Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


3kapitola

20. 5. 2006

Dojdeme před Gringottovu banku. Dovnitř mě nedostanou ani omylem. Ty jejich vozíky vážně nemám ráda.Kluci jsou stejného názoru a tak na rodiče čekáme společně. Z banky najednou vyjde zrzavá holka... je sice trochu bledá (kdo by po šílené jízdě v Londýnském podzemí nebyl...) ale velmi hezká. James vedle mě si okamžitě zajede rukou do vlasů. Nedá mi to a musím se ušklíbnout, ,, Tímhle si ji rozhodně..." mojí pozornost však od Jamese odvede jiný kluk. Zářivé blond vlasy - typický peroxidový blonďáček, tváří se jako by byl něco víc než ostatní, nejspíš pěkně bohatý. To je ale vedlejší... mám dojem, že chce tu zrzku před sebou shodit ze schodů. Tak to se ti nepovede! Bohužel povedlo. Žduchl do ní a ona z výkřikem letěla dolů. Naštěstí ji James chytil, takže se jí nic nestalo. Tos neměl dělat hochu! Když procházel kolem mě nastavila jsem mu nohu.
Debil plachtil tři metry. Po dopadu chvíli ležel a pak se pomalu zvedl. Díval se na mě jako bůh pomsty.
,, Problém peroxide?!" usměju se na něj. Vytáhl hůlku a ukázal s ní na mě. Si myslí, že mě vystraší nebo co?
,, Nevyhrožuj... stejně nesmíš kouzlit."
,, Špinavá mudlovská šmejdka!" Sjede mě pohledem. Hošánek umí pěkně nadávat! Tímhle mě rozhodně nenaštve...
,, Liz! Těší mě!" podávám mu ruku. Lidi kolem nás dostali solidní záchvat smíchu.
,, Počkej v Bradavicích!" ...vážně cvok.
,, Bojim! Bojim!" pronesu se šklebem. Jen tak něco mě nerozhází. Stěhování mě zocelilo. Naopak... ráda provokuju.
,, Budeš trpět..."
,, Pozdě... Dívat se na tvůj křivý xicht taky není žádná slast." Celý zčervená.
,, Za to zaplatíš!" štěknul po mě a otočil se za účelem útěku. Nedalo mi to a ještě jsem za ním zavolala, ,, Kolik jsem dlužna?!" to už u vedlejšího obchodu explodovalo sklo. Zuří... šmejd...
,, Jsi v pohodě?" otočím se na dívku. Jako jediná se neusmívá.
,, Já ano... ale ty budeš mít problémy..."
,, Proč myslíš? Já se o sebe umím dobře postarat. Nějaký peroxidový blb mi neublíží... Liz Cooková!" podám jí ruku. Přijme ji a usměje se, ,, Lily Evansová..." AHA! Těď mi to cvaklo! Podívám se na Jamese. Tehdy večer se totiž Sirius dostal i k tomuhle jménu. Trochu mu pomůžem...
,, Nechceš se k nám přidat? Čekáme tu jen na rodiče... Měli by nám dát peníze..." navrhnu. Trojce kluků se usměje. Lili váhá, ,, A aspoň se vyhneš tomu odbarvenýmu cvokovi. Mám menší dojem, že kdybys ho někde potkala nejspíš bys to pěkně schytala..." dodám.
Ohlédne se po klucích a nakonec kývne.
,, Zajdu to jen říct rodičům, čekají na mě... za chvíli tady. Ano?!" ani nečeká na odpověď a zmizí. Otočím se na Jamese.
,, Varuju tě. Nechovej se jako frajer, necuchej si vlasy! Buď úplně NORMÁLNÍ!" na to poslední slovo jsem dala obvzlášť velký důraz.
,, Rozkaz generále!" zasalutoval. On je vážně blázen.
,, Hele ale Evansová měla pravdu! Malfoy si na tebe počíhá a pěkně tě vyřídí!" dodal k tomu. Tak Malfoy! Hmm... opravdu úchvatný jméno. Mít takový já, tak se jdu oběsit.
,, Jamesi! Ona má křestní jméno! Já ti taky neříkám Pottere!"
