Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


16. kapitola

27. 6. 2007

Přiškrcená, domlácená, ukňučená, zlitá, téměř i zblitá…. toť můj momentální stav. Kdo chce bližší popis musí si počkat až si vzpomenu na včerejší den, vlastně i noc.

Ke své spokojenosti si pamatuju jen obrovskou zásobu alkoholu odněkud dotaženou Monicou, dokonce mám pocit, že sme nešly ani na hodiny. Mno, možná Lily šla na první tři. Ale pak se k nám asi přidala. Těžko říct.

Bože mě je blbě. Už nikdy nebudu pít. Zabaletila sem do koupelny a rychle vybaletila ven. Ne… ten zjev v zrcadle nemůžu být já. Ne… proboha řekněte mi, že to nejsem já! Dilema. Mám se vrátit nebo ne? Opřela sem se o futro od dveří a opatrně nakoukla dovnitř. Můj dokonale kulatý, navíc flekatý xycht se mi vůbec nepodobal. Obrovské tmavé kruhy pod očima opět dokázaly, že mě prostě jen tak neopustí, vlasy slepené vším možným.

Je mi blbě….

„Siriusi?“ SAKRA! Nesnáším když mě někdo takhle děsí! Viv! Já ji zadusím!

„Lásko Sirius je černovlasý,“ ooo zajímavý postřeh. Co natom Lily, že jsem na rozdíl od něj holka? Ne… on je prostě černovlasý – tohle bude opravdu největší rozdíl mezi náma dvěma. Nějaké rozdílné pohlaví? Neéé. Jak bychom mohli. Ale co bych po ní taky chtěla. Nevypadá o moc líp než já.

 

°°0°°

Proč mám neblahý pocit, že sme s holkama večer nezůstaly jenom v ložnici? Odpovím si sama…. protože kdybychom byly v ložnici, nenašla bych svoje kalhotky na soše kance u vstupní haly. Okamžitě se díky šikovnému kouzlu ztratily. Díky bohu, že tudy zatím nejspíš nikdo nešel.

„Ehm, holky… Nevíte kde jsme včera byly?“ copak se děje? Lily vypadá poněkud zoufale.

„Tak stoprocentně jsme byly tady. Ale co sme dělaly? To by mě zajímalo teda víc.“ Tak to je nás víc Shelb.

„Neřešit, nepátrat!“

„Viv, drahouši.. ale já chci pátrat!“

„Lily. Vím o čem mluvím. Radši nechci vědět co jsme prováděly abych byla schopná se ostatním podívat do očí! Co si myslíš, že jsme tak mohly dělat? Odpovím ti sama: nic slušného! Jestli hodláš zjistit co jsme dělaly. Zjišťuj jen pro sebe a za sebe, ale varuju tě. Nebudu ti pak měsíc nosit jídlo a učení do ložnice, protože se budeš stydět vyjít!“

Velmi poučná řeč. Něco na ní bude. Neřešit, nepátrat… tím se asi začnu řídit.

„Tohle nemá cenu, za pár dnů už nás čekají zkoušky a my se musíme učit a ne zjišťovat co jsme dělaly, nebo nedělaly. Zmeškaly jsme procvičovací hodiny a teď musíme všechno dohnat! Jestli kvůli vám propadnu, zabiju vás!“ Lily tak jak ji známe. Třikrát sláva věčným šprtům, amen.

„Tak kde jdeme?“ nahodila jsem úsměv a pokusila se ignorovat bolest hlavy.

„Do knihovny, Elizabeth, do knihovny.“ z té místnosti už mi naskakuje i vyrážka pomalu.

 

 

„Fajn, lektvary by byly našprtaný slovo od slova. Teď něco udělat s tou tvou neschopností kouzlit.“

„Díky.“

„Máš zač.“ zašklebila se na mě ta černovlasá potvora, vytáhla si hůlku a přešla na druhou stranu ložnice, „Takže, zaútoč na mě.“

„EXPECTO!“ zařvala sem a pak si uvědomila svou debilitu.

„Em, myslím, že toto nebude to pravé ořechové.“

„No sorry no, sem se spletla, to se stane.“ fajn, chtělo by to něco na spravení reputace.

