Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


15.kapitola

20. 5. 2006

Přeběhla společenku a jako ve snách utíkala... ani vlastně nevěděla kam. Hlavně aby byla pryč, pryč od všech lidí, kteří jí tak ničí. Zastavila se a rozhlédla kolem. Stála na starém dřevěném mostu, který visel nad hlubokým údolím už jen díky kouzel.

Postavila se k jedné jeho straně a rozhlédla se po okolí. Nádherná zelená krajina s hustým lesem přímo sváděla ke vzpomínání.

Zavřela oči. Vynořovaly se jí obrazy z mudlovské školy, seznámení s Rose, úspěchy v hodinách, hádky s Jamesem... NE! Nechce na něj myslet. Právě na něj ne. Na začátku odolávala jeho narážkám a vtípkům statečně a s odhodláním. Později už ji to drtilo, mnohem snazší by bylo se s ním hádat, jakkoli s ním mluvit, alespoň by se tak nesnažil s ní navázat rozhovor. Do mysli se ji vloudily ty šťastné chvíle s ním, smáli se, líbali se. Náhle si na něco vzpoměla. Natáhla ruku k jednomu záhybu na dřevě a rukou z něj setřela prach a pavučiny. Na tvář se jí skutálely první slzy. Přejížděla prsty po obrázku, který tam před rokem vyryl nožem James. Velké srdce a uprostřed James & Lily. Z pár kapek se za okamžik stal potok slz. Pomalu sjela podél dřevěného zábradlí na podlahu. Měla pocit jako by ji něčí neviditelná ruka velmi silně stiskla vnitřnosti. Jak moc by chtěla být s ním, chtěla by vědět co se děje, pomoct mu. Zase být šťastná. stočila se a hlavu si položila na kolena.Celé tělo se jí třáslo pod náporem pláče. Studený vítr si pohrával s jejími vlasy. Bylo jí jedno, že se pomalu stmívá a měla by jít zpátky. Jediné co chtěla bylo vrátit čas a nerozejít se s Jamesem.

,,Co tady děláš? Chceš dostat zápal plic?!" ozval se nad ní nějaký hlas.

,,Kli...klidně." odpověděla aniž by zvedla hlavu.

,,Co se ti stalo?" zarazil se neznámý když uslyšel její pláč.

,,Všechno. Zničila jsem co se dalo. Udělala jsem něco co se nikdy nemělo stát, a navíc to bylo kvůli úplné hlouposti."

,,Můžu vědět co?" hlas byl náhle něžný.

,,Rozešla jsem se s Jamesem!" kdyby mohla zakřičela by to, ale její hlas to momentálně nedovoloval.Ten "někdo" ji obejmul. Zvedla hlavu...

,,Siriusi?" zašeptala, ,,Co ty tady děláš?"

,,To je vedlejší. Mě by spíš zajímalo, proč ses alespoň tochu neoblékla, když si šla ven. Je leden mladá dámo a ty tu sedíš v sukni a halence." nejspíš ji chtěl alespoň trochu odvést myšlenky, bohužel se mu to nepovedlo. Postavil jí na nohy a podal jí svůj plášť.

,,Já nevím proč mi to došlo tak pozdě... ale prostě došlo. Miluju ho Siriusi, i přes to všechno co mi celá ta léta prováděl jsem se do něj zamilovala a miluju ho doteď."

,,A co..." Sirius se zasekl.

,,Rose? Nejspíš se mě teď pokouší najít."

,,Víš. Chtěl bych se ti omluvit. Mrzí mě, že jste se k vůli nám rozešli a ještě víc mě mrzí, že... že jsem Rose ublížil." natáhl jednu ruku za sebe a začal rolovat vduch, ,,Navíc tady nejsem..."

,,LILY!!!CO TADY K SAKRU DĚLÁŠ?!" běžela k ní Rose.

