29. kapitola
„JAMESI!“ vypískla Lily překvapeně. Jmenovaný okamžitě vyšel z koupelny.
„Co se děje?“ zamžoural na ni a nasadil si brýle.
„Rose… Rose…“ koktala zrzka, „Ona porodila! Má… má dvojčata!! Už… dva dny!“
Jamesovi se na tváři rozlil obrovský úsměv.
„To je skvělý!“ popadl svou ženu a prudce s ní zatočil, „A co jména! Už mají?!“
„Nevím, Al je nenapsal,“ pokrčila rameny a rozesmála se, „Tak je to tady… už jsem teta. To je tak krásný pocit.“
James se na ni poťouchle usmál a v očích mu zajiskřilo.
„Co se na mě tak díváš?“ smála se, „Jako bys zase plánoval nějakou hovadinu.“
„Já?! A hovadiny?! Co si to o mě myslíš?“
„Jen to nejlepší,“ smála se a snažila se vymanit z jeho sevření, „Pusť mě!“
„A že ne,“
„Púúsť, prosím prosím!“ zvedla k němu smutné oči.
„Co zato?“
„Nechám tě být strejdou?“ rozesmála se znovu a on se k ní přidal.
„To je od tebe vážně milé! A co tak mě udělat taťkou?“ znovu se tak zvláštně usmíval. Překvapeně zamrkala, ale okamžitě nabrala na okamžik ztracenou rovnováhu.
„No chudák dítě…“
„Cože?!“ se smíchem si ji přitáhl ještě blíž.
„Nevím, nevím jestli si schopen mít dítě, když sám si ještě nevyrostl,“ zamávala mu ukazováčkem před očima. Zatvářil se uraženě, pustil ji a sedl si zády k ní na postel.
Založila si ruce pod prsy a zamyšleně ho pozorovala. Famfrpálem vytrénovaná, vysoká opálená postava se mu rýsovala pod starou bílou košilí kterou nosil snad už od 5 ročníku v Bradavicích. Lil už pár týdnů spřádá plány, jak mu ji co nejnápadněji zničit, vypadala opravdu příšerně.
Nakonec se nad ním slitovala. Vylezla na postel, zezadu se k němu po čtyřech přiblížila a políbila ho na krk. Okamžitě se otočil a svalil ji do peřin.
„Tak.. a teď už tě vážně nepustím,“ usmál se.
***
„Siriusi neštvi mě!!“
„Ale Jayden je pěkný jméno!“
„Možná, ale náš syn se nebude jmenovat Jayden!“
„Proč ne?!“
„Proto! Prostě ne Jayden!“ ve tváři měla nebezpečný výraz, který nepřipouštěl jakékoliv odmlouvání.
„A jak se teda bude jmenovat?!“ složil si ruce na prsou a opřel se o stěnu za sebou. Zavřela oči a opřela se o polštář. Tohle už bylo nad její síly. Všechny jména které navrhla jí zatrhnul. On navrhne jedno a když není po jeho tak je naštvaný.
„Copak, copak?“ vešel do místnosti Alex s ostatními za zády.
„Tady to vypadá na slušné bitevní pole,“ poznamenal ještě, „Řešíte jména?“
„Jo, jenže tady paní se nelíbí žádný jméno!“
„Buď už ticho! Pokud vím tak si navrhl jen jedno! A bylo strašný! Já jich měla tak šest!“
„O čí jméno se hádáte?“ nadzvedla obočí Natali a sedla si na postel vedle Rose.
„Chlapecké jméno,“ usmála se na ni.
„Dívej, když si nám zkrotila našeho lva salónů, tak si poradíš i se jménem,“ usmál se Remus.
„To tak! Lev salónů… spíš lev dívčích ložnic,“ smála se Nati, „Počkat!“ zarazila se a pohlédla na Siria.
„Ne! Prosimtě neříkej to co si myslím!“ zděsil se. Ona se jen škodolibě usmála.
„A co Leo, Rose?“
„NE! To radši toho Davise!“
„Tohle je perfektní jméno!“ smála se Rose.