,, Ty ne... ale ona jo!" brání se. On je cvok. Takhle ji nezbalí ani kdyby se měl po... zbláznit. Nebudeme sprostí.
,, Říkej jí jménem a uvidíš, že ona dřív nebo později začne taky!"
,, Dobře... budu jí říkat jménem. Ale ty neutíkej od tématu!"
,, Já se o sebe dokážu postarat! I kdyby na mě zaútočilo padesát Malfoyů, tak se ubráním!" měla bych se naučit přestat přehánět.
,, Tady máš peníze..." vrazí mi zelená máma plný váček peněz do ruky a opře se o stěnu. Ostatní z rodičů na tom nejsou o nic líp.
,, Běžte nakupovat sami... my si jdeme někde sednout..." oznámí pan Potter, chytne svou ženu kolem pasu a pomalu nám všichni mizí ze zorného pole.
,, Jdeme?" ozve se Lily pod schody. Přidáme se k ní.
,, Tak kam půjdeme?" zeptal se James. Kupodivu normálně!
,, AU!" vykřikl bolestně Sirius a zvedl nohu.
,, Co je?" otočí se na něj Remus.
,, Kopl sem se do palce!"
,, Máš čumět na cestu a né holkám pod sukně!" usměje se James. Lily se na něj překvapeně podívá.
,, Děje se něco?" zeptá se jí. Pozoruju k čemu se holčička rozhoupe.
,, Já jen... nic." mávne rukou. Začínám mít silné pochyby, jestli se ti dva dají někdy dohromady a to je znám teprve chvíli. Nikdo nemluví... zase je to na mě.
,, Víte co?! Ve dvě se tady sejdem." navrhnu a už Lil táhnu pryč, ,, Nezajdem si pro hábity?"
,, Třeba. Ty moje mi začínají bejt krátký..."
,, To máš dobrý... Já žádný nemám..." přiznám.
,, Jak to?"
,, Letos do Bradavic nastupuju."
,, Jedenáct ti určitě není... takže do jakýho ročníku?"
,, Pátýho..."
,, Stejně jako já! Doufám, že se dostaneš do Nebelvíru..."
,, Já taky..." Představa, že bych se mohla dostat do Zmijozelu mě děsí nocí i dnem.
,, Dobrý den slečny! Do Bradavic?!"
,, Dobrý... Ano!" odpovíme s Lil téměř současně.
,, Já bych chtěla kompletní vybavení..." dodám ještě, když už si mě přeměřují.
,, Ano... samozřejmě..."
Za půl hodiny odcházíme s narvanými taškami. Ve dveřích se mineme s klukama a zamíříme pro knížky.
Když už máme konečně všechno co budeme potřebovat. Tak mám pocit, že se brzo sesypu. Takový náklad nemám sama šanci unést. Naštěstí potkáváme rodiče, sedí v cukrárně a ládujou se zmrzlinou. Vidí, že se jen tak tak vleču ale ani se neobtěžují mi jakkoli pomoct. Svůj náklad sem hodila na taťku a představila jim Lily. Pan Potter s manželkou se po sobě podívají. Pokud má James Lily rád tak dlouho jak Sirius popisoval, tak už to taky zjistili.
,, Mami? Mám takovou prosbu..."
,, Ne! Už žádné zvířata!" vykřikne taťka zděšeně. Jak je možné, že ví na co se chci zeptat?
,, Jenom sovu! Abych si nemusela pořád půjčovat školní!" podívám se na něm svým oblíbeným psím pohledem. I tentokrát zabral!
,, Tak dobře. Ale nic víc!"
,, Jasně!" Vytrhnu Lily tašky z rukou položím je ke stolu a táhnu k obchodu se zvířaty. Nakonec jsme vyšly nejen z velkým Výrem - teda Výřicí nebo jak ji mám nazvat - ale i s krásným černobílým koťátkem, kterému Lily nebyla schopna odolat. A ještě s velkým množstvím různých zvířecích pamlsků a jídla.
,, Jaké jí dáš jméno?" ptá se mě. To kdybych věděla....
,, Nevím... a ty?"