,,Já si tady povídám se Si... Siriusi?" ať se rozhlížela kam chtěla nikde nebyl.

,,Co? S kým? Víš jaký jsme měl strach?! Tohle nám nikdy nedělej! Ty jsi brečela?"

,,Jo."

,,Proč?" nedala se jen tak odbýt. Lily se zhluboka nadechla a vydechla.

,,Já ho pořád ještě miluju Rose a nejspíš mu to teď hned půjdu vyklopit."

,,Koho pořád miluješ? Dana? Matta? Filipa? Steva? Letos si měla kvanta kluků málem si dohonila Blacka a..."

,,NE! Jamese. A co se týče Siriuse - tomu to půjdeš vyklopit ty."

,,Ne. To... to nejde. Já potřebuju čas."

,,Ok. Tak jdeme."vykročila Lil rázným krokem k hradu.

o pár desítek minut později...

,,Jak jsem mohla zaběhnout tak daleko?" divila se sama sobě Lily.

,,Mě spíš zajímá víc to jak jsi vydržela v tom mrazu přes hodinu, jen v halence a sukni?"

,,Hodinu? No vidíš a nic mi není."

,,Vsaď se, že do zítřka budeš mít alespoň pořádnou rýmu."

,,Nevíš kde teď James bude?"

,,Nejspíš v ložnici."

,,To mi snad dělá naschvál!"

,,Hele. On neví, že ty máš v plánu mu vyznávat lásku!" rozesmála se Rose.

Obě dívky vešly do chodby, která konečně vedla přímo k portrétu Buclaté dámy. Lily ztuhla.

Pár metrů před nimi na schodech stál totiž James a zuřivě se líbal s nějakou dívkou z Havraspáru. Rose však neunikl fakt, že James byl přitisknutý k zábradlí a ta dívka se na něj sápala. James se jí sice pokoušel odstrčit, ale vypadalo to spíš jako by ji osahával. Nahoře u portrétu na vše shlížel stejně překvapený Sirius.

,,Vidím Pottere, že se dobře bavíš. Bohužel tě ale musím přerušit. Jelikož si prefekt, tak ti body strhnout nemůžu, " promlovala klidným hlasem Lily jako by se nic nedělo, ,, Ale tobě ano." probodla dívku zničujícím pohledem, ,,Za to, že nejsi na své koleji 20 bodů. Za to, že si navíc na úplně jiné části hradu než máš, 30 bodů. A za to, že se tady veřejně oslintáváš s Potterem, 10 bodů. A teď padej nebo schytáš ještě školní trest." z jejího hlasu běhal všem přítomným mráz po zádech. Nejvíc však jí samotné.

Dívka se zděšením utekla pryč. Rose by nejradši udělala to samé, ale nemohla svou kamarádku nechat zlikvidovat hrad výbuchem zlosti. Své schopnosti sice nepoužívají, ale bylo jí nad slunce jasné, že Lil je používat začne.

,,Lily?! Já za to nemůžu! Ona po mě sk..." vysvětloval horlivě James.

,,Nemusíš se namáhat Pottere, viděla jsem." Chlad v jejím hlasu byl přímo děsivý, ,, A teď pokud bys nás pustil bychom rády šly na kolej." odstrčila jej z cesty.

,,Ne. Chci s tebou mluvit!" chytil jí za rameno.

,,Jo. To je možné. Já s tebou taky CHTĚLA mluvit. Ale povšimni si toho minulého času v té větě a dej mi pokoj." vytrhla se mu.

,,Co tímhle sakra sleduješ?! Pořád si se mnou hraješ jako kočka s myší!"

,,Já, že si s tebou hraju? Prosím tě přestaň pít Pottere." ušklíbla se a otočila k portrétu.

,,Je to vůl." zašeptala ještě dáma než dívky na heslo ,,Myslánka" pustila dovnitř. Lily ze sebe ve společence setřásla hábit a hodila ho po Petrovi.