„Reme! Alexi! Proboha pomožte!“
Kamarádi se na sebe s úšklebkem podívali a přistoupili k dívkám.
„Leo je náhodou pěkný jméno!“
„Fajn… a změníme mu příjmení na DiCaprio,“ zatvářil se kysele.
„Ale Siri to se pleteš! On je Leonardo a ne Leo,“ poznamenala Natali.
„Dyť je to to samý,“
Nat se chvíli přehrabovala v kabelce a pak něco hledala v diáři.
„Je, ale Leonardo slaví svátek 25. srpna ale Leo 11. dubna. Možná se to nezdá ale jsou to dvě různá jména,“ usmála se vítězně.
„Leo ne-e.“
„Smůla drahoušu!“ poslala mu Rose vzdušnou pusu.
„A co holka? Jaké ta má jméno?“ usmíval se Alex.
„Katharine,“
Po pár dnech…
„Podívej! Tohle je perfektní!“ Nati zahlížela na zboží za výlohou jednoho londýnského obchodu.
„Co to je?“ zvedl obočí Alex.
„Dětské oblečení ty inteligente,“ zpražila ho pohledem.
„Jo? Tohle? Mi to spíš připadá jako oblečení pro nějaký starší damičky,“
„Díváš se blbým směrem, tamto je oblečení pro těhotný…“
„Si říkám, že je nějaký větší,“
Jen s úsměvem zavrtěla hlavou. V tu chvíli z jedné z postranních uliček vyšel Remus.
„Konečně!“ poznamenal Alex s úsměvem, čekali na něj už pěkně dlouho.
„Promiňte, ale musel jsem dopsat ještě pár spisů,“ omluvně se usmál.
„To nevadí! Alespoň sem si nakoupila pár kousků oblečení!“ zamávala spokojeně několika menšími taškami.
„Upřímně řečeno, bylo to peklo Reme… jak si mě v tom mohl nechat?! Dvě hodiny si zkoušela nějaký oblečení a pak si stejně vzala něco úplně jiného.“
„Nestěžuj si,“ vyplázla na něj jazyk, „Remi pojď sem!“ přitáhla si ho za loket, „Co myslíš? Mám koupit nějaký to dětský oblečení pro Rose?“
„Nat… promiň, ale už si ho koupila tolik, že v něm vychodí další tři generace Blacků. Už to vážně stačí.“
Alex se rozesmál, zatímco Natalie zlověstně mhouřila oči.
„Víte co vy dva? Pojďte už k Siriovi...“
***
„Konečně doma,“ vydechla spokojeně Lily, jakmile dopadla na sedačku v jejich obýváku.
„Nelíbilo se ti v hotýlku?“ usmál se na ní James, když nesl poslední zavazadla do ložnice.
„Líbilo,“ rozesmála se, „Ale už to začínalo být jednotvárné. Buď sme byli v posteli,“ mávla jednou rukou, „A nebo na procházkách,“ mávla druhou rukou.
„Co víc si přát k absolutnímu štěstí?“ sedl si vedle ní a chytl jí kolem pasu.
„V tvém případě sprchu, v mém vanu a vidět dětičky.“
Ding! Dong!
„Ále ne!“ zašeptala Lily a hlavu složila do dlaní, „Vsadím se, že je to Elsa.“
„Kdo?“
Ding! Dong!
„Ukecaná, otravná přísavka.“
„Když budeme zticha, tak nám dá pokoj,“ usmál se.
„Když budeme zticha…. tak nám akorát bude zírat do oken a hledat jestli tady jsme.“
„Až tak jo?“
„Jo,“
Ding! Dong!
„Jdu se podívat, kdo to je…“ pustil jí a potichu se vydal ke dveřím. Lil se mezitím přesunula na druhou stranu místnosti, kde na ni nebylo vidět z okna.
Za pár minut se její muž vrátil s pobaveným úšklebkem.