„Furnunculus!“ zamířila jsem hůlkou na Mon. No vykryla ho, jak jinak.

„Tohle už bylo lepší, zkus ale jiné, klasické, třeba expelliarmus.“ a proč sakra toto?

„Jak jde výuka drahá přítelkyně?“ bože… za chvíli už ze mě budou mít divadlo.

„Jde to kupodivu dobře.“

„Byla bych vděčná kdybyste si ze mě přestaly dělat pšouky!“ už mě to vážně štve. Nemůžu za to, že jsem takový tele. Kdybych nestřídala školy jak na běžícím pásu, nebo ještě jinak, kdybych chodila na Bradavice stejně dlouho jako ony tak sem taky alespoň průměrná.

„Vůbec jdu ven!“ není nad čerstvý vzduch. Po tom úmorným učení není nic lepšího.

 

°°°0°°°

Díky bohu, že alespoň něco mi vyšlo. Když už mě štvou všichni ostatní tak alespoň to počasí je normální. Plácla jsem sebou kde jinde než u jezera. V podstatě co se k večeru dívám z okna, vždycky tady někdo sedí. Dneska tenhle čestný post zaberu já.

Jaký to klídek. Tohle už jsem dlouho nezažila. Spíše: toto jsem nikdy nezažila. V ložnici s dalšíma čtyřma ženskýma je vrchol, když je ticho tři vteřiny. A to se to nedá srovnávat s Krásnohůlkami, kde nás bylo na pokoji osm. Sice byl velkej, to uznávám. Ale osm holek na pokoji je vražda. Pomalá, útrpná.

Zapřela sem se rukama a zaklonila hlavu. Barvy se střídaly jedna za druhou, slunce pomalu zapadalo. Kdy naposled jsem se takhle dívala na oblohu? Když jsem odjížděla od Patrica z Ameriky? Tehdy jsem seděla vzadu na nákladním prostoru auta a byla vděčná zato, že nikdo nevidí, že zase brečím. A teď mám chuť po letech znova si to zopakovat.

V podstatě se situace nezměnila. Zase jsem tady jako úplný mamlas. Zase se vůbec nehodím do party holek na pokoji. Všechny čtyři splňují podmínky slečen Dokonalých. Lily, Shelby, Monica Vivian. Ironie… jaká to ironie, že vždycky takové holky chytnu jako kamarádky? Krásné, chytré, obletované klukama. A pak já. Malá, obyčejná, tuctová holka. Teď navíc i tlustá. S nechutí sem se zaměřila na své rostoucí špeky na břichu.

Je to nefér. Vsadím se, že se zase budu muset odstěhovat pryč.

„K sakru už s tím vším…“ vydechla sem nahlas.

„S čím?“

„REME!“ …. vodu… vzduch. Cokoliv. Mám šok. Dýchej Liz. Dýchej.

„Promiň, nechtěl jsem tě děsit!“ jasně drahouši. Rozšiř ten úsměv ještě víc a asi tě přizabiju!

„Mě by z tebe kleplo. Chodíš jako duch. Proč nedáš vědět, že jsi tady?“

„Těžko říct. Nechtěl jsem rušit.“

„Fajn. Nechtěl jsi mě rušit, ani děsit, ale udělal si to.“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Stává se. Můžu?“ ukázal na místo vedle mě. To víš že jo. Blbý dotaz. Jeden z mála inteligentních kluků, kterým se v hlavě nehoní jenom sex, alkohol, holky a podobný věci je u mě vždy vítán.

„Přemýšlíš?“

„Jo. Tak trochu se o to snažím.“

„Na radostné myšlenky to nevypadá.“ jo hochu tvá inteligence se prostě nezapře.

„Stalo se ti někdy, že ses někde cítil jako pátý kolo u vozu?“ znova sem se vrátila do původní polohy a pozorovala, teď už viditelný ubývající měsíc. Ticho… Jak je vidět sešli jsme se tu dnes… ne proto abychom uzavřeli sňatek manželský, ale proto aby si poklábosily dvě duše které zjevně trápí stejný problém.