,, Taky nevím..." usměje se, ,, Jé naši! Asi už budu muset jít..." Přijdeme zpátky k rodičům. Sovu položím mámě na klín a pomáhám Lil s taškama. Na oplátku mě představí svým rodičům. Velmi milí lidé...
,, Tak čau ve vlaku!" zamává mi. Skvělý! Druhý den a už mám další kámošku! Já se nezdám...:o))
Pomalu se otočím.
,, BAF!" vyskočí přede mnou zpoza rohu Sirius.
,, Ááá! Vole! Neděs mě, nebo se tu složím!" plesknu ho jemně. Jen se šklebí.
,, Můžem jít domů?" zeptá se Liz. Všichni přikývnou. Pan Potter naše zavazadla přemístí domů (letět se sovou letaxem by pro ni bylo hóódně stresující... pokud by to přežila) a my se vydali ke krbu. Jdu zase první... a zase se mi zvedá žaludek.
Po příchodu do domu Potterových jsem sebou pleskla na židli a jen tak tak se vyhnula za sebou letící trojci kluků.
,, Trénujete na kaskadéry nebo co?" podívám se na podlahu kde se všichni srazili. Šklebí se na všechny strany. Nakonec jim pomůžu vstát.
,, Jdu si lehnout..." popadnu pár svých tašek, sovu a pomalu kráčím domů. Stále se mi točí hlava.
V pokoji hodím tašky do kouta sovu položím na židli, otevřu jí dvířka a dám do misky vodu plus pár pamlsků. Sama ulehnu do postele... umyju se potom...teď bych ve sprše akorát usla.
Do dvou minut jsem tuhá jako špalek...

Pomalu rozlepuju oči... hlava mi třeští jako po nějakém mejdanu. Po třetím bezúspěšném pokusu posadit se, docházím k závěru, že se mnou něco je. Když se pokusím zavolat mamku selže mi hlas uprostřed slova... tedy... ehm... hlasem se to ani nedalo nazvat. To chroptění, které ze mě vylezlo... radši nemluvit.
,, Tys mě volala?" otevře mamka dveře. Ááá mamčo! Ani nevíš jak sem se o to snažila....
,, Jo..." zachroptím.
,, Bože! Snad nejsi nemocná?!" už to tak nejspíš bude..., ,, Ukaž!" sáhne mi dlaní na čelo. Příjemně mě jí chladí...nevím jak to dělá... když je mi zima zahřívá mě, když je mi horko - ochlazuje... Ona má v sobě nějakou termodinamiku nebo co... Ani si toho nevšimnu a usínám znovu. Asi sem vážně nemocná... Jamesi já tě vážně přerazím...
Probudí mě tlumené houkání. Pomalu otevírám oči. Kousek ode mne sedí má sova a prohlíží si mě.
,, Copak? Děje se něco?" zašeptám. Znovu zahoukala a nastavila nožku na které byl dopis. Kde ho proboha nabrala? ,, Musíš blíž... já na tebe nedosáhnu..." nestačila jsem ani domluvit a už seděla na mě. Musím uznat, že je to velká váha. Její nohy mi dělaly celkem slušné krátery do břicha, drápy jsem naštěstí přes peřinu necítila. Pomalu sem jí dopis vzala a sova hned odletěla... měla bych jí dát jméno. Přece jí nebudu pořád říkat jen sova.
,, Konečně ses probudila! Tohle spolkni..." vletěla mi mamka do pokoje a do ruky mi narvala nějaké prášky. Jakmile zahlédla dopis vzala ho a někam zahodila... na protesty jsem jaksi neměla sílu, přece mě to ale naštvalo.
,, Proč si mi ten dopis vzala! Byl snad tvůj?! Já ti taky neberu tvoji poštu!" vykřikla jsem na ni. Hned jsem toho ale litovala. Hlas mě po tomhle manévru definitivně opustil. SAKRA! Proč já musím mít takovou smůlu!
