Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


17.kapitola

9. 10. 2006

,,Lily! Vstávej! Přijdeš pozdě na vyučování!“ třásla jemně Rose se svou kamarádkou. Konečně už přestala být tak agresivní a plná sebelítosti. Nevěděla, jak se má svým kamarádkám omluvit, tak na ně byla prostě hrozně milá.

,,Hmm. Kolik je hodin?“ ozvalo se zpod záplavy zrzavých vlasů.

,,Za pár minut šest.“

,,To je ještě brzo. Nech mě spát.“

,,Já tě varuju, potom to nestihneš!“

,,No jo. Už jdu.“ zafuněla  do polštáře a rychlostí hlemýždě se posunovala ke kraji postele.

 

V sedm hodin už dívky vcházely do velké síně na snídani. Jen co dosedly popadla Rose nejbližší talíř a začala se přímo neurvale cpát. Házela do sebe jeden sendvič za druhým a hltala litry dýňové šťávy. Lily ji chvíli udiveně pozorovala a pak si rychle vzala pár sendvičů, protože měla pocit, že by už na ni nic zbýt nemuselo. Když Rose konečně dojedla a zvedla hlavu, zjistila, že ji pozoruje snad celý nebelvírský  stůl.

,,Tak mám hlad no.“ pokrčila rameny, ,,Půjdem?“

,,Eh? Jo. Jdeme.“ Pokývala hlavou Lily.

,,Co to bylo?“ začala Rose zasypávat otázkami jakmile opustily síň.

,,Měla jsem hlad.“ usmála se.

,,Hlad? To vypadalo jako záchvat žravosti!“

,,I tak se to dá říct.“

,,Měla jsem strach, že začneš chroustat i stůl.“ smála se Lil. Strašně ráda by se ale zeptala na něco jiného. Jenže nechtěla znovu vyvolávat hádku. Najednou se před nimi zjevil James.

,,Už jsem se lekl, že nepřijdeš!“ přitáhl si ji k sobě a políbil.

,,To bych učitelům přece nemohla udělaááááát!“  James ji popadl kolem pasu a pořádně s ní zatočil.

,,Žádám omluvu.“ prohlásil. Lily se na svou kamarádku zašklebila.

,,Promiň.“ špitla.

,,To je omluva?“

,,SIRIUS!“ vyvalila oči a ukázala rukou za Jamesova záda. Ten ji překvapeně pustil a otočil se. Právě na tohle čekala. Kývla na Rose a plnou parou se rozběhly k učebně přeměňování. Když se Jamie otočil uviděl už jen kousek hábitu zahýbající za roh.

 

Dívky doběhly do třídy a svalily se do lavice. Obě dvě úžasně vysmáté  a taky udýchané.

,,Páni. Tohle mi chybělo. Pořádně provětrat plíce!“

,,Být tebou, jsem ráda, že to co jsem snědla neletělo ven.“

,,No Rose! My si myslíme jaká  nejsi chudinka nemocná a ty tady tak blbneš!“ kroutila hlavou Natalie.

,,To víš. Ona je dobrá simulantka.“ ušklíbla se Sabrina a sedla si na lavici před nimi. Rose přimhouřila oči.

,,A kdo mě to naučil?“

,,Já?! Vždyť to sama neumím!“

,,Nekecej!“ žduchla do ni vysmátá Lily a zaplula pod lavici.

„Co cvokatíš?“ shýbla se pro ni Rose a chtěla ji zvednout. Lily ji však strhla k sobě.

„Ticho! Nejsme tady!“ zašeptala k Natalii Ta jen chápavě pokývala hlavou.

„Kde je Lily?“ přikráčel ke stojícím holkám James.

„Ticho! Nejsme tady!“ zašeptala Sabrina s Nat najednou.

„To jsou kozy!“masírovala si Lily prsty oči. Nicméně Jamesovi nic nedošlo a šel se vyptávat ostatních dívek.

„Lily, tvůj kluk je kapánek blbej.“ svíjela se Natálie smíchy na lavici.

„Co naděláš. Každý je nějaký. Ty taky nejsi zrovna moc inteligentní.“ pokrčila Lily rameny.

„Týý!“  vrhla se černovláska za svou kamarádkou pod lavici. Až do příchodu McGonagallové se dívky bez přestávky praly.

„Co se to tam děje?!“ rozlehl se učebnou její přísný hlas. Tři žákyně se rychle vyškrábaly zpět na svá místa.

„Tak groupen Evansová jo! Mohl bych se přidat?!“ pochechtával se v zadních lavici nějaký sedmák. Jamesova zaťatá pěst ho však umlčela.

„Pane Pottere uklidněte se.“pousmála se na ně McGonagallová. Byla ráda, že se všem vrátila dobrá nálada.

„Dnes si zopakujeme přeměňování nábytku ve zvířata a naopak.“

No potěš.“ zašeptala zděšeně Natalie a přikryla si oči rukama.

Co je?“ drcla do ní Sabrina rukou.

Nic, jen mám pocit, že to zase všechno podělám.

„Nezapomínejte, že si musíte být naprosto jistí v jaké zvíře budete předmět přeměňovat.“ diktovala profesorka už teď naprosto zničeným žákům, „Zde máte menší kousky dřeva. Prosím nepodpálit. Můžete začít.“

Ve třídě nastal menší mumraj když si žáci chodili pro kostky ze dřeva.

„Hele Sabri. Nechtěla by ses projít?“ zareagovala téměř okamžitě po profesorčině výzvě Rose. Začínalo jí být trochu nevolno a tak nechtěla svůj žaludek pohybem ještě více provokovat.