„Docela často. Ale ty k tomu nemáš důvod. Vždyť holky jsou bezvadný.“

„Ty k tomu taky nemáš důvod a stejně si přiznal, že se tak cítíš docela často.“

„Mám k tomu pár důvodů. Ale proč si tak připadáš ty? Myslel jsem, že vedle ochranitelské Lily, která by se klidně bavila i se zmijozelskými se nikdo nemůže cítit jako páté kolo u vozu.“ to by ses divil. Hodně divil.

„No dívej.“ přitáhla jsem si kolena k tělu a obejmula je rukama, ignorovala jsem fakt, že už to nejde tak lehce jako dřív, „Lily, Shelby, Monica, Vivian – jsou perfektní holky, daří se jim všechno na co šáhnou. A teď se podívej na mě. Takový tele. Vedle nich už si pomalu připadám trapně.“

Ticho.

Ticho.

Trapný ticho.

Tichý smích.

„Co je na tom směšného!“ drkla sem do něj rukou. To je zlý sen. Se mu tu svěřuju se svýma problémama a on se mi směje! Kam ten svět spěje!

„Tvoje problémy, prezidentův plat a Siriův obličej.“

„A budeš šťastnej na věky věků.“ dodala sem ironicky.

„Přesně tak!“ hééééj! Já to nemyslela vážně! Tse! Nebavím.

„Uražená?“ nemluvím s tebou! Ne a ne a ne.

„Nejsi vůbec tele. Možná trochu praštěná, ale ne tele. To, že tak trochu nezvládáš školu není tvá chyba.“

Jo. Jo!! Tohle mi neuvěřitelně zvedá ego! Remí já tě miluju!

„Jestli chceš pomůžu ti se to doučit.“ eh?

„To jako vážně?“

„Vidím, že stav 'Uražená' zmizel,“ se nesměj! „ Myslel jsem to vážně!“

Skočila jsem mu kolem krku. Konečně někdo další! Už nebudu trápit jenom Mo!

„Ehm Liz! Nějak nemůžu dýchat!“

 

                                                                       °°°0°°°

 

Hlavně potichu. Pomalu. Liz to dáš! Nikdo si tě nevšimne!

„Kdes zdrhla?“ to je zlý sen toto.

„Projít se. Už mi z toho učení hrabalo.“ zalezla jsem do koupelny a zamkla. Proboha proč mám pocit, že je Lily moje náhradní matka? Zaplula jsem do sprchy a konečně se opláchla. Mám pocit, že poslední dobou ve sprše trávím času až přespříliš.

Dneska už po padesáté snad na sebe čumím do zrcadla. Není to pěkný pohled. Dospívám k názoru, že přes rok v bradavicích sem přibrala snad 15 kilo. Ne-li víc samozřejmě. Podle nadutosti vlastního xychtu bych řekla, že to bude víc. Fajn, Remie mi zvedl ego tím, že nejsem tele. Fajn, nejsem tele. Ale vypadám tak. Ale co. Tak jsem tlustá. Zhubnu. Někdy.

                                                                       °°°0°°°

„Ale proč to nemůžu…“ nechápu to. Všechny ty kraviny, které sem se drtila jak magor jsou mi podle Rema k ničemu. Prostě finito! Jsi nahraná holčičko!

„Tohle už se dávno nepoužívá Liz. Takhle někomu vypíchneš oko. Neopisuj žádné klikyháky, ale normálně tou hůlkou mávni!“

„Jak jako mávni?“

„Mávni…“

Bože, to je katastrofa. Jestli já ty NKÚ někdy zvládnu, tak budu Removi do konce života děkovat. Za poslední dva dny mě toho doučil neskutečně hodně. Tipla bych si, že z něj jednou bude učitel. Tak jo, není čas uvažovat co bude…

 

„Fera verto!“ mávla jsem hůlkou ve směru k nějaké veverce, nebo co to bylo. JO! JO! Lidi! Já to dala!

„Konečně!“ rozesmál se drahý pan Chytrý. Pobíhala sem po místnosti a řvala radostí. Nejsem normální… já vím.

„Tak pokud se ti zadaří ukecat profesora, který tě bude mít, aby si to mohla udělat na šest pokusů, vyhraješ.“

„Ty mi taky musíš kazit radost!“ vrhla sem se na něj. Lechtací útok včil!