„Malá, obézní holka s abnormálním akné, brýlemi tlustýma snad čtyři centimetry a předkusem jak kobyla?“
Zrzka měla co dělat aby nevybuchla smíchy.
Ding! Dong!
„To je ona…“ vydala ze sebe přiškrceným hlasem.
„Chudák, beztak nemá přátele a ty ji takhle sprostě ignoruješ,“ zatvářil se jako učitel, jež kárá svého žáka, „Jdem k Siriovi,“ usmál se a chytl jí za ruku.
S tichým „Lup!“ se přemístili do domu kde jejich přátele bydleli, naštěstí to bylo v posledním patře, takže je žádný mudla neviděl. Ale slyšeli je určitě všichni, protože okamžitě vybuchli smíchy.
Ze dveří bytu vykoukla hlava.
„Dvanácteráku ty debile! Ticho!“ usmíval se Sirius, objal se se svým kamarádem a pak i s Lily.
„Promiň! Děti spí?“ usmívala se na něj zrzka.
„Teď je holky uspaly.“
„Ona je tu i Nati?!“ její úsměv se ještě rozšířil. Pohledem pátrala po místnosti a musela konstatovat, že to tady mají vážně pěkné.
„Můžu?“ naznačila rukou kudy hodlá jít.“
„Běž… holky budou v ložnici,“ kývl hlavou. Jakmile stála u dveří do ložnice, ozvalo se tlumené zavýsknutí a dívky se navzájem objímaly.
„Brácha jak si žiješ?“ usmíval se James.
„A tak znáš to… pohoda,“ Sirius nahodil ledabylý tón jaký s oblibou používal v Bradavicích, „Rose porodila, do bytu mi přišly děcka… no nic novýho.“
„Pohoda nadevše,“ oba se rozesmáli.
„Jamesi!“ vykoukla z ložnice Lily, „Pojď sem!“ jen pokrčil rameny a šel.
V útulné, světlomodré ložnici byly dvě postýlky. Dívky stály kolem nich a spokojeně se usmívaly.
„Jako sudičky…“ poznamenal Jamesovi kdosi za zády.
„Ty si vážně idiot Alexi,“ ušklíbla se Natali.
„Někde jsem četl, že jedna je nádherná – přináší život, druhá normální – život sám a třetí šeredná – přináší smrt,“ nedal si pokoj.
Dívky u postýlek se vztyčily a zaměřily na něj kruté pohledy.
„Myslím, že ta kterou označíš za šeredu ti tu smrt vážně přinese,“ rozesmál se Sirius a schytal herdu od Jamese.
„Ticho! Probudíš děti.“
„Jamesi! Tak se pojď podívat! “ sykla na něj zrzka. Nezbylo mu nic jiného než vážně jít.
V jedné postýlce se choulilo malinké děťátko. Na hlavě tmavší chmýří, oči zavřené a vrásčité rtíky pootevřené. Ruce sevřené v malinkatých pěstičkách. Tiše oddechovalo. Růžový obleček jasně naznačoval, že se jedná o dívku.
Vedle leželo úplně stejné miminko, akorát v modrém.
„Nejsou sladcí?“ usmívala se jeho žena a chytla ho kolem pasu.
„Jsou, povedli se vám!“ usmál se na Siria s Rose, „Jak se jmenují?“
„Katharine a Leo,“ odpověděl mu Remus. James ze sebe při pokusu ztlumit smích vydal dávivý zvuk a pohlédl na svého šedookého kamaráda. Ten jen rozhodil rukama.
„Pěkná jména… Vybrali jste vážně skvěle!“
***
„Pochop to! Leo! To je strašný! Vždyť to vypadá jako pomsta za to, že žije!“
„Brácha, dva týdny pryč a ty sis na to ještě nezvykl?!“
„Leo!“ zařval Sirius jako postřelený lev, „Ne… to nerozdýchám.“
James se rozesmál, nemohl si pomoci. Reakce jeho kamaráda byla až přehnaná.