,,Dej to Blackovi prosím." zadrmolila a zrychlila krok směrem ke schodům do ložnic.

,,LILY POČKEJ!" rozrazil portrét James a hnal se k dívce. Ta se však místo zběsilého úprku začala hroutit k zemi. James ji na poslední chvíli zachytil...

****

,,Slečno Evansová? Slečno Evansová vzbuďte se!" třásla s bledou dívkou zdravotnice.

,,Ano?" vysoukala ze sebe.

,,Vypijte to." podala dívce lahvičku s odporně vyhlížejícím lektvarem, ,,Notak! Já vím, že je to hnusné, ale vypijte to." tentokrát lahvičku dívce naklonila u úst, takže Lily nezbylo nic jiného než polykat.

,,Co to máte za nápady? V takovém mrazu si běhat po pozemcích v tak lehkém oblečení! Chytila jste zápal plic! A to jen díky vaší hlouposti!"

,,Já vím, já vím." vzdychla dívka a opět usnula.

...

,,Ty si žiješ lazare." ozval se odněkud zdálky Rosiin hlas.

,,Jo. Celý den spíš, pak se na chviličku probudíš, najíš, vyvenčíš a chrápeš dál." přidala se k ní i Sabrina.

,,Holky neřvěte tak. Prosím." zaškemrala potichoučku Lily.

,,My neřvem, to jen tebe tak bolí hlava." zašeptala k ní Natali.

,,Bože kolik vás tady je?"

,,Hodně. Kdybys otevřela oči nic by se ti nestalo."

,,Já nemůžu. Jsem hrozně unavená."

,,Ach bože! No nic, máš tady knížky a napsaly jsme ti na papír to co probíráme. Aby ses nám nenudila, když budeš náhodou vzhůru."

,,Děkuju."

,,DÉVČATA!!!" zaburácela Pomfreyová, ,, Vy si snad neuvědomujete, že slečna Evansová potřebuje klid?!"

,,No hlavně, že ona si to uvědomuje." zavrtěla hlavou Sabrina, když viděla jak se Lily drží za spánky a pak se nechala vytlačit z místnosti naštvanou ošetřovatelkou.

,, Madam Pomfreyová? Jak dlouho tady ještě budu?"

,, Dva týdny určitě." pronesla starostlivě.

Lily uniklo tiché zasténání. Takže jí čeká přímo děsivé dohánění ve škole a jako bonus si proleží i famfrpálový zápas. Špatná nálada z ní ale hodně rychle opadla - protože usla.

Takhle to šlo den za dnem. Později už začala likvidovat stále narůstající hromadu knížek a seznam úkolů. Často se pak její kamarádky divily, když nesly na kolej víc jejích knížek, než donesly. Ještě častěji, ale řvala Pomfreyová. Řvala po nich tak dlouho, až ji definitivně selhaly hlasivky. Zároveň s nimi ji taky došla trpělivost a Lily skončila v až úplně na druhém konci ošetřovny, než dosud byla. Kupodivu ji to ale nijak zvlášť nevadilo, protože postel měla maximálně pohodlnou. Nikdo ji neotravoval, jelikož kolem ní - a ještě jedné postele, byl závěs. Právě ta druhá postel byla tím pitomým, všudypřítomným "háčkem". Doufala, že k ní Pomfreyová nikoho nepřidá. Protože ležet vedle nějakého vola... radši na to nemyslet.

,, Nevíš proč tehdy před tou společenkou řekla to co řekla?"

,, Nevím, ale tuším to. Možná, že udělal nějakou hovadinu. Musím to z něj dostat."

,, Jak to chceš udělat?! Vždyť skoro s nikým nekomunikuje, kdyby nechodil na hodiny, tak ho Brumbál prohlásí za nezvěstného. Co se mu stalo?"

,, Nevím, nic mi neřekl. Možná..."

Bylo kolem desáté odpoledné, když na ošetřovnu vtrhnul Sirius.