„Hele! Jemně se mnou! Jsem křehká bytost!“ to už se nedalo vydržet. Vyprskla jsem smíchy.

„Copak to tady provádíte za nepřístojnosti!“ ozvalo se od dveří.

Jako tolik šoků v jednom týdnu. Začala sem se ukázkově dusit.

„Jamesi ty si tele!“ Remus po něm se smíchem hodil mnou vyčarovaný pohár. No, Jamie uhl, schytal to Sirius.  Sedla jsem si na zem a pomalu vydýchávala.

„Zajímavý pohár. Takový ochmýřený,“ jak jako ochmýřený? Tse! Nevěřím! Takhle mi kazit radost.

„Ticho tam vzadu!“ houkla jsem na něj a mrskla po něm polštář, který tady zbyl po nacvičování odrážecího kouzla, „Náhodou se mi poved!“

„To je fakt. Při předchozím pokusu ještě měl nožičky a ocas.“

„Héj! Jako nemusel si jim to říkat!“ no jen se smějte bando! To není fér! Postavila sem se na nohy a pokusila se zdrhnout pryč od těch šílenců. No útěk se nepovedl. Byla jsem lapena.

„Kam mě to táhneš?“

„Že by dál od dveří?“ smál se Sirius, James kouzlem zamknul dveře a sebral mi hůlku. Su v pasti! To zas bude.

„Milá dámo! Pokračuje doučování!“ uklonil se Jamie, prohrábl si vlasy a ukázal hůlkou na Siria, „Zde sledujete nejhoršího mizeru, kterého musíme zneškodnit! Sledujte hladké provedení akce!“

„Hej! Kdo je tady mizera!“

„Nemluv na dámu obludo!“

 

                                                                       °°°0°°°

Sem mrtvá. Ani chodit už pomalu nemůžu. Ležím na zemi a hýkám smíchy. Kolem mě pobíhají James se Siriem. Vrhají na sebe všelijaká kouzla a snaží se po částech přeměnit na zvířata. Výsledkem je, že dvanácterák má jedno kopyto, oslí uši a prasečí rypák. Tichošlápkovi narostl ocas, zflekatěl po vzoru krávy Milky a hlavu má hladkou s pár chlupama (stejně jako prasátko) – Jamieho pomsta za rypák.

„Že sem jim říkal, aby sem chodili,“ kecnul vedle mě Remus, který to taky schytal. Z hlavy mu trčely celkem slušné rohy.   

„Vždyť je sranda!“ žduchla sem do něj a zadívala se na bojující dvojici.

Zrovna ve chvíli kdy se James snažil Siriovi utrhnout nohu do místnosti vrazila Lily

„Co se tady sakra dě…?!“ oops! Průser! Pohled mé drahé kamarádky zrentgenoval celou místnost, včetně nás. Já se znova začala svíjet smíchy při pohledu na šokovaného Jamese stále ještě držícího siriovu nohu a Siria, který ležel na zemi a prsty se zarýval do špáry mezi kameny, aby ho Jamie neodtáhl někde k oknu a neodhodil.

„Prase, osel a vůl. Pottere tvá podoba docela důvěryhodně odráží tvůj charakter.“

„Drahá Evansová!“ zašklebil se na ní Sirius, odkopl Jamese a postavil se na nohy, „Bohužel ti musím říci, že to kopyto, které Jamiemu narostlo není od vola ale od koně. Tudíž, pokud jeho charakter odráží to jak vypadá… Budiž. Je to mamlas, ne moc pořádný, ale inteligentní, věrný a vytrvalý.“

1 : 0 pro Siria. Zašátrala sem po kapsách, vytáhla váček s penězi a mezi mě a Rema jsem hodila jeden galeon.

„Lily,“ usmála sem se. Pochopil hošánek! Remus byl dycky inteligentní. Chvíli se přehraboval v kapsách, ale pak taky přihodil jeden se slovy: „Na Siria,“

 

                                                                       °°°0°°°

 

Má zrzavá spolubydlící zjevně dneska není v kondici. Prohrála sem všechny svoje peníze. Ale co už s tím. Mamka jich má dost, budu muset vydržet do konce roku. To už není tak dlouho.