,, Potom si ho přečteš. Teď budeš spát!" přikázala, nalila do mě vřelý čaj a přehodila přes mě elektrickou dečku. Připadala jsem si jako na grilu. Pode mnou elektrická dečka na mě elektrická dečka - obě nastavené skoro až na maximum a já dokonale opečená ze všech stran.Tečou ze mě čůrky potu. Jestle to takhle půjde dál, tak budu za chvíli vyschlá jako sahara. Rozhlížím se po nějaké sklenici se chladivým nápojem. Zrak se mi zastaví na plastové láhvi minerálky v rohu pokoje. Na sucho polykám a upřeně ji pozoruji. NE! Kouzlit nesmím! Musím si pro ni dojít... nadzvednu se na rukách bych lépe odhadla vzdálenost a hned se sesunu zpět. Ta hlava mě pěkně štve. Šílěně mě bolí a když se posadím nebo nějak jinak zvednu tak se i roztočí! Začínám uvažovat jak se k té láhvi dostat aniž bych musela opustit postel. Bohužel nic jiného kromě kouzel mě nenapadá. Nikoho zavolat nemůžu, protože by mi vzali i tuto možnost ochlazení...
Vztekám se a vztekám. Přeruší mě až tichounké zaklepání.
,, Dále..." zašeptám. Na víc se nezmůžu. Jakmile se otevřou dveře beru nejbližší polštář hodím jej po osobě na kterou momentálně zuřím nejvíc, ,, Jamesi! Ty idiote! Já tě přerazím!" šeptám vztekle.Osoby za ním dostanou záchvat smíchu. Samozřejmě to není nikdo jiný než Sirius a Remus.
,, Čemu se smějete volové?!" vyjedu šeptem i na ně. Smát se nemocnému člověku! Je sice pravda, že mluvím tak trochu komicky, ale trocha sebeovládání by jim neuškodila.
,, Ty máš hlásek jak konipásek!" sedne si ke mě Sirius s úsměvem od ucha k uchu, ostatní si sedají na zem vedle postele. Upřeně se mu dívám do očí a bojuju sama se sebou. Nebudu se smát ne a ne a ne... už se směju. Ten jeho xicht by mu někdo měl zrušit. Zvuky které ze sebe přitom vydávám rozesmějí i Jamese.
,, Tak co? Už mě nehodláš zabít?" zeptal se po chvíli.
,, Pokud mi podáš tamtu flašku, tak ti odpustím!"
,, Když jenom to?" pokrčí rameny a zvedne se, ,, Tak to ti neprošlo! Tohle ti nedám!" zarazí se, když zjistí co to vlastně chci.
,, Proč?!" teď už mě vážně naštval.
,, Je to ledový a ty bys potom byla ještě nemocnější..."
,, Co se tady děje?" vleze ke mě mamka. Doufám, že nic neřekne...
,, Liz se chce napít ledový minerálky!" DOPRDELE! JAMESI TY SI TAKOVÝ BLBEC!!!
,, COŽE?!" otočí se na mě.
,, Nutně se potřebuju napít něčeho vlažného! Umírám horkem! Prosím..." zašeptám co nejzoufaleji. Máma chvíli váhala ale potom šla pro něco dolů...
,, Pomsta tě nemine Jimmiku... o to se neboj..." obrátím se na něj s výhružným pohledem. Zatím se usmívá... ještě neví c ho čeká... Já sice taky ne, ale přijdu na to.
,, Slyšel jsem, že holčičí pomsty bývají ty nejhorší..." prohodil Sirius jen tak mezi řečí. Asi chtěl ještě něco dodat, ale do pokoje znovu vešla mamka se skleněnou konvicí v ruce. K mému překvapení z ní nešla pára ( z té konvice!).
,, Tady máš vlažný čaj..." položila mi ji na noční stolek vedle hlavy a odešla. V té chvíli jsem zapoměla i na šílenou bolest hlavy. Okamžitě jsem si nalila plný hrnek a obrátila ho do sebe. Krááásný to pocit. Úplně sem cítila, jak ta chladivá tekutina sjíždí až do žaludku. Všichni mě pozorovali udivenými pohledy.
,, Tys musela mít žízeň!" uznal Remus. Jó hochu kdyby ses celý den pařil v tom v co já tak bys měl taky žízeň.
