11. kapitola
Jéé! To sem se dneska krásně vyspala! Protahuju se. Jaké je to ticho, nikdo nechrápe, neřve. Otočila jsem hlavu na stranu. Sluneční paprsek se pomalu sunul po podlaze směrem k mé posteli. Ty sketo jedna… den co den mě budíš, ale dneska si to nedal! Nadzvednu se a pohledem přeletím své spící kamarádky. Joj, to mám ještě času, než se vzbudí. Oprava: než se některé vzbudí. Monica se začala nějak podezřele pohybovat.
„Čusky!“ zamrkal na mě ještě napůl spící rozcuchaný bledý tvor.
„Zdar.“ odpověděla jsem ji a začala hypnotizovat Liliinu postel. Náhlé osvícení. Potichounku jsem se vykradla z postele a schovala se za noční stolek, který stál kousek od její postele.
„Vzbuď ji, ale jemně jo?“ poprosila jsem Moni. Začala se činit.
Až dodnes jsem žila v domnění, že největším ochrapou je šípková Růženka. Myslím, že jsem právě našla její zdatnou konkurentku. Noční stolek mi po chvíli slouží jako polštář. Osvícení mě zase rychle opustilo, takže z legrace nejspíš zase nic nebude. A Lily… chrápe. Usínám.
„Co tady děláš?!“
„Bože Lily! Jdi ode mě dál, nebo špatně skončíš!“ vymrštila jsem se zpět na nohy tak rychle jak jen mi to mé otlačené kosti dovolovaly.
„Co sem ti zase udělala?!“
„HA!“ zařvala Monica. Lily se na ni nechápavě podívala. Zato já reagovala trochu jinak.
„IVAN! Ach Ivááááňo Ivaneééé jen se podívej na mě. Šaty mám vyšívanééé! A jsou celé hedvábnééé!“ můj umělecký projev nemá konkurenci. Mečím přes celou věž a pokouším se tancovat kozáčka. Lily s Monicou spadly v křečích smíchu zpět na postele. Ty dneska mají dost.
„WAAAAW!“ mlaskla jsem sebou na zem. Co to?! Krabička! Jéé! To je dárek!
„DÁRKÝ!“ zaječela sem. A popadla několik balíčků z mé hromady.
---
„To není fér!“ mračím se na Shelby, „Já chci mít taky takovou postavu.“
„ Já bych všemi deseti brala tu tvoji,“ dala si ruce v bok a kriticky se prohlížela v novém oblečení v zrcadle, „Vypadám jako Somálec.“
„ Nevěděla jsem, že Somálci vypadají jako MissUniverse.“
„Ježiši nech už toho!“ hodila po mě kuličku zmuchlaného balicího papíru. Je blbá, co k tomu dodat. Natáhla sem na sebe nový pullover a jeany. Vlasy sem nějak zmuchlala do gumičky. Ze zrcadla na mě zírala malá blonďatá holka, která by nutně potřebovala restaurovat. No jo no, vlasy mám delší než byly na začátku roku. Nehty na rukách i nohách jsou polámané. Obrovské kruhy pod očima dělají na kulaté tváři výraz zombie. Zastrčila jsem si za ucho pramen vlasů, který vypadl z culíku. No, vypadám jako blbec, ale kašlu na to. To se časem podá.
„ Co je?“ žduchla do mě Natalie.
„Nic,“ odmávla jsem to, „Jdeme teda na snídani?“
„Doufejme, že tam někdy dorazíme.“ pohodila hlavou směrem k Lily. Ta stále ještě rozbalovala a obdivovala své dárky. No nic, to bych pochopila, ale nemusela by zírat na vlněnou čelenku půl hodiny a dokola opakovat jak je nádherná. Chvíli jsem to vydržela, ale pak…
„Liliano Evansová! Zvedej se a padej na snídani!“ vystartovala sem na ni.
„A to jako proč?!“
„Bo mám hlad!“
„Už letím.“ a chytla do rukou další dárek.
***
„Ty si tak nenažraný tvor…“ mračila se Lil.
„Díky!“ usměju se blaženě. Noco, neměla zkoušet co vydržím. Kdyby ty dárky nechala smrdět a šla se mnou na snídani sama, nemusela bych jí táhnout. Musím nějak varovat Jamese, aby se k ní dneska nepřibližoval vypadá vztekle.
„Jestli se tu teď objeví Potter a začne mě zase otravovat, tak…“
„Tak co Evansová?!“
Nadskočila sem snad půl metru nad židli. On je jak duch.
„Vezmu si pistol a půjdu se oběsit do rybníka Pottere! Ty jsi snad všude!“ všichni v doslechu se začali usmívat.
„Přišel jsem se nasnídat, co je na tom špatného?“ usmíval se jak měsíček nad hnojem. Mě z toho cvoka klepne.
„Nějak potichu ne? Obyčejně je vás slyšet ještě dřív než vejdete do síně.“
„Zřejmě proto, že jdu dneska sám.“
„Proč?“ zapojila sem se do jejich rozhovoru já.
„Zaspal jsem.“
„Pěkně blbá výmluva Pottere. O prázdninách se zaspat nedá.“ James jen pokrčil rameny a sedl si vedle Lily.
„Alespoň můžu posnídat v tak okouzlující společnosti.“
„Bacha abych ti ten toast nenarvala do nosu Pottere.“
„Evansová buď v klidu. Nevztekej se hned od rána. Vánoce jsou svátky míru. Hele jmelí!“ usmál se a ukázal nám nad hlavy. Podíval se na Lil. Ta ho probodávala pohledem typu udělej-to-a-jsi-synem-smrti. Obrátil se na mě. Usmála jsem se naklonila přes stůl a dala mu pusu na tvář.