„To víš, že nechtělo.“

„Sabrinko!Zajdi tam! Prosím!“ přidala se hned Lily.

„Proč já?“

„Máš nejmladší kosti, jsi zdravá. Netrápí tě revma v kolenou…“ rýpala Rose.

„Protézo.“ sykla k ní Sabrina a vydala se pro dřevo.

 

Ke konci hodiny už bylo téměř před každým žákem jedno zvíře. Jen před Petigrewem stále ležel jen těžký kus dřeva.

„No tak! Pane Petigrewe! Snažte se!“ povzbuzovala jej profesorka, „Určitě si na to vzpomenete!“

Petr se zhluboka  nadechl a vykřikl první zaklínadlo na které si vzpomněl. Třídu zalil modrý záblesk. Jakmile zhasl žáci vyděšeně pozorovali dřevo, které se začalo dramaticky zvětšovat.

KŘŘŘŘUUUUPPP!

„BŮŮŮ!“ rozlehl se hradem hlas krávy v nejlepších letech.

„PANE BOŽE! Petigrewe! To nejste schopen vykouzlit menší zvířata?! Tohle už je pátá lavice, kterou jste zdemoloval!“

„Omlouvám se paní profesorko.“ šeptl a sklopil hlavu.

„Řekněte mi co mám s vámi dělat! Nedokáži pochopit, jak jste mohl projít při NKÚ! To si nedokážete najít někoho kdo by vás doučoval?“ zuřila McGonagallová.

„Já mu pomůžu!“ ozval se ze zadních lavic Remus. Celá třída začala obdivně pokyvovat hlavami.

Uvázat si na krk takového blba je docela odvaha.“ šeptal ten samý kluk co se na začátku hodiny málem dostal pěstí od Jamese. Petr vystřídal všechny odstíny červené a začal přecházet do vztekle modré…

Ta myš na mě sere…“ vztekla se Natali. Sabrina  vyprskla smíchy,  Nesměj se! Se divej… jsem celá od hoven.

Má špatné trávení…

Vole…

                                                           ***

„Co takhle něco podniknout?“ křenila se Rose a začala vypočítávat různé možnosti.

„No a co si napsat úkoly?“ prohodila jen tak Sabrina. Dívky  na ni překvapeně pohlédly.

„Sab, ty mě neustále překvapuješ. Kdybych to navrhla já…“ valila oči Natali.

„Tak by jsme byly stejně vykulené, protože ty pomalu ani nevíš co to úkol je.“ smála se Rose.

Rozesmáté dívky vběhly do společenky a obsadily svá oblíbená křesla hned vedle regálu s knihami.

„Tak fajn. Co jsme měli za úkol?“ popadla Nat svou brašnu, „ Přeměňování… těžké. Lektvary… těžké. Dějiny… nudné. Bylinkářství, jo to by šlo. Péče… složité. No dámy… moc nám toho nezbylo.“

„Co je na úkolu do POKT složitého?“ smála se Lily.

„No pokud vím máme za úkol nakreslit jednorožce a popsat ho.“

„To je těžké jo?“

„No pro někoho kdo neumí kreslit to těžké je.“ nakrčila obočí, „Hele, jak zněla ta formule, na kopír…“

„NE! Kreslit budeš!“

„Lilýýý!“

 

Na opačné straně místnosti…

 

„Jsi si jistý že to dostatečně chápeš Petře?“

„No, moc ne. Víš já nechápu proč u téhle formule musím mávnout hůlkou takhle a u druhé zase jinak.“ poškrábal se ve svým zplihlých blonďatých vlasech a upřel malá vodnatá očka na Remuse.  Ten začal zoufalstvím mlátit hlavou do stolu.

‘Za co proboha! Vždyť  sem mu to vysvětloval už tolikrát! Zas tak blbý přece být nemůže!‘

Rem ani nepostřehl posměšný úšklebek, který se v tu chvíli objevil na Petrových rtech.

Zato Natali, která právě v tu chvíli otočila hlavu jejich směrem neušel.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

=....

(Jenny, 10. 11. 2007 23:31)

Tak to byla bombová kapitola, smála sem se jak trhlá=D super

Možná....

(Natali, 7. 11. 2006 17:41)

Je možné že vás potěším... i přes totální nedostatek času se snažím psát a už mám 2 stránky, táááááákže tu bude nespíš hodně brzo nová kapitola!!!

Lidičky...=)

(Natali, 10. 10. 2006 20:23)

Já vám slibuju že budu přidávat kapitoly rychleji a fakt se budu snažit abych tenhle slib dodržela. Takže... díky moc moc moc za chválu a jdu psát!

Konečne!!!=))))

(Kristine...www.kristine.ambriosa.net, 10. 10. 2006 15:22)

Ja som úplnou náhodou narazila na starom fane na odkaz na túto stránočku=))) Čakala som na túto kapitolku tááák dlho=)) ale dočkala som sa, a ty mi teraz prosím sľúb, že budeš písať rýchlejšie=) ok? nechcem aby to vyzeralo ako nátlak, ale svojím spôsobom aj tak je=) ale čo už, ked píšeš také perfiš poviedky, tak sa ani nediv=))

Jééééééééééé

(Sany En, 9. 10. 2006 19:06)

Tahle byla moc hezká a když to člověk čte po tak dlouhý době tak je jako u vytržení.Doufám že kapitolky budou přibývat poněkud rychleji než doposud.
Ps:Jéééé mám první komentář:-)