15. kapitola
Motala jsem se po chodbě jak po desíti pivech a snažila se udržet rovnováhu. No nejde mi to no… ale co mám dělat! Když ty knížky jsou tak strašlivě těžký! Blbý NKÚ! Když jsem si včera ničila ruce tou debilní knížkou, myslela sem že mám od hledání pokoj. Jééénže! To je furt samý: bližší popis na straně 642 knihy Definice přeměňovacích formulí !
Šlehne mě z toho! Šlehne! Když vidím na kolikátý stránce to mám dycky hledat tak by mě omylo. No samozřejmě že mě ta kráva Pinceová nenechá v knihovně! Takže si vždycky krásně klopýtám na kolej s knížkami těžkýma jak prase a snažím se nezabít. V mém baletu školou mě zastavila vrstva něčeho na podlaze. Tedy… zastavila mě zeď, a pak sem si všimla toho něčeho na zemi. Tak snad mě to nezabije. Plna odhodlání jsem vykročila kupředu.
Dámy a pánové… to byl šklh jak prase. Poprvé v životě jsem udělala provaz a vydržela v něm… vydržela. Jsem v takovém šoku, že se nedokážu pohnout. Nohy roztažené, jedna přede mnou druhá za mnou. Já narovnaná, rukama skrčenýma v loktech, mám vyceněné zuby a pleštím oči.
„ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁUUUU!!!“ zařvu přes celou školu. Doprčic to bolí! Vyklopila jsem se na stranu a zabořila obličej do své roztrhané tašky. Knížky ležely všude kolem mě a vypadá to, že jejich stránky se rozhodly jít svou vlastní cestou.
Jsem natrhlá… to jinak není možný. Jsem natrhlá! JAAAAU!
„Elizabeth!“ vyřítil se ke mně někdo. Ať je to kdokoli děkuju za zopakování mého tolik milovaného jména, momentálně bych ale ocenila někoho kdo mi pomůže.
„Žiješ?!“ chytl mě ten někdo za pas a postavil. Soudě podle těch pracek velkých jak víka u popelnic se dá říct, že je to chlap. Rychlým pohybem ruky sem tu slámu co mi roste z hlavy hodila zpět na své místo a mohla jsem se podívat na svého… ? zvedatele?
„Richarde?“ vyhrkla sem a snažila nespadnout na něj. Sakra to bolí!
„Co to tady provádíš?“ vrchol. Se mi tady směje do xychtu.
„Kloužu si nevidíš?“ sykla sem. Jednak bolestí a jednak naštváním. Hnus… bledě modrej hnus… ne. Bledě modrej ne, to je pěkná barva, fosforovej hnus! Tak je to! A tohle je zas průhlednej hnus. Střelila jsem pohledem na tu sračku kousek ode mě.
„No?!“ rozhodila jsem rukama a čekala co bude.
„Co?“
Nádech, výdech Liz v klidu. Všichni chlapi nejsou tak blbí, všichni ne, třeba Rema by napadlo ti pomoct. Zakousla jsem se do jazyku abych nezačala nadávat, opravila jsem si tašku a posbírala do ní většinu knížek. Ríša celou dobu stál na místě a čuměl na mě jak tele.
„Tak. Díky, žes mi tak ochotně pomohl vstát a posbírat knížky. Jsem ti za to nesmírně vděčná,“ bože dneska bych skočila z věže. Začíná mě to všechno srát už. Čekala bych omluvu, že na mě celou dobu jenom blbě čumí, nebo alespoň něco! Ale nééé… on se jenom blbě usměje.
„Takže já už jdu na kolej,“ obešla jsem ho a snažila se i s plnýma rukama spravit košili a sukni, hábit se mi někde ztratil… téédááá… nechala jsem ho v ložnici, ale to je menší detail.
„Co si dělala proboha?!“ cosi zrzavého mě atakovalo na postel. Copak to asi bude?
„JÁÁÁU!“ zařvala sem bolestí, když mi Lily začala ošetřovat rozedřené koleno, moje hlasivky.
„Ty se snad chceš letos zabít!“ zamračila se na mě a odkráčela si pro hůlku.
„Jo. Protože miluju pocit, když mě všichni litují, ošetřují a bůh ví co ještě!“ kdybych si nepřipadala natrhlá až ke krku tak bych vystřelila z lůžka a… a? Asi bych se na tu postel zase vzteky svalila. Dneska je den.
