Jdi na obsah Jdi na menu
 


6kapitola

20. 5. 2006

„V životě jsem se tak nenacpala, jako dneska.“ už jen díky představě brzkého spánku se nutím k chůzi do schodů k portrétu naší Buclaté dámy.

„Noapodobně.“ vysype ze sebe Shelby. Dýchá jako parní lokomotiva a chodí, jako týden před porodem šesterčat. V životě by mě nenapadlo, že se holka s tak perfektní postavou může takhle nacpat- myslím tím Shelby( má postava má k dokonalosti hodně daleko).

„Oříškové palačinky.“ vydechne Monica heslo. Blé! Kdo ty hesla vybírá proboha!

„Hnus co?“ postrčí mě Vivian dovnitř společensky, ,,Někdy z těch hesel nemůžu.“

„Né! Schody né!“ v mém hlasu už je jasně cítit únava.

,,Bohužel, nějak se nahoru dostat musíme. Tak lez než tady usnu.“ žduchne do mě Shelby. Tak jo. Jdem na to! VPŘED! Tahle motivace mi dlouho nevydržela. V půlce schodište si sedám. Vstávej Liz vstávej! Nahoře je postel, krásná, nadýchaná, měkoučká, teplá postýlka! Silou vůle se mi podaří donutit své tělo k chůzi. Když jsem zahlédla svou postel málem mi vytekla z koutků úst slina. V e l i c e  p o m a l u jsem se k ní plazila a při chůzi jsem se zbavovala nepotřebného oblečení a do peřin jsem kladla jen v podprsence a kalhotkách.

„Holky, tohle jsou úžasné po… chrrr.“

                                                                       ***

VSTÁVAT! ŠKOLA VOLÁ! VSTÁVEJTE DĚTIČKY! UMYJTE SI XYCHTÍČKY A PADEJTE NA SNÍDANI VY ZMETCI JEDNI!“ řve Monica hlasem na 100% zesíleným kouzlem.

„KRÁVO JEDNA BLBÁ!“ zařve Viviant momentálně někde pod postelí. Já nedopadla taky zrovna dobře. Zlekla jsem se tak, že mě všechno jídlo, které jsem včera večer snědla ze mě málem vyletělo pusou i zadkem. Jako bonus jsem, zamotaná do peřiny, sletěla z postele.

„Holky pomožte mi!“ zavolám na ně.

 Jediná Lily ke mně přiskočila a celkem dost nešetrně ze mě deku ztrhla. To je mi teď ale úplně jedno. Běžím do koupelny a  nad záchodovou mísou přemýšlím co dělat teď. Nevím jestli se nejdřív vyzvracet a pak po.. nebo se nejdřív po.. a pak vyzvracet. Tělo to za mě vyřešilo. Tlak v mé dolní půlce těla nesnesitelně vzrostl a já doufala, že záchodovou mísu nerozbombarduju. Nakonec přežila a já nakonec nemusela ani zvracet. Když jsem konečně, umytá a učesaná, opustila koupelnu, byla ložnice prázdná. Popadla jsem tašku s věcmi a zamířila dolů. 

Proč byla prázdná jsem zjistila po příchodu do společenky, kde Lily, Vivian a Shelby  mlátily Monicu polštáři.Žádná z nich, kromě  Moni. nebyla převlečená, takže přihlížející kluci měli opravdu na co koukat. Uviděla jsem mezi nimi i Jamese, který Lily pozoroval s otevřenou pusou a výrazem naprostého idiota.

Není divu, vždyť na sobě měla jen velmi krátkou, průsvitnou tmavomodrou košilku, která jen obtížně zakrývala to co měla. Viv s Shelby se neobtěžovaly vůbec s ničím a řádily jen ve spodním prádle.

„Netlem Pottere! Už mě tím pěkně znervózňuješ!“ zastavila se Lily v boji a vyčerpaně se svalila do křesla, „Neví někdo kolik je vůbec hodin?“

„Za pět minut nám začíná první hodina.“ zašklebila jsem se na ně. Samozřejmě, že kecám. Začíná až za hodinu, ale to je nepodstatný detail. Vliv to mělo okamžitý, až na polomrtvou Monicu všichni v rychlosti běželi do ložnic.

„Příště už si budíček nejdřív pořádně rozmyslím.“ prokulhala kolem mě. Ono se to nezdá, ale i polštáře dokáží být tvrdé.

„Kdo to u vás řval?“ žduchne do mě Sirius.

„Tipni si.“

„Monica?“ on je vážně inteligentní.