„Neřehtej se jak kobyla! Si řekni: Leo Black. To zní trapně. Mu budu rovnou říkat Cecile a vyjde to nastejno.“
Brýlatý muž si sundal brýle, aby si mohl utřít slzy smíchu.
„Hele… fakt mě podporuješ.“ rýpl do něj Sirius.
„A co mám dělat? Já jméno tvého dítěte nijak neovlivním. To si musíš domluvit s Rose.“
„Jo. A umlátí mě pánví. Ne brácha… já chci žít.“
„Tak si zvykni že máš v rodině Lea,“ na to se jeho přítel jen kysele ušklíbl.
„Co ty s Lily?“
„Nic nového… všechno při starým,“ pokrčil rameny.
„Ještě sem se tě nezeptal jak jste si užili líbánky?“
„No… užívali jsme si vážně skvěle.“
„Ty si nechutný!“ rozesmál se Sirius a zabořil se ještě víc do pohodlného křesla.
Seděli v Jamesově domě a čekali, až se jejich drahé polovičky vrátí z procházky.Venku už bylo velmi chladno, jak už to v prosinci a obzvlášť k večeru bývá, navíc začínalo i sněžit. Remus i Alex byli v práci a oni dva se před hodinou vrátili z bystrozorských kurzů. Nebylo nic příjemnějšího než si sednout do vyhřáté místnosti, s hrnkem horké čokolády v rukou.
o pár desítek metrů dál…
„Kdy to Siriovi konečně řekneš?“ mrkla na svou kamarádku zrzka. Ta se jen s potutelným úsměvem sklonila ke kočárku, aby zkontrolovala zda je v něm stále teplo. Přece jen nechtěla aby jí děti onemocněly.
„Víš, myslím, že je čas mu to nějak sdělit dokud si na to jméno moc nezvykl,“ usmála se Lily.
Rose po ní střelila pohledem,
„Ty si myslíš, že by Sir…“
„Myslím to dítě,“ rozesmála se zrzka potichu, „Sirius by to jméno nikdy nerozdýchal. To by se musel stát zázrak.“
„Ale rozdýchal,“ ušklíbla se Rose, „Rozdýchal by to, znám ho až příliš dobře. On by byl schopný to jméno snést, ale co bych pro něj neudělala…“
„Ty jsi prostě tak citlivá duše! Ze soucitu by ses rozdala!“ zrzka se ohnula, nabrala trochu sněhu z trávy a hodila ho po své kamarádce. Ta si to samozřejmě nenechala líbit.
Když občas někdo vykoukl z okna, mohl vidět dvě už dospělé ženy, které se s tichým smíchem honí po trávnících a hážou po sobě sníh a nijak jim nevadilo, že ho je velmi málo.
V jejich bláznění je přerušil až křik Katharine. Obě se rychle vrátily ke kočárku.
„Je čas jít domů,“ poznamenala smutně Rose spravila si čelenku, která jí při tom běhání spadla.
„Stejně ti závidím!“ pousmála se Lily, „Oni jsou tak sladcí.“
„Krásky! Kde jste byly tak dlouho?!“ ozval se šťastně James z obýváku, když ve verandě zaslechl hlasy.
„Ticho Jamie!“ ozval se pobavený šepot, „Děti spí!“
Sirius vyprsknul smíchy.
„Jak je to dávno, kdy ti někdo řekl Jamie… Jamie?!“
„Nepij už tu čokoládu, dělá ti špatně na mozek,“ vytrhl mu James hrnek z rukou.
„Díky kamaráde! Bylo to výborné! Jsem rád, že se ti má společnost tak zamlouvá!“
„Sirie!“ vešla do obýváku Rose.
„Já vím, já vím. Děti,“ pokýval zkroušeně hlavou, „Pojedeme domů hned a nebo až se probudí?“
„Půjdeme raději hned,“
Lily zamávala svým přátelům z prosklených dveří.
„Kdo dneska vaří večeři?“ obmotal jí James ruce okolo pasu a jemně jí políbil na krk. Otočila se a výmluvně mu pohlédla do očí.