„Cos dělala?“ dolehlo ke mně z koupelny. Další inteligentní dotaz.
„Škrábala sem se na koleně nožem,“ rozhodila sem rukama. To je zlej sen, při představě, že se mě na toto zeptá i..
„Co si dělala?“ vlezla do místnosti Viv.
Tádidádidá.
***
„To ti ani nepomohl?“
„Ne, prostě stál a čuměl jak puk. Prostě nic,“ popadla sem ručník a zaplula pod sprchu. Jak já se těším domů! Tady mám sice super kámošky, ale pomalu a jistě se demoluju. Tohle není normální.
Pustila sem si horkou sprchu a začala se mýt. Prostě to chce nechovat se jako mamlas. Za chvíli ti bude šestnáct Liz… za týden. Čas zapnout to něco s názvem Mozek.
***
Doprčic, doprčic, doprčic! Proč se mi vždycky daří všechno absolutně nestíhat?
„Liz! Kde si byla?“ jen se směj babo jen se směj.
„Usnula sem…“
„Na záchodě?“
„No a co? Tak sem unavená! Nemůžu za to že sem prostě usnula zrovna tam!“ nezdá se mi, že by to bylo nějak směšný, ale Shelby se koneckonců směje každé kravině. Práskla sem knížkou o lavici a snažila se vlasy nějakým způsobem zmuchlat do gumičky. Bože co to mám za slámu dlouhou?
„Dobrý den mládeži! Vzhledem k tomu, že vás za pár týdnů čeká NKÚ si v nejbližších hodinách zopakujeme vaše praktické a teoretické dovednosti!“
To snad nemyslí vážně…
„Původně jsem měla v plánu vás prozkoušet až pár dní před zkouškami, jenže profesorka Trelawneyová onemocněla, profesorka Prýtová odjela na seminář, a hodiny kouzelných tvorů pro tento týden odpadají!“
Někdo se tady šeredně plete. Nikdo nám neříkal o jakékoli změně.
„Dnes vám pan ředitel sestavil provizorní rozvrh, kterým se budete řídit.“
Popadla sem kus pergamenu, který mi poletoval před xychtem a málem mě trefil šlak. Dvouhodinovka přeměňování, hned potom dvouhodinovka dějin, lektvarů… dvouhodinovky, dvouhodinovky, dvouhodinovky.
Hip, Hip, Hip! HURÁÁÁÁ!
___
Popište mi účinky kouzla Ennervate:
Kouzlo způsobí, že člověk, který byl omráčen který ztratil vědomí
Toto kouzlo způsobí, že omráčený člověk se probere k vědomí.
Už hodiny, hodiny se tady s tím mořím. A pořád nic nemám! Je to v háji! Zeleném eště k tomu!
„Dost panstvo! Odložte brky!“ mávla Magiie hůlkou a má naprosto ubohá práce odplachtila do útrob toho hnusného stolu. Se divím, že se jí to tam vleze.
„Můžete jít!“ děkuji vaše blahorodí, děkuji vám mnohokrát!
„Tohleto fakt nemám zapotřebí!“ zavyl nějaký tvor, který se ke mně přidal na chodbě. Vivian, má spřízněná duše.
„Já z toho mám docela dobrý pocit! Akorát jsem zapomněla správně popsat to švihnutí hůlkou u otázky
„Ty si zapomněla detailně popsat švihnutí hůkou, a co? Já zapomněla co je to vůbec za kouzlo!“ rozhodila sem rukama. Šprt je to. A Shelby druhá taková. Vytáhla sem s tašky zmuchlaný provizorní rozvrh. Dějiny… a pak volno.
„Kam jdeš?!“ nakrčila obočí Lily, když sem vyrazila směr věž.
„Pro antidepresiva a polštář.“ kecám, antidepresiva nemám, ale začínám postrádat hábit. Venku je tak krásně až lítaj blesky a v hradu tak horko až je zima.
Chrrrr… rrrr….!
„Liz! Liz!“
Chrrr….
„Liz!Chrápeš!“
Chrrr…
„Elizabeth Cooková!“ co je zas sakra! člověk ani spát nemůže! Zamžourala sem na to hnědovlasé stvoření, které vážně ohrožuje svůj život.
„Chrápeš ty magore!“ to se toho stalo.