„Že by? Neříkají ti blesku?“

„ELIZABETH! TY SVINĚ!“ ječí na mě z ložnice Lily. Jujdá! Myslím, že bych se brzo měla vypařit. Vyběhla jsem z místnosti před portrét. No jo! Ale kudy se jde do síně?

„LIZ!“ sakra! „Nám neutečeš!“ ale uteču, jenže se nejspíš ztratím. Když jsem v půlce schodiště portrét málem vyletěl z pantů. Buclatá dáma se rozječela jako lodní siréna a Ostatní holky se k ní přidaly.

„Zabiju tě! Vlastnoručně tě zaškrtím!“

„Ááá!“ zařvu a mizím jim v chodbách. Bohužel pro mě, mají holky docela vzteklou náladu, což znamená, že se za mnou poženou dokud mě nechytí. Řítím se chodbami, aniž bych věděla kam vlastně běžím. Řev za mnou rozhodně neslábne, spíš ještě zesiluje.

„Cooková! To je ale náhoda!“

„Ááá!“ néé peroxid né!

„Kam běžíš?! Snad se mě nebojíš!“ směje se. Jo hochu, kdyby si měla za zády bandu rozzuřených holek moc by ses nesmál. Vlastně! Zastavím a otočím se na něj.

„Já a bát se tě? Kde žiješ?“

„Moc si trou…ááá!“ prohýbám se smíchy. Holky ho přímo ukázkově smetly.

„Mám toho dost!“zařve vztekle Malfoy. Tak teď už mu vážně nezdrhnu.

„Crucio!“ ZDRHNU!!! Nabírám přímo šílené obrátky. Holky mě dohnaly a letěly jsme všechny. Ze začátku, to bylo pouze obrazně řečeno, ale pak už to byla realita. Nevěděla jsem, že mají v Bradavicích tak nerovnoměrné schody. Každopádně po tvrdém dopadu na kamenou podlahu, jsem toho měla dost. Mrknu se na hodinky. Kde jsou? Na ruce mám jen kousek jejich plechového pásku. Mamka mě zabije.

„Kde to jsme?“ zašeptá vedle mě Lily. To bych taky ráda věděla. Půlkruhový sál hned pod velmi prostorným schodištěm. No fůj! Tolik prachu! Pomalu se vyškrábu na nohy. Bože to je zase den. Alespoň už mě holky neohrožují.

„Kdyby tady bylo alespoň nějaké světlo!“ přesně, naproti schodiště jsem rozpoznala obrysy obrovského okna. Jenže je tak zahnojené, že přes něj nic nevidím. Moment! Takže vysoko nahoře bude sovinec! Takže teď bychom měly být…

„Mám to! Někde pod těmi schody bude tajná chodba, která nás zavede k velké síni!“ zařvu radostně. Díky bohu za to, že se kamarádím s poberty.

„Lumos!“ zašeptá Shelby a kužely světla dopadne na nejasné obrysy dveří ve stěně. Vivian k nim přiskočila, její kotník ji totiž nedovolil k nim poze dojít.

„Tak tudy nejdu!“ rozklepe se Lily. Když Viv dveře otevřela, vysypaly se z ní desítky pavouků velkých jako talíř plus něco jako tarantule.

„No dobře, takže půjdeme normálníma chodbama?!“ mávnu rukou nahoru kde se začínají objevovat stíny běžícího Malfoye. Podle hluku to vypadá, že není sám.

„Nezlob se Liz, ale tohle po nás nechtěj.“ dobře, dobře. Ale co teď?  Utéct už nestihnem! Skvěle, první den v nové škole a už budu mít průser jak dělo.

„Co budeme dělat?“oklepává se od prachu Shelby.

„Pokusíme se přežít.“ dokulhá před nás Viv.

„Za mnou!“ mávnu rukou a schovám se do výklenku na druhé straně schodiště, než na jaké jsou ty hnusné dveře. Holky mě velmi rychle napodobily.

„Kde jsou?“ tak to bylo těsné!

„Nevím, vždyť jsem je tam slyšel!“

„Tak jdem za nima dolů.“ ne! Ne! Zůstaňte tam kde jste! Pevně tisknu víčka k sobě a doufám, že nás neuvidí. Holky vedle mě skoro nedýchají.

„Tak to se ti nepovedlo Cooková! Tak blbě se schovávat.“ dopr…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.jennyss.blog.cz

(Jenny, 10. 11. 2007 14:34)

Wow, tak to bylo akční...super