,, Měla a stále mám... "
,, Ty v tom musíš mít pařák..." zkonstatoval Sirius, když sáhl na peřinu, která překrývala onu el. dečku ( pozn. autorky: nechtělo se mi psát znova celé slovo, tak sem to zkrátila) a ucítil teplo.
,, To si piš... se sama sobě divím jak to tu dokážu vydržet..."
,, Nemůžu si k tobě lehnout mě je zima..." dělal, že mu cvakají zuby. Na to mu tak skočím. V místnosti přes dvacet stupňů a venku podle toho světla kolem třiceti a mu je zima... no jasně...
,, Tos uhod... nemůžeš. Pak bychom mohli chrchlat oba co?"
,, Tak sem zas neuspěl..."
,, Zas jo?! Hmm... Mám na tebe dotaz Reme... jak často střídá holky?" ukázala jsem na Siria prstem.
,, Stačí přirovnání?" nadzvedl obočí. Jen jsem pokývala hlavou.
,, Jako svoje ponožky..." tak to ty holky chuděrky lituju. Co si trochu rýpnout?
,, Siriusi malý dotaz... musí ti ty ponožky odstraňovat chirurgicky nebo je po jednom dni sundáš sám?" James i Remus dostali záchvat smíchu.
,, To je dobrá otázka...ale myslím, že on si je po měsíci z těch noh ztrhává sám..." ušklíbl se James. Hned po něm leťel MŮJ polštář, který mi podpíral hlavu.
,, HEJ! Vrať mi ten polštář!" žduchnu do Siria.
,, Co zato?!" usměje se na mě. No to se mi snad jenom zdá?! O co se pořád snaží?
,, O co ti jde? Můžeš mi to vysvětlit?" mlčí... nedělej, že nechápeš hochu..., ,, Sirie já nepatřím mezi ty které ti po pár hodinách oblbování padnou do náruče..." nezdálo se mi to a nebo se James vážně spokojeně usmál? Sirius však nedal nic znát...
,, Já? Já se o nic nesnažím!" nadzvednul obočí natáhl se pro polštář, dal mi ho pod hlavu a přesunul se ke klukům na zem.
,, Omlouvám se za vyrušení, ale tady máš svačinu Liz..." usmála se na mě mamka a podala mi jablko a rohlík se sýrem. Jídlo... to poslední na co teď myslím... Jen co se za mamkou zavřou dveře už přemýšlím jak se toho zbavit.
,, Daš si jabko?" Otočím se na Rema. Zakroutí hlavou. James to samé a přitom se o něčem dohaduje se Siriem. Jeho už se na nic neptám a rovnou mu ho ( jablko) s hlasitým ,, Chytej!" hodím. Otočí se na mě obličejem, asi aby se zeptal co jsem to říkala, a jabko ho trefí přímo mezi oči. Naštěstí to nebyla tak velká pecka, přesto stačila k tomu aby i jeho druhá, horní polovina těla skončila na zemi ( na spodní polovině seděl) .
,, Dobrá rána!" pochválí mě Remus.
,, Možná, že po tomhle začne i myslet!" dodá James.
,, Já tě varuju! Nerýpej!" ozve se trefený.
,, Nebo co?"
,, Ruka střelí, urve pysk!" rozesměju se... tentokrát kupodivu ne šeptem ale svým normálním hlasem.
,, Hele! Ještě chvíli tu můžete takhle blbnout a uzdravíte ji úplně!" sledoval mě Remus. Na tom asi něco bude... nepřenesla se ta nemoc ze mě na ně? =))) asi by mi moc nepoděkovali...
Takhle sme si povídali a blbli ještě několik hodin, než přišla mamka a vyhnala je s tím, že potřebuju spánek. Se divím, že je ke mě vůbec pustila. Ještě než opustili můj pokoj, tak Remus otevřel okno a James mi na peřinu nenápadně hodil propisku. Jéje... to zas bude velké dopisování... Bohužel pro ně se ale žádné nekonalo... hned jak vypadli sem byla tuhá.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.jennyss.blog.cz

(Jenny, 9. 11. 2007 14:49)

Máš super styl psaní, skvěle se to čte. Příběh se mi moooc líbí, jdu na další kapitolu.