,, Lily, mohla by sis zajít na záchod?" vyzval ji. Odtrhl oči od knihy s nechápavým výrazem. Pak si však všimla nosítek zaplněných červenooranžovou látkou.

,, No jo. On byl dneska famfrpál." vzdechla a pomalu opouštěla vyhřátou postel. Takže už má společnost. Modlila se aby to byla dívka.

Když se Lily pomalu ploužila zpět ke své posteli, byla kolem čerstvě obsazené postele tlupa nadšeně řvoucích lidí.

,,LILY! MY VYHRÁLI!" zaječela šťastně Sabrina a běžela obejmout svou kamarádku. Lily už se viděla s otřesem mozku na protější zdi, když Sabrinu zastavila Natalie.

,,Díky." oddechla si.

,,Ty se neraduješ?!" divila se její zachránkyně.

,,Ale jo, jenže to, že vyhrávame je samozřejmostí od doby co..."

,,Za Nebelvír chytá fantastický James Potter co?" ozvalo se z postele.

,,No to snad ne!" zírala na dalšího maroda.

,,Ale ano! Jsi ráda, že?" poškleboval se na ni James.

,,Samou radostí jsem z toho málem vypustila duši." odsekla mu ironicky, sedla si do postele, přitáhla si na nohy knížku a dál mu nevěnovala pozornost.

,,No nic Jamie. My jdeme, oslava bude až se vrátíš na kolej." zašklebil se na něj Sirius.

Lily protočila panenky. Další oslava. Už teď si dokázala představit jak to bude vypadat. Přeběhl ji z toho mráz po zádech. Hlavně aby se tam nepřimotala i ona. Pak by to byla úplná katastrofa. Alkohol ji i v malé míře zbůsoboval, že vykecala absolutně všechno.

I řes veškerou snahu - ani jednou se na Pottera nepodívat, se na něj otočila. Propaloval ji pohledem.

,,Na co tak zíráš?!" obořila se na něj. Neeagoval. Jen tupě zíral.

,,Háló! Žiješ?"

Nic. Žádná odezva.

,,POTTERE!" zahulákala. Konečně se probral.

,,Co?"

,,Na co tak zíráš?" zeptala se znovu, tentokrát s úsměvem.

,,Nezírám!" svraštil obočí, když konečně pochopil na co naráží.

,,Když myslíš." pokrčila rameny.

,,Slečno Evansová. Uvědomte si co máte na sobě." vlétla do místnosti McGonagallová, ,,Pane Pottere, jak je vám?"

,,Dobře, paní profesorko."

,,To je skvělé. Za skvělou práci 50 bodů! A vy slečno 20 bodů za to jak dobře vypadáte i po tak ošklivé nemoci." McGonagallová blahem skoro tančila.

,,Co jí je?" otočila se Lil na Jamese a hodila si přikrývku přes holé nohy. Ten den neměla pyžamo, protože se zrovna pralo, ale jen pánskou košili.

,,Prý se vsadila se Slughornem, že zápas vyhraje Nebelvír."

,,Aha." usmála se pro sebe a znovu se začetla do knížky.

,,Vypijte to." přihnala se odněkud Pomfreyová a vrazila Jamesovi k puse sklenici plnou nějaké tekutiny.. ' Kostirost?' pomyslela si překvapeně Lil.

,, Zítra už můžete jít oba dva zpět na kolej." poznamenala sebrala prázdnou sklenici a opět se ztratila. Potter vedle na lůžku tiše zasténal. Nedivila se mu. Odporná chuť té břečky se ještě přežít dala, ale ta bolest, kterou člověk zažil při samotném dorůstání kostí...

****

,,Ale notak! Nebuď srab Lil."

,,Ne!"

,,Pojď tam. Jen se trochu napiješ, zasměješ, zatančíš a pak klidně můžeš jít spát."

,,NE! Nejdu tam, já se nechci zase opít."