„VNÍMÁŠ MĚ VŮBEC?“

„LILY! Neřvi mi do ucha!“ sakra práce. Neslyším! Pomoc! Moje pravý ucho je v háji!

„Jak si mohla! Co si tam s nima dělala?!“

„Remus mě doučoval obranu a přeměňování a najednou se tam přihnal James se Sirim!“

„Aha! A proč si tam s nima zůstala?“

„Lil promiň, ale mi nepřipadají stejně debilní jako tobě. Byli to první lidi, se kterýma jsem se v Anglii skamarádila. Jsou to fajn kluci, se smyslem pro humor a dokážou člověku pomoct! Možná jsou trochu arogantní ale každý má svoje chyby. Ani ty, ani oni, ani kdokoli na této planetě není dokonalý! Jestli ti vadí fakt, že se s nima bavím, tvůj problém. Já se kvůli tobě nezbavím skvělých přátel!“ oj a je to venku! Mě se tak ulevilo. Nevíte někdo proč?

Chvílí přede mnou přešlapovala ale pak jsem zaslechla něco co mě překvapilo.

„Promiň, nechtěla jsem tě naštvat… Jen, jen… Promiň. Možná jsou to fajn kluci, ale já je znám už příliš dlouho a staré názory se nemění moc lehce,“ ona je prostě rozený diplomat. Okecat umí všechno.

Popadla jsem jí kolem ramen, „Pojď už než se zas požerem.“

 

                                                                       °°°0°°°

 

Dusno, téměř dokonalé ticho, které přerušuje usilovné škrábání brků. Áno uhodli jste. NKÚ v plné kráse. Dneska poslední písemný test a zítra začínají praktické zkoušky.  Eh, doufejme, že ty nepodělám stejně jako ty písemné.

Znovu jsem se podívala na poslední nezodpovězenou otázku a po chvilce k ní připsala odpověď.

 

45. Stručně popište následky špatně provedeného kouzla:

Katastrofa

Je to stručně?! Je! A zkuste mi říct, že je to blbě!

Pomalu jsem si prohlížela pergameny jeden po druhém. Valná většina otázek přes několik řádků a moje odpovědi obsahovaly většinou dvě, tři slova a občas dokonce celou větu. Ne, prostě učení mi nikdy moc nešlo. Shrábla jsem popsané listy na hromadu, opřela se lokty o lavici, dlaněmi si chytla krk a sledovala ostatní.

Snape psal tak zuřivě, že pergamen pod jeho brkem mírně doutnal. Peter naopak nepsal skoro vůbec, ale občas něco nenápadně obšlehnul ze sousedova papíru. Lily se soustředila tak pekelně, že její obličej zčervenal do stejného odstínu jejích vlasů. Vivian si do čela mlátila brkem. U Shelby jsem viděla jen na záda, ale i ta se nějak podivně hrbila. Monica kývala hlavou do rytmu nějaké imaginární hudby a tvářila se docela zoufale. Sirius s Jamiem byli jako vždy v pohodě a plní elánu. Remus pohodově doplňoval odpovědi a usmíval se.

Fajn, alespoň někdo je tady v pohodě. Třeba ta holka, pár lavic ode mě, v klidu rozhodně nevypadá. Zpocená, rudá, z očí jí tečou slzy, nehty zarývá do dlaní. No nechtěla bych.

„Posledních pět minut!“ oznámil Kratiknot a tím způsobil ještě větší hrůzu. Tatáž ubrečená holka popadla nějaký pergamen z hromádky a při pohledu na jednu odpornou otázku v totálním zoufalství zabořila hlavu do dlaní. Dokonce bych řekla, že vím o kterou otázku se jedná. U jedné jsem totiž byla stejně zoufalá. Vlkodlaci. Jednou mě z nich klepne.

10. Uveďte alespoň pět znaků, podle nichž poznáte vlkodlaka.

Zákeřná otázka. Nevím jak sem jí dokázala splichtit, ale jisté bylo, že jsem Removi soustředěním málem pohledem propálila záda. Nebylo to schválně, prostě sedí na blbém místě. Zírala sem z okna, jelikož mi ale slunko málem vypálilo bulvy, přesměrovala sem se na Jamese. Ten byl moc v pohodě, na Siria zíralo až příliš dalších jedinců mého pohlaví a od Petera bych mohla chytit to jeho IQ šumící trávy i přes tu dálku. Rem vyhlížel jako jediný přijatelně. Chápejte… infikovat se trochou inteligence by nebylo marné.

