sem fakt něco dávat!!!
Představ si...
(Natali, 8. 6. 2006 15:53)Představ si, že ja taky ne... ani ve svém počítači, ale už něco tvořím!!!
honem
(kristýna, 4. 6. 2006 20:18)
už dlouho jsem nikde neviděla další kapitolku od sblížení nebo nová
www.jennyss.blog.cz
(Jenny, 10. 11. 2007 14:54)