Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.kapitola - Otázka

2. 12. 2006

„Dobrý den, paní profesorko.“

„Dobrý den Rose. Potřebuji s vámi probrat záležitosti týkající se vaší budoucnosti. Posaďte se prosím.“ kývla na ni McGonagalová a ukázala na prázdné křeslo. Rose se posadila a čekala o co půjde tentokrát.

„Týká se to vašeho finančního zajištění Rose. Jelikož nejspíš nebudete moci nastoupit na kurz bystrozora, a po určitém čase nebudete ani schopna pracovat. Musím se vás zeptat jak budete řešit své finanční zajištění.“

Rose se zamračila. Proč musí řešit zrovna tohle?!

„Je mi naprosto jasné, že vaši rodiče vám budou jistě pomáhat, ale přece jen, starost o dítě není hračka. Obzvlášť v téhle době.“

Paní profesorko věřte mi, že nouzi mít nebudu.“

„Tady nejde o nouzi Rose! Tady jde o to, že jste mladá svobodná matka, bez zaměstnání a bez peněz! Ministerstvo si na vás bude sakra dohlížet a jakmile vás jednou přistihne při něčem co by jim vadilo, dítě vám seberou. Nechtěla bych abyste takto dopadla slečno.“ vychrlila ze sebe profesorka a pozorovala svou studentku. Vypadalo to, že ji její slova překvapila.

„Proto se vás musím zeptat, jestli nám opravdu nechcete říci jméno otce vašeho dítěte. Zajistili bychom vám aby….“

„Děkuji za nabídku paní profesorko, ale nepotřebuju žádnou pomoc! Vystačím sama. A vůbec netoužím potom aby se mi do všeho ještě míchal ten, který tohle všechno způsobil. Děkuji za zájem. Nashledanou!“

Rose vyběhla z místnosti a za rohem chodby se opřela o stěnu. Byla rudá vzteky. 

 

„Je mi naprosto jasné, že vaši rodiče vám budou jistě pomáhat, ale přece jen, starost o dítě není hračka.“

„…opravdu nechcete říci jméno otce vašeho dítěte. Zajistili bychom vám aby …“

 

Tyhle věty jí dokázaly rozzuřit. Copak si všichni myslí, že je tak pitomá aby se nepostarala o budoucnost sebe a dítěte?! Všichni jenom chtějí vědět jméno tatíka. Toho by nejradši zaškrtila.

Pomalým krokem se vydala směrem k sovinci,  kde ji nikdo nebude rušit, když se přímo vedle ní z gobelínu objevily dveře.

 

 

„Doprčic dejte mi pokoj!“  rozkřičel se černovlasý kluk a vztekle ukázal na dveře, „ Jděte pryč.“

„Fajn, my už jdeme.“ tlačila Natali své kamarádky pryč z místnosti, „Promiň, že jsme tě tak otravovaly.“ nervózně se pousmála a zabouchla dveře. V chlapecké ložnici zůstala jen Lily, kterou James nechtěl pustit. Ochranářsky si ji k sobě přitiskl a vrhl na kamaráda omluvný pohled. Šedooký chlapec protočil panenky a odešel do společenské místnosti. Nebyl tam sice takový klid jako v ložnici, ale bylo to mnohem lepší než pozorovat tu zamilovanou dvojici

Když sešel dolů, ucítil parfém, který mu byl až příliš povědomý. V křesle nedaleko malé nebelvíské knihovničky seděla Rose a zamyšleně hleděla do prázdna. Po chvíli zatřepala hlavou jakoby chtěla zahnat nějaké myšlenky a zrak ji padl na Siria. Ztuhla, chvíli si hleděli do očí. Ale pak odvrátila hlavu. Nejdřív si chtěl přisednout k ní, pak však zamířil ke svému křeslu u krbu. Měl z něj na Rose perfektní výhled.

Pozorovala plameny v krbu, ničemu jinému nevěnovala pozornost. Na prst si natáčela pramen vlasů. Nemohl z ní spustit oči. Najednou se jí na tváři objevil úsměv, krásný zasněný úsměv.

V ten okamžik si mladý Black uvědomil o co všechno mu jde.

 

 

Dívky se držely kolem ramen a křičely na celý hrad.

„JO! JO! JO! JÓÓÓ!“

Vyrážely ze sebe. Právě za sebou měly poslední zkoušku OVCE, odteď už  nemohly nic zkazit. Skončilo nekonečné šprtání se, dohadování se o zápisky z hodin. Ze všech studentů sedmých ročníků spadla ta neuvěřitelná roztěkanost a nervozita. Měli to za sebou. Konečně.