,,Nemusíš se opíjet."

,,Rose, NE!" Lily začínala panikařit pomalu ve svém rozhodnutí měkla.

,,Evansová! Tady si! Přišli jsme si pro tebe, nějak nám chybíš." zazubil se právě příchozí Sirius, za ním do ošetřovny vlezli zbylé holky z jejich čtyřky. No to jí ještě chybělo. Začínala litovat, že se převlékla do svého oblečení. Kdyby to neudělala, mohla klidně ležet.

,,Jdeš dobrovolně?" otázal se jí. Jen zavrtěla hlavou, pokrčil rameny a vzal ji do náručí, ,,Doufám, že nepotkáme Jamese, nejspíš by mě zabil. Štěstí, že odešel dřív."

,,Pust mě!" bojovala s ním, marně.

,,Hele Lily, ošetřovni dneska prostě opustit musíš. A tak jako tak půjdeš přes společenku." nevzdával to a stále ji nesl. Bohužel musela uznat, že má pravdu.

,,No vidíš, tak mě můžeš pustit." pokusila se nějak vymanit z jeho sevření.

,,A ty mi zrhneš co? Ani nápad." ušklíbnul se

,,Za chvíli tě budou bolet ruce."

,,Bez obav. To bys musela být nejmíň o deset kilo těžší. Krom toho si tě můžu přehodit přes rameno."

,,Hej pusť mě. Já slibuju, že neuteču."

,,Můžu ji věřit?" otočil se na Natali.

,,Nooo. A jo." smála se, ,,Ty si Lil stejně praštěná, nese tě nejhezčí kluk z bradavic a ty ho tu sprostě kopeš."

,,Děkuji za kompliment." zakřenil se Black.

,,Srandičky srandičky. To vám jde, ale že byste mi pomohli se vykroutit z té oslavy to vás nenapadne."

,,Lily, jestli ti to ještě nedošlo. My jsme tady proto, abychom te na tu párty dotáhli a udrželi tě tam až do konce. Ne proto abychom tě schovávali."

,,Vy jste ale kamarádky." rezgnovala Lil a když ji pak Sirius pustil, kráčela mezi nimi jako vězen k soudu.

,,Tak Lil, teď musíš hodně rychle vejít. Žádný zdržování." upozornila ji Rose. Nahlásila Buclaté dámě heslo a rychle všichni vklouzli dovnitř. V místnosti řvala neidentifikovatelná hudba, k níž se přidávali i někteří s účastníku oslavy. Vzduch byl téměř vydýchaný a nálada stoupala čím dál tím víc.

Lily přešla ke krbu a vmáčkla se do jednoho z křesel. Nechtěla aby jí někdo dal nějaký alkohol. Měl na ni totiž podobné účinky, jako na jiné veritasérum.

,,Ahoj Lily!" přisedl si do vedlejšího křesla Remus, ,, Proč se taky nejdeš bavit?"

,,Nemám náladu oslavovat." pohlédla na něj omluvně. V ten okamžik okolo nich protančil Petr.

,,Počkej. Něco ti donesu." vstal a zamířil směrem k ležícímu Petrovi. Nesledovala ho, ale měla nepříjemné tušení, že džus ji rozhodně nepřinese.

,,Tady máš." podal ji malou skleničku s čistou vodou, ,,Jen si trochu srkni." upozornil ji a dál ji nevěnoval pozornost. Lily si tekutinu dobře prohlédla, ale na nic jiného, než že je to normální voda, nepřišla. Tak si skoro třikrát lokla, aby zahnala žízeň a zároveň v té lahvičce něco zbylo. Pak vstala a šla za svými kamarádkami.

,,Pane na nebi!" zděsil se Remus, když se vrátil ke křeslu, kde ještě před chvilkou seděla Lily, ,, Ona vypila skoro celou lahvičku!"

,,Co je?" kecnul do křesla blízko Rema udýchaný James.