„Konec! Dopište prosím!“  A je to tady. Můj osud byl právě z poloviny zpečetěn. Už s tím nemůžu nic dělat. Tedy. Můžu, ale udělat praktické zkoušky na V je pro mě stejně možné jako pro Petera přijetí na univerzitu.

Naházela jsem si všechny věci do tašky a spolu s ostatníma holkama sem vyrazila k jezeru.

„Lily vypadáš nějak bledě,“ ušklíbla se Viv, když sme vyšly ven z hradu. Ách! Takové teploučko! Větříček! A my se paříme v tý debilní síni.

„Asi sem pokašlala otázku číslo 20! Nevěděla jsem přesně ty fáze přeměny!“ vsadím se, že to mám špatně! Navíc, jsem u otázky 34 špatně vyložila význam kouzla  A u otázky 39 špatně napsala histori….“

Vsadím se s kýmkoli o cokoli, že Lil dostane plný počet bodů. Rozhlídla sem se po pozemcích a zahlédla svého „oblíbeného“ zmijozelského spolužáka, jak si vylívá zlost na nějakém klukovi. Ú! Ztratit se! Sice už mě dlouho neotravoval, ale další příležitost mu dát teda nechci. Všechny sme popadaly do trávy na kraji jezera. Viv, Shelby i Mo si okamžitě sundaly boty a začaly se nohama ráchat ve vodě.

Teda strkat nohy do vody kde žije bůhvíco… to chce odvahu.

„Je mi úžasně!“ vydechla vedle mě zrzka a zavřela oči, „Dneska už mě nikdo nenaštve.“

Při pohledu na blížícího se Srabuse začínám mít chuť se znovu vsadit o opaku. Poberti nesedí zrovna daleko a vypadá to na další bitku. Nestačila jsem ani mrknout a Jamie se Siriem už stáli na nohách a něco po něm vyřvávali. Druhé mrknutí – Snape na zemi, třetí mrknutí – dusí se pěnou, čtvrté mrknutí –  apač jménem Rudý vlas se žene k apači Rozzuřené háro. Vedle mě se uzavírají sázky kdo koho víc naštve. Teď lituju, že sem svoje peníze už dávno projela.

 

Můj rudý bratr, či snad sestra? Och! Toť otázka jest! Každopádně rudá Lily dosti rychle vyklidila situaci. Dvanácterák se taky netváří nadšeně. Kdo by se taky po přirovnání ke Snapymu tvářil šťastně, že?

„Tak fajn! Kdo chce vidět, jak Srabusovi stáhnu kaťata?“

Moment jako tohle už přehání. Vidět to co si Snape pěstuje v rozkroku vážně netoužím. Měla bych psychický blok do konce života.

„PŘESTAŇ!“ zařvala sem na něj. Zastavil se a otočil na mě. Neváhala jsem a okamžitě k němu přišla blíž.

„Další taková, která by ráda bránila Srabíka?“

„Nikoho nebráním! Ale nezdá se ti, že už to přeháníš? Jak by se ti líbilo kdybych ti toto udělala já?“

„To by si nedokázala!“

„Možná se nevyrovnám ani jednomu z vás v tom co dokážu s hůlkou, ale napadnout někoho jenom proto, že vůbec existuje a znemožnit ho před celou školou dokáže jen to největší hovado pod sluncem! Už chápu proč tě Lily nenávidí!“

„Liz…!“

„Říkám ti PUST HO DOLŮ!“

„Proč bych tě měl poslechnout!“

Sakra pomožte mi někdo! Sirius blbě čumí, Peter to samé, Remus si raději čte! Já bych je bila do jednoho!

„Ten idiot si nezaslouží nic jiného!“

„Nikdy jsem netušila, že dokážeš tak zklamat. Rok jsem žila v přesvědčení, že bys tohle nikdy neudělal ani neřekl. Jak vidím, všechno je možné a vidím, že i pojem „skvělí přátelé“ je docela relativní. Jestli hodláš provést to co jsi začal, prosím. Ale já u toho být nemusím.“

Lily, ani nevíš, jak s tebou v názorech na Jamese souhlasím. Je to arogantní idiot s kytovou hlavou.