„Že by já?“ usmíval se, „Copak by si přála má královna?“
„Svého krále?“ v očích se jí objevily ty zvláštní jiskřičky, jež ho dokázaly úplně odzbrojit.
„Jen?“
„Jen a jen,“ usmála se. Popadl ji za pas a pozadu jí vedl do obýváku, jediný pohyb jeho hůlky způsobil, že se místností rozlehly tiché tóny blues. Lily se usmála, zavřela oči a opřela si hlavu o Jamesovu hruď. On si ji k sobě těsně přitáhl, jednou rukou ji držel okolo pasu a druhou jí jemně hladil po zádech.
**
Dorazili domů. Prokřehlí. Unavení. Sirius ji potichu sledoval, když zručně, rychle ale přitom něžně přebalovala jejich děti a přitom si s nimi hrála, smála se s nimi. Působili tak šťastně. Jako ty dokonalé rodinky z mudlovských reklam. Zavrtěl hlavou. Tohle nebyl do detailů promyšlený scénář, tohle byla skutečnost. A on za ní byl nesmírně vděčný.
„Lásko?“ usmála se na něj hnědovláska, nadzvedl obočí.
„Co takhle mi je pomoct uspat?“
„Před chvílí se probudily,“ usmál se na ni a přišel blíž. Ustaraně svraštila obočí.
„Dneska moc nespaly, když jsme byly s Lily ven usnuly jen na chvíli,“ dala si ruce v bok, „Takže já uspávám Katharine a ty…“
„Já Lea,“ zkřivil úsměv do jakési grimasy.
„No vidíš! Ještě pár let praxe a už ti to nebude dělat problémy,“ smála se. Vzdychnul. Musí se s tím nějak smířit.
„Počkej,“ zarazila ho, když chtěl zvednout z přebalovacího stolu svého syna, „Není to Leo… Jayden. Jmenuje se Jayden.“
„Cože?“
„Vypadáš, jako bys byl dokonale šokován můj drahý,“ usmívala se, „Myslel jsem si, že ti to udělá radost, když při nahlašování jména sestřičkám do rodného listu tvého syna sdělím trochu jiné jméno. Na tebe jsem trochu zapomněla, to je pravda,“ hrála si na zamyšlenou, „Ovšem chyby se stávají!“
Chvíli na Rose zíral a když mu konečně došlo, že si z něj nedělá srandu, přitáhl si ji k sobě a políbil ji. Něžně, hluboce.
„Jedno z tvých sladkých vítězství,“ usmála se a otočila k dětem. Oba se pustili do dlouhého uspávání.
**
Pomalu se kolébali do rytmu hudby a vnímali jeden druhého. Nic než oni dva a tichá hudba neexistovalo. Lily bylo blaho, nikdy se necítila tak jako právě teď. Bezpečí. Něha. Láska. Nechtěla aby tahle chvíle skončila. Nadechla se. V nose ji zašimrala příjemná vůně jejího může. Milovala ho… tak strašně moc. Ještě více se k němu přitiskla.
Musela… ano. Musela mu to říct. Sice jí předstírání zatím nedělalo potíže, ale musela mu to říct. Měl právo to vědět. I kdyby mu to neřekla, přišel by na to.
Vzhlédla a zadívala se mu do těch krásných oříškových očí. Aniž by si to uvědomovala, její ruka se přemístila z jeho pasu na krk a začala mu jemně cuchat vlasy na zátylku.
Navzájem se topili v hloubce svých očí, žádný z nich nedokázal přerušit tuhle chvíli.
Nevydržela to… musela. Chtěla.
„Jsem těhotná,“ zašeptala. I přes to se tahle jednoduchá věta roznesla celým domem, protáhla se každou skulinkou a pomalu unikala někam do neznáma.
Ty dvě slova, jednoduchá primitivní slova, jež denně vyslovily na Zemi miliony žen, způsobila, že muži držícímu svou manželku v náručí, přejela po tváři slza.