„Sorry.“
„Nejprve je nutno se vrátit na začátek 11. století, tedy do doby, kdy mladí čarodějové studovali u čarodějů starších…“
Nechce se mi spát… ne. Binns NENÍ nudný. Je ZAJÍMAVÝ.
„ …kouzelníci byli stále ještě vyhledáváni pro své schopnosti a ne jako palivo pro táboráky inkvizitorů…“
Chabý pokus o vtip. Inkvizitor… že by předchůdce naší drahé kolejní ředitelce McGonagallové neboli Magiie?
„Co podnikneme?“ copak se stalo, že se Shelby nešrotí?
„Budeme se učit,“ no Lily je vždycky hned se vším hotová. Ona toho Binnse snad sežere pohledem. Ale proč se učit! NKÚ jsou přece až za dva měsíce! Ne… moment… eh. Dneska je, dneska by měla být… sakra.
„Co je dneska vůbec za den?“ hlavně nenápadně.
„Pátek,“ obávám se, že toto je mi na dvě věci: už vím který den dneska je, a že nám dneškem končí tenhle potrhlý rozvrh, který mě málem zabil. Ale tak nějak stále netuším za jak dlouho budou NKÚ.
„14. května,“ dokončila to zrzka. Ooou. Budeme se učit. Budeme.
___
„Je to účinná hojivá emulze, která dokáže vyléčit úplně vše. I kdyby vás od smrti dělil vlásek, měli mor, chřipku, zápal plic, rakovinu a mnohé další více či méně závažné nemoci.“
„Perfekt!“ děkuji, děkuji. Takový aplaus jsem nečekala.
„Už jsem si myslela, že se to snad nikdy nenaučíš!“ tohle byl podlý útok na mou paměť!
„No tak co už! Nemůžu zato, že jsem na lektvary úplně levá.“
„No tím líp! Když už poděláš praktické testy, tak teorii budeš mít za V.“
„Takže celkově za P,“ tý jo! Tohle je promyšlený!
„Přesně! A to znamená co?“
„Prolezu!“
„Myslí ti to holka!“ hej já bych ji zabila.
„Tak co Moni? Jak jste pokročily?“ připlachtila do ložnice má drahá zrzavá společnice, a za ní ještě blondýna a hnědovláska. Jo… máme v ložnici zastoupený všechny barvy vlasů. Zajímavé.
„Představte si! Liz umí zpaměti 8 základních lektvarů a u pár dalších dokonale popsat účinky.“
Proč na mě všechny zírají jak na zjevení? Tak sem se jednou začala učit no! To toho je! Svět se zboří, přestanou jíst kakaový boby a… NE! Kakaové boby ne! Z čeho bych pak kynula?!
„No, tak když dovolíte dámy. Ráda bych šla spát. Jsem svým dnešním nadstandardním výkonem nesmírně unavena,“ zašlebila jsem se na ně a zaplula pod peřinu. Jo, válení zbožňuju. Je to moje nejoblíbenější činnost po… spaní?
***
Řekněme si to na rovinu: prostě mi není souzeno přežít ani jeden den bez jakékoliv bolesti. Ani na své narozeniny.. ne, já si prostě musím blbě lehnout, aby mě celej den bolela páteř.
„Liz?“ á jé. Má inteligentní blonďatá kamarádka přišla na výslech.
„Co?“
„Co to tady provádíš?“
Řekla jsem „inteligentní kamarádka“? Jestli ano, tak to bylo velké přeřeknutí. On by i debil musel poznat, že když stojím před zrcadlem a dívám se do něj, tak sleduju svůj odraz.
„Prohlížím si svůj xycht,“ vydechla sem. Ani sem si nevšimla, že mi ty kruhy pod očima začínají mizet, ale jak je vidět i zázraky se stávají. Jen se mi zdá, že sem kulatější než obvykle.
„A budeš tady dlouho?“
Tak fajn Lizzie, čas se nakopnout a doplazit se někde jinde. Plná znechucení jsem přesunula své pozadí z koupelny na svou postel a podívala se na rozvrh. Dějiny. Zase…
„Vstávat Liz! Nebo to zase zalomíš!“ no jo, Lil aby se neozvala.
„Namasíruj mi záda zlato!“ vjela jsem si rukou do vlasů, jako to s oblibou dělá James. Všechny se rozesmály.
„Že jsi to ty miláčku!“ odhodila si pramen rudých vlasů z očí a zkusila svým pohledem napodobit Siria.