 

                                                                       °°°0°°°

 

Fajn. Vynecháme tu chvíli, kdy sem svého nejlepšího kamaráda poslala do jistých míst a zbyl mi docela příjemný den. Jasně, na písemných testech NKÚ nebylo nic příjemného, ale pořád byly lepší než ty praktické, které mě za pár minut čekají. Sedím naproti Pobertům, ale ani jeden do této chvíle nedal nijak najevo, že vůbec existuju. Dokonce ani vždy smířlivý Remus Lupin! FAJN! Urážlivci debžotní!

„Bartram Peter, Bevan Jim, Black Sirius, Cayley Reese, Cooková Elizabeth!“

Ale ne! Se Siriem ne! Zase se znemožním. Ne!

„Profesorka Machbanksová je volná slečno!“ ó jé. To je to starý vrásčitý něco?

„Dobrý den paní profesorko,“ kde se ve mě bere tolik taktu?

„Dobrý den slečno, slečnó? Cooková?“

„Ano,“ bože ta mluví jak kdybych od ní stála pět metrů. Zlatá Lily a její příjemný tichý hlásek.

„Tak tedy, začneme se zkouškou.“

 

                                                                       _____

 

 

Tak… shrňme si těch pár dnů praktických zkoušek. Formule – pokydala jsem nadnášecí kouzlo, podšálek mi nechtěl tančit. Přeměňování – svícen se zasekl v polovině přeměny z misky, takže byl poněkud divný, lépe řečeno dřevěný. Na poháru zbylo pár pírek od sovy a navíc jsem profesorovi přismahla vousy, když mi z hůlky vyletěly jiskry.

Ve věštění jsem neudělala skoro nic dobře, tam si můžu akorát udělat výčet všeho co sem pokašlala, málo toho zrovna není. Můžu doufat, že ta profesorka má stejně masochistické sklony jako Trelawneyová a miluje morbidní výklady smrti ve všech podobách a zároveň má smysl pro humor aby si nevzala příliš k tělu mou narážku na její věk, při prohlídce její čáry života  - „Žijete už příliš dlouho, tělo si potřebuje odpočinout.“ rovnou sem jí mohla říct, ať se vrátí do hrobu a neotravuje. Při bylinkářství mě zase ovíjel ten debil zelenej, ale když sem mu nenápadně šmikla pár stonků dal mi pokoj. S úspěchem sem přesadila mandragoru a pak se všechno pokydalo, pokousal mě nějaký plevel, vypadla mi z ruky lopatka a třískla profesorku do nohy, zmrzačila sem nějaký kvítko. Jo bylo toho hodně.

V lektvarech sem kapku znervózněla a téměř se mi povedlo přidat do kotlíku úplně něco jiného než tam mělo být. Naštěstí to na lektvar asi nemělo žádný vliv… doufám. Každopádně alespoň Zvětšovací dryák mám dobře, tím jsem si jistá. U Mnoholičného lektvaru… eh… řekněme, že tam si nejsem jistá vůbec ničím. Ve tvorech sem prošla, tím si náhodou jistá sem, protože vymačkávat tlustočervy, pokusit se obelstít kůroleza a podobné hovadinky snad musí zvládnout každý.  Nakonec toho všeho byla obrana. Nedopadla zrovna slavně, ale řekla bych, že líp než přeměňování. Taky je co říct, Remus mě málem zabil, když sem ani po třech hodinách nebyla schopná odrazit jeho útočná kouzla. Každopádně jsem se blýskla před Siriem, který tam byl bohužel zase se mnou.

A teď už mi zbývá co? Flákat se! Spát! Kynout! Lenivět! Zase úplně zblbnout. Nudit se! Tohle zní po těch dnech šprtání jako rajská hudba.

Flákla jsem sebou na postel a jala se splnit jedno z předsevzetí. Jednou rukou sem zajela pod polštář, abych si ho podložila. Moment! Co to tam je za papír?!

 

Drahá Elizabeth!