Slza absolutního štěstí…
Komentáře
Přehled komentářů
Hezký:))A ted uz to zname Narodi se Harry:))..no ale ste uzasny:'(..vazne jsem se u tve kapitolky parkrat zasmla a parkrat i poplakala:)
PLEASE
(kristýýý, 22. 7. 2007 19:06)dalšííííííííííííííííí.tuhle povídku sem četla snad už stokrát ale nikdy mě neomrzí.ale rychle dlaší kapitolku prosííííím nebo se všichni tví čtenáři zhroutí
bééé
(Hayddé, 15. 7. 2007 20:20)každej den se sem s vírou obracim,kdy ude dalši kapča a furt nic..je strašny...
ploooooosiiiiiim
(izik, 7. 7. 2007 22:33)
ploooooooosiiiiiiim kdy bude dalsi kapca ja uz se na ni moc tesim a moc krasne pises :o)
halo!!
(Hayddé, 6. 7. 2007 21:12)halo,žiješ vůbec?už to budou zase 2 měsíce a nová kapitola nikde!ach jo,to čekábi je strašny..musiš přidat brzo kapitolu nebo zhynu bídnou smrtí!!
www.hydde.blog.cz
(Hayddé, 25. 6. 2007 21:45)tak sem taky něco sepsala...pls podivejte se na to a komentujte...
gr.....
(Hayddé, 23. 6. 2007 21:58)ménam zákona,žádám další kapitolu a to prosím co nejdřív!!!!!!!!!
KDY???
(Anne, 23. 6. 2007 16:48)Pěkný pěkný pěkný...ale kdy bude konečně nová kapitola?????
pls
(Hayddé, 21. 6. 2007 17:44)a hlasuj pro me na http://jajisek22.blog.cz/0706/3-kolo-souteze-o-nej-blogisek pls..já pro tebe taky pokaždy hlasuju..děkuju mocinkrát...
Halo!!!
(Hayddé, 20. 6. 2007 20:29)tak kdypak bude dalši kapitolka..a so vlastně Sabrinka,na tus zanevřela?!sem myslela,že se pojdede podívat na Rose a Lily...to by bylo dobrý,kdyby ses o ní zmínila..pls..a at je tady brzo,ta dalši kapča!
Prosba
(Peťula, 18. 6. 2007 18:20)Prosím podívej se na http://www.bradavice-hogwarts.estranky.cz
wow
(Padfoot (http:/padfoot-prongs.blog.cz), 11. 6. 2007 18:25)to prostě to nemá chybu honem další
môj blog
(Nika, 11. 6. 2007 0:06)jasné - www.nika-sk.blog.cz a ak by si mohla, tak prosim napises mi tam komentare co si o tom myslis? Diky :))
tak šup to sem
(izik, 6. 6. 2007 20:48)tahle povidka je nadherna ale dej uz tady konečně novou povidku please plosiiiiiiiiiiiim
krása
(klása, 31. 5. 2007 15:56)krása a ještě jednou krása těším se na další tak šup šup at už je tady
:) :)
(LilyJane, 28. 5. 2007 17:31)
Děkujuuu! :D Děkuju moc!
Niko, klidně si dej mou stránku mezi oblíbené :D a nechtěla bys mi tady napsat odkaz? Já se ráda podívám i na tvé stránky :D
Nádhera!!!!!!!!
(Nika, 27. 5. 2007 19:36)Nádhera....síce som na Tvoju stránku natrafila len dnes, ale ihneď som si prečítala všetkých 29 kapitol a čo dodať...úžastné....nevadilo by ti, keby som si ťa na svojom blogu pridala medzi obľúbené stránky? :))
supéééérisimo :))
(Dami, 25. 5. 2007 22:28)i já se přidávám k té velké chvále, je to suprový :)) přidávej kapitolky sem i k Nový jasno? :)
:-D
(Petra-www.petulilinky.blog.cz, 19. 5. 2007 17:56)Super,nádherný..................Doufám že další kapitolku napíšeš co nejdřív.Už se na ni moc,moc těším.
Hafec seperr
(Nikky, 9. 8. 2007 7:28)