 

Kamarádky vyběhly na pozemky. Slunce už dávno prohřálo zmrzlou půdu a tráva byla nádherně zelená a měkká. Všechny se na ní natáhly a nechaly na sebe dopadat už téměř letní paprsky.

„To je nádhera.“ vydechla Lily.

„Hrůza,“ rozhodila rukama Sabrina, „Už jen týden. Jeden pitomý týden a už odsud navždycky zmizíme. Tak krátká doba mi nestačí!“

„Týden ne Sabri, pět dní. Odjíždíme v úterý.“

„Blbost.“

„Jsem primuska, tak to snad vím ne.“

„Bože! Já budu řvát jak želva!“ zavzlykala Rose které už se  pomalu objevovalo bříško.

„Já taky!“ vyhrkly i všechny ostatní holky. Pohlédly jedna na druhou, padly si do náručí a rozplakaly se.

James, Sirius, Remus a Alex právě vycházeli z hradu, když uviděli tu kupu štkajících dívek.

„Ženské. Co k tomu dodat.“ ušklíbl se Sirius.

„Jdeme za nima ne?“ žduchnul do Jamese Alex

 

„Co to tu zase provádíte?! Člověk by řek, že když je po zkouškách, tak budete konečně v klidu. A vy se tady místo toho složíte.“

„JAMIE!“ zakřičela Natali, „ Drž hubu prosím a nekaž nám tu chvíli truchlení!“

Kluci se usmáli a sedli si vedle dívek. V tu samou chvíli se Sabrina vymrštila na nohy, „ A dost! Přece tu těch pět dní nestrávíme takhle! Jdem se bavit!“

Za pár vteřin už byly kousek před hradem.

 

„A na nás kašlou.“

„Ženské.“

„Co dodat.“

„Nepůdem taky?“

 

                                                          ---

 

„Bože dneska je krásně.“ zatleskala Lily, když rozhrnula závěsy v komnatě nejvyšší potřeby.

„Nechceš to okno znova zadělat?“ ozval se zpod peřiny James.

„No to by se ti tak líbilo. Pojď se taky kouknout.“

Vzdychnul. Vůbec se mu z vyhřáté postele nechtělo, ale i tak vstal. Došel k oknu, obejmul zrzku zezadu kolem pasu a hlavu ji položil na rameno. Skutečně bylo nádherně. Nebe bylo úplně čisté, slunce hřálo ze všech sil a louky nabyly nádherné zelené barvy.

„Tak takhle by to mohlo zůstat navždy.“ vzdychla.

„A co to udělat ještě lepší?“ usmál se James, otočil si ji k sobě a políbil.

„Zapomeň drahoušku, do postele už nejdu.“ odbyla ho se smíchem.

„Co kdybych tě o něco pěkně poprosil?“

„Ne-e!“ vymotala se mu z rukou a šla se převléct do svého normálního oblečení.

„Tak to bys mě velmi zarmoutila.“ popotáhnul James naoko a sebral si z nočního tolku kapesník.

„Ále, nedělej se.“

„Ty mi nedáš ani šanci se zeptat!“založil si ruce na prsou.

„A mám?“

„Mohla bys.“

„A když se nezeptám?“

„Tak umřu žalem.“

To Lily upřímně rozesmálo, nedalo jí to a přešla zase k němu.

„Tak na co by ses mě chtěl  tak rád zeptat?“ čekala všechno, ale to že před ní poklekne jí nenapadlo. Podal ji kapesník. Nevěděla co si o tomhle má myslet. Stiskla kapesník v dlani. Bylo v něm něco tvrdého. Rozložila jej a v ruce jí zůstal nádherný stříbrný prstýnek se smaragdem.

„Vezmeš si mě?“  

 

.Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.....

(Jenny, 11. 11. 2007 11:54)

Bé bé, to je tak romantický=D Promin me uz hrabe...ale tvoje povidky je roste skvela...doufam ze se daj i siri a rose dohromady=D

Tssss

(Susan Topperová, 15. 12. 2006 17:20)

Sem přijdu a tady dvě další kapitoly :) Obě dvě jsou krásný, moc se ti povedly, hlavně se mi líbí jak jsi vyjádřila pocity Rose a Siriuse. A svatba? Budééééé :D

....

(Verča, 14. 12. 2006 19:03)

super kdy bude další?

...

(kristyna, 7. 12. 2006 14:24)

super fakt, jenom jsem si myslela, že se dá sirius s rose zas dohromady, tam to neni dodělaný, jinak super...

pochvala

(Zuza, 3. 12. 2006 21:47)

Skvele, najviac si ma dostala tym koncom.

páni

(Sany En, 3. 12. 2006 19:16)

Je to nádera.Jedna z těch povídek na které se nezapomíná.