Slavím úspěchy, dřív bych Lil ukecávala půl dne! Dneska musí mít perfektní náladu.
Lidi to je blaho! Být kočka tak předu o sto péro!
„Liz! Máš tady sovu!“ Sovu? Kdo by mi psal?
Drahá Elizabeth!
Doufáme, že se ti na škole daří dobře - nezbývá nám nic než doufat, protože kromě vánočních dárků (za které ti vážně děkujeme) jsme od tebe nedostali ani řádku.
Já i tvůj táta bychom ti chtěli popřát k tvým 16. narozeninám. Vše nejlepší dceruško! Hodně štěstí při zkouškách! Budeme ti držet palce! Samozřejmě hodně zdraví, myslím že toho určitě potřebuješ nejvíc.
A s tou láskou… počkej ještě chvíli jsi přece jen příliš mladá!
„Ehm… Lily! Lily škrtíš mě!“ ono je docela nepříjemný, když se vám dlouhý kostnatý prsty s dlouhými tvrdými nehty obtáčejí kolem krku ale nejnepříjemnější na tom je, že ty prsty mají docela sílu.
„Jak to, žes nám neřekla o tvých narozeninách?!“
Ooops. To vypadá jako slušný průser.
Komentáře
Přehled komentářů
Myslim si, že v týhle povídce nespisovná řeč vůbec nevadí, koneckonců je napsaná v ich formě. Skvělá kapča, to Lizino parodování Siriho a Jamese mě fakt pobavilo=D
...
(pasu-Hanka, 25. 6. 2007 8:51)Náhodou jsou ty žvásty naprosto skvělý! dodávají týhle povídce takovej šmrnc :D Rozhodně nekrotit =o)
:) Díky Lolo
(LilyJane, 22. 6. 2007 7:40)Díky za upozornění, ale k téhle povídce to prostě patří. Není to klasický popis. Všechno vypráví Liz a vyznívalo by vzláštně kdyby Liz ve svých myšlenkách mluvila spisovně. Ale i tak díky. Budu se snažit trochu ty její žvásty krotit :). Btw: je mi 16 :) (vím, teď jses asi zhrozila nad tím že 16-ti letá holka píše takovéhle kraviny, ale mě to baví, vyblbnu se :) )
...
(Lola, 21. 6. 2007 21:24)Nemám tušení, kolik ti je, ale musim říct, že mi ty povídky připadají docela dost dobrý... Jen malá poznámka, zkus psát spisovně- mnohem líp se to čte a taky to líp vypadá. Nespisovný jazyk se hodí třeba do přímých řečí, ale psát v tom celý příběh... Ale je to jen rada, samozřejmě se tim nemusíš řídit, pokud nechceš...
...
(barbora, 27. 5. 2007 21:01)ony baby uz vsetko napisali. a natrzena bola fakt najlepsia:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Ty jo! :D
(Amelia, 27. 5. 2007 20:48)Ty jo! To je super. Liz je jak já přes kopírák, vždycky úplně vim co udělá. SUPER SUPER SUPER! Tahle povídka se mi začíná líbit víc, než sblížení. BTW já nevím proč, ale v týhle poídce mám hrozně ráda tu Lily. Mnohem radši než ve Sblížení. Je tady taková... já nevím, jiná! :D No zkrátka to nemá chybu! Vždyť to napsala velká Lily Jane! :D :D :D
tsss...
(Hayddé, 27. 5. 2007 20:21)prejže nic moc!je to suprovy,nemá to chybu!skvěly,užasny,bombasticky,božsky,krásny..je tak dál!
skvělé!
(pasu-Hanka, 27. 5. 2007 19:38)i když je tahle kapitolka, tak jak si říkala o ničem (bez děje), tak i přes to je naprosto úžaná! ty Liziny hlášky jsou naprosto skvělý! je to skvělá kapitolka, supr povídka a nádherná...eh. no to je jedno. prostě a jednoduše je to naprosto fantastický! už se mooooc těším na další!!! :D
Chjo...
(Susan, 27. 5. 2007 19:05)
Tak se mi nechce psáááát.... Jo, dneska jsem chtěla dopsat tu kapču, že jo? :D
Ok... tož jsem se klátila smíchy hlavně u scény "Natržená" :D Ta byla skvěláááááá!
Toť ode mne pro dnešek vše. Muck! :-*
www.jennyss.blog.cz
(Jenny, 10. 11. 2007 15:15)