,,Víš kdo v tom křesle seděl?" reagoval místo odpovědí otázkou, ,,Lily. Neměla náladu na oslavu."

James se vymrštil z křesla, ,,Tys ji dal ten náš lektvar?!"

,,Jo. A taky jsem jí výrazně doporučil aby si jen srkla." pokýval hlavou, ,,Počkej! To není všechno!" chytil ho za rukáv a zabránil mu v odchodu. Lehkým pohybem sebral onu lahvičku ze stolu a zvedl ji Jamesovi k očím.

,,Když jsem ji jí dal, byla plná."nadzvedl obočí. James se neubránil úsměvu.

,,Dneska to bude hodně zajímavé. Jdu ji najít, ať nedělá hovadiny." poznamenal a rychle zmizel v davu do rytmu svíjejících se těl.

,,Ty bude dělat stejně."vydechl Remus a dopil zbytek té jejich "vody".

Mezi tím Lily, vlivem vodičky, opustily veškeré zábrany a spolu s obdobně naladěnou Rose se začaly svůdně vlnit. Lily si přestala povytahovat jeany a nechala je spadnout na boky. Rozepla si pár knoflíků u košile, vyhrla rukávy a rozpustila si vlasy.

Rose měla sukni a i tu dost nízko, protože její rozbitý pásek nechala v ložnici. S košilí udělala to samé co její kamarádka, vlasy měla rozpuštěné už od rána.

Vtvořilo se kolem nich menší kolečko přihlížejících lidí. Některé dívky se je pokoušely napodobit, ale nebyly tak uvolněné a přirozené jako Lily s Rose. Jakmile James Lily zahlédl myslel, že pokud rychle nepřestane takhle tančit... neudrží se a nejspíš jí na místě znásilní. Asi po minutě uhranutého hledění se přemohl a odtrhl od ní svůj pohled. Všiml si, že kousek vedle stojí tichošlápek.

,,Sirie?!" zařval na něj. Přes ten rámus na sebe upozornit ani jinak nemohl. Jakmile se na něj podíval kývl hlavou směrem k dívkám. Sirius nadšeně souhlasil. Oba vyšli k dívkám.

James Lily vzal za ruku a jemně ji otočil.

,,Ahoj Jamie!" zasmála se na něj. Přitiskl ji k sobě. Ona mu obtočila ruce kolem krku, on okolo jejího pasu. Oba si vychutnávali přítomnost toho druhého.

Tohle mu chybělo. Zase cítit její vůni, možnost dotýkat se jí. Po hodně dlouhé době se cítil tak šťastný. Bez ohledu na písničky tančili oba stále stejně pomalu. Lidí časem ubývalo i hlasitost hudby za pár hodin rapidně klesala. Mohlo být kolem čtyř hodin ráno, když Lily prohlásila, že je unavená. Stáhl jí sebou na pohovku u krbu.

,,Tak tady spát nebudu." prohlásila se smíchem.

,,Proč?"

,,Tady prostě nevejdem."

,,Ale. Ty tvoje problémy."James vytáhl hůlku a vyslovil nějaké zaklínadlo. Pohovka se rozšířila.

,,Působivý, ale steááááá!" James na nic nečekal a strhl ji na sebe. Zblízka si hleděli do očí. Lily si vzpoměla na jejich první polibek vě sněhu. Toužila si ho zopakovat. Jako by jí ale najednou opustila veškerá odvaha.

,,Promiň," promluvil James nečekaně, ,,Za to jak jsem ti ublížoval."

Teď už na nic nečekala a překonala těch pár prázdných centimetů mezi jejich rty.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Jenny, 10. 11. 2007 23:19)

uuuuu to je nádhera

1336

(Padfoot (http:/padfoot-prongs.blog.cz), 11. 6. 2007 15:22)

to je něco doufám že ty ostatní kapitoly budouz taky tak zajímavý