Doufáme, že se ti na škole daří dobře - nezbývá nám nic než doufat, protože kromě vánočních dárků (za které ti vážně děkujeme) jsme od tebe nedostali ani řádku.

Já i tvůj táta bychom ti chtěli popřát k tvým 16. narozeninám. Vše nejlepší dceruško! Hodně štěstí při zkouškách! Budeme ti držet palce! Samozřejmě hodně zdraví, myslím že toho určitě potřebuješ nejvíc.

A s tou láskou… počkej ještě chvíli jsi přece jen příliš mladá!

Navíc bychom ti něco chtěli sdělit. Hned na začátku prázdnin, což znamená, hned jakmile vyjdeš z nástupiště 9  3/4  si tě vyzvedneme a pojedeme na prázdniny do Francie. Přepokládáme, že nebudeš mít něco proti. Jestli nechceš jet, odpověz co nejdříve, jinak ti nezbude nic jiného než se k nám připojit.

Z domů ti toho moc brát nebudeme. Stejně si asi půjdeme něco nakoupit, takže se poloprázdné kufry budou hodit.

Těšíme se na tebe.

                                                                           mamka s taťkou

„TO SNAD NE! To nemůžou myslet vážně!“

 

  ____________________________________________________________

tady je těch pár fotografií z mého okna... :D to černý dole sou stromy, který se mi natlačily snad do všech fotek... jsou prostě moc vysoký a mraky moc nízko.

IMAG0004.jpg

IMAG0031.jpg

IMAG0032.jpg

Btw: ještě k té povídce - to slovo "Katastrofa" mělo být jiným frontem, jenže ten nejede a když se to snažím opravit zmrví mi to celý text... vypadá to divně ale nechávám to tak.

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ééééé

(Dami, 18. 7. 2007 22:50)

(pokud tehle můj blábol hodlá někdo číst tak hodně odvahy)
úúúúúúúú ííííí ááááááááá kdy bude další kapitolá? (momént hned donesu pytlíky na zvracení) (joa nedivte se, to bylo první, co mě napadlo)

Chci už další kapitolku!!!!

(Čuky Baby, 7. 7. 2007 14:49)

Kdy bude konečně další kapitolka????

paráda!

(Hayddé, 2. 7. 2007 21:03)

uplně nejvic nej byla pasáš,jak Liz mlivila s Remem a pak to učení s Remem a Pobetrtama...a NKÚ se ti taky povedlo...prostě suprově parádní kapitola!užsný hlášky,ty byli fakt dobry...

Super

(III, 2. 7. 2007 20:27)

super, honem další

úžastné

(Nika (www.nika-sk.blog.cz), 1. 7. 2007 12:39)

Super kapitola! Strašne sa mi páčila tá pasáž so Siriusom a Jamesom keď tam tak vyvádzali a Liz sa s Remusom na nich zabávala...Teším sa na pokračovanie a hádam pridáš nejakú aj ku Zblíženiu :)

fantastický

(pasu-Hanka, 28. 6. 2007 13:15)

Nádherná kapitolka, mco se mi líbila :D jen mě mrzí, že se Liz pohádala s Pobertama, doufám, že se to časem zase spraví...jinak ty obrázky jsou strašně hezký. prosím písni další kapitolku co nejdříve :D

Skvělý

(Čuky Baby, 28. 6. 2007 0:58)

Skvělý, super, hezký, pěkný, bombastický,............. Kdy bude další?

Joooo!

(Susan, 27. 6. 2007 21:00)

Já se prokousala až ke konci! Takže, když to shrnu:
Během čtení této povídky jsem dala spát koťata, nakrmila Esmy, ohřála jí termofon, dala ji spát, umyla nádobí, snědla půl okurky a psala si se dvěma lidma. Celkově z této kapitoly mám dojem takový, že se mi nejvíc líbila Katastrofa :D
Ale už by mohla být další kapča třeba ke Sblížení... O:) :-*
(A jestli se to teď nenačte, tak se naučím, jak se nabourat na stránku a ten koment sem dám tak!!!!)

supeeer

(barbora, 27. 6. 2007 20:15)

paraada konecne dalsia!:D ja by som tu lily prerazila:( ale co uz. velmi pekna:DD