„Já chci taký!“ ozvalo se kousek od nás. Sirius. To sem si mohla myslet.
„Si fandíš ne?!“
„Měl bych? Já chci taky pusu!“ zubil se. To víš, že jo hochu. Tůdle. Vyplázla jsem na něj jazyk. Zastavil se a svěsil hlavu- zase hraje divadlo.
„Nikdo mě nemá rád. Ani tu pusu mi nikdo nechce dát.“ tohle neměl říkat. Do dvou sekund byl obklopený holkama snad ze všech kolejí.
„Ženské! Vypadněte ode mě!“ řval bezmocně. No jo, neměl se zastavovat pod jmelím. Hahaha… já jsem tak škodolibá. Obrátila jsem svou pozornost zpátky k Lily. James se jí zjevně pokoušel políbit = vrazila mu do pusy lžičku a naštvaně vyrazila pryč. Ještě jsem popadla jeden toast a vyběhla za ní.
Bože ta je rychlá., to je hrůza!
„ÁÁÁÁÁ!“ křičím za ní na chodbě. Jen ten kdo se někdy pokoušel jíst a běhat zároveň mě teď dokáže pochopit.
„Co je?!“ otočí se. Konečně. Už sem si myslela, že po ní ten toast hodím.
„Bože, ty seš rychlá jak Ferrari.“ Zachrchlala sem a dobelhala k ní.
***
„Čumte děcka!“ mrskla před nás Monica nějakou krabici. Nadzvedla sem se na posteli.
„Hmm… kus pozohýbaný, bílý lepenky, velice moderní a vkusný doplněk bytu. Super. A co já s tím.“ Opět čiším “skvělou náladou“, téměř celodenní procházka s Lil mě naprosto odrovnala. Ne, že by mi vadilo se procházet, ale štve mě, že sem přišla o oběd.
„Blbe. To je rádio co mi poslal tatík!“ vytáhla hromadu nějakého šrotu.
„Moderní deasing co?“ neodpustila si Shelby.
„Já za to nemůžu, taťka to musel rozebrat každou součástku očarovat a pak zase složit.“
„Myslím, že na fázi skládání zapomněl.“ prohrábla se tím materiálem Natali.
„No nejspíš se bál, aby se to po cestě nerozbilo.“
„A stejně se to rozkřapalo…“ vytáhla sem z té hromady několik polámaných součástek. Monica ten bordel shrábla zpátky do krabice, zalepila ji, obvázala provázkem a… Pak se zasekla.
„Holky, já nemám sovu. Nemohly byste mi nějakou svou půjčit.“ v duchu odhaduju kolik ten balík může vážit. No míň než dvě kila to nebude.
„Tohle Prue neunese. Pojď se podívat do sovince jestli tam nebude nějaká silnější.“ posadila sem se.
***
„Vážně jsi si jistá?!“ výběr Mo mě tak trochu zaskočil. Jo… sova, kterou si vybrala vypadá zdatně(téměř pod ní prasklo bidýlko). Pochybuju, že ten balík někdy dorazí k majiteli.
„Samozřejmě! Vidíš jak je natěšená na tu cestu?!“ Nemyslím si, že projevem nadšení u sov je vyděšené houkání a klování do rukou.
O pár minut později…
„Tak leť přece!“ žduchala Monica do sovy. Ta ji však okázale ignorovala. Mo to nevydržela žduchla do sovy tak, že přepadla přes okraj. Po dvou minutách kdy bojovala hlavou dolů, aby vzlétla s navíc ještě stále přivázanou nožkou k balíku se objevila vedle okna. Pak Monica z okna vystrčila i ten balík.
Sova se zděšeným „HŮŮŮŮŮ“ klesla ve vzduchu asi o
Když jsme scházely ze schodů, uslyšela sem šplouchnutí… chudák…
Komentáře
Přehled komentářů
héééj dobře!! :-DD z toho ivana sem fakt nemohla..neb ta sova..HŮŮŮŮŮŮ :-D
hrozně hezky píšeš, takhle jsem se u žádný povídky nenasmála, a to jsem jich přečetla dost...
www.jennyss.blog.cz
(Jenny, 10. 11. 2007 14:59)Tak to ráno bylo skvělý=D=D Vůbec celá kapitola nádherná
:-)
(Padfoot (http:/padfoot-prongs.blog.cz), 12. 6. 2007 15:53)hahaha chudák sova cože já ji lituju svině sova stratila náklad
pokráčko!!
(Kate Blacková, 9. 10. 2006 13:32)prosimtě napiš další dílek je to moc super!!!!!!!!jo a to zblížení můžeš taky!!fakt je to všechno moc a moc a mooooc povedený!=DDD=))
Honem
(Cat, 4. 9. 2006 21:04)Je to super. Kdy přidáš novou kapitolu, jestli teda nějaká ještě bude?
:o)
(happy, 27. 8. 2006 22:15)Super, konečně nová kapitola... :o) doufám, že nové se dočkáme o hodně dřív...
Sblížení
(dejsi, 26. 8. 2006 1:29)Prosím, že budeš ještě pokračovat s povídkoou Sblížení???
Rychle
(Ivet, 13. 8. 2006 20:31)Fakt bezva kapitola, sem se u ní musela furt smát. Doufám, že další bude co nejdřív
xDDDD
(sienna, 31. 10. 2008 21:17)