Jdi na obsah Jdi na menu
 


34. kapitola

1. 1. 2008

„Molly!“ zaštkala Lily a padla jmenované kolem krku, „Tak už je to tady. Naše dětičky na nás kašlou a jdou si svým životem.“

Molly s tváří mokrou od slz jen přikyvovala. Dnešní den pro ni byl víc než hektický. Tři její děti měly svatbu. Ron, Ginny, George. Ti tři už s ní nebudou žít pod jednou střechou.

„Molly! Lily!“ zavrávorala Rose, když se na ni obě ženy vrhly. Všechny tři vzpomínaly na časy, kdy svým potomkům měnily plenky a prolévaly u toho potoky slz.

James se spokojeně usmíval, poplácal svého syna po ramenu a kývl hlavou směrem k hloučku šťastně nešťastných maminek, „Myslím, že by bylo pro mámu jednodušší jít ti na pohřeb než na svatbu.“

„Taky mám takový pocit,“ ušklíbl se jeho syn.

„Kde máte nevěsty?“ zašklebil se pan Weasley a podal Siriovi další sklenku whisky.

„Zdrhly, ty mršky,“ poznamenal Ron, který se doteď bavil s Jaydenem o nedostatku alkoholu v sále. „Hermi o takovém stupidním mudlovském zvyku jednou povídala. Nevěsty zdrhnou do nějaké hospody a tam nasávají, dokud je ženich nenajde. A co víc, pak jim jejich útratu ještě musí zaplatit.“

„Aha,“ vzdychl George, „Vzhledem k tomu, že znám jejich spotřebu, měli bychom začít hledat, dokud nám neprochlastaly celé jmění.“

 

„Konečně jsme doopravdy rodina, Tichošlápku.“ rozesmál se James.

„Noó, sice přes pár kolen, ale tak nějak jsme.“

„Strejdo Siliusi! Strejdo Jamesi!“ ozvalo se jim u nohou. Sirius se usmál.

„Sirius, ne Silius, Lar. Copak?“

„Nevíte, kde je mamka?“

„A víš, kde máš taťku?“ usmál se na ní James.

„Taťka je taky pryč,“ dívenka rozhodila rukama, „Oni jsou oba pořád někde schovaní.“

„Víš co, Lar? Jdi támhle za tetou Lily a Rose a počkej s nimi, dokud se mamka s taťkou neobjeví.“

„Co mi zbývá,“ ušklíbnula se. Modrá očka se jí ale rozzářila, když viděla, jak ji tetičky vítají a nabízejí jí jednu sladkost za druhou.

 

„Alex i Naty si prostě nedají pokoj. Jim nestačí, že spolu mají dítě a už pár let spolu žijí. Ne, oni se pořád budou chovat jako puberťáci.“

„Víš co, ty by ses raději neměl ani ozývat,“ ušklíbnul se James. „Hele, dýl jak půl hodiny jim to nemůže trvat. A Lara nevypadá nešťastně, zatím. Až se o ně začne zajímat, dávno tady budou.“

„Kde máš vlastně Brook?“

„Ta se momentálně nechává rozmazlovat Fredem a jeho cukrátky. Jestli to takhle bude pokračovat dál, budu mít půltunovou dceru.“ James se zahleděl na opačný konec sálu, kde Fredovi na klíně seděla malá Brook Potterová, téměř zrcadlový odraz své matky v devíti letech.

„To víš, vychovává si nové zákaznice.“

„Nejspíš mu brzo navrhnu, aby ty kravinky, kterýma jí krmí, dělal bez cukru.“

„Prosím tě... kdo by to potom jedl?“

„Aaa, zapomněl jsem. Ty jsi taky jejich fanda, co?“

 

 „Dámy!“ pozvedla sklenku vína Kitty, „na náš budoucí šťastný manželský život!“

„A stejně nepochopím, jak sis zrovna ty mohla vzít Rona,“ usmívala se Ginny, když dopila své víno.

„No svým šarmem mě rozhodně neomráčil,“ rozesmála se Hermiona. „Asi jsem někde upadla na hlavu, ale já ho vážně miluji.“

„Klid, kamarádko,“ kývla hlavou Kitty, „Tohle se stává i v lepších rodinách.“

„Což mi připomíná... My tři jsme teď vlastně jedna rodina! Drahé švagrové!“

 

Tři okouzlující nevěsty byly svými ženichy objeveny téměř hned. Stihly vypít jen pár skleniček vína a k radosti ženichů to na nich nebylo vůbec poznat.

 

K večeru, kdy se novomanželé pomalu domlouvali na vhodné době útěku, se v sále objevili další hosté. Velice starý muž, díky kterému se všichni přítomní dožili tohoto okamžiku a po jeho boku přísně vyhlížející šedovlasá dáma.

„Albusi! Minervo!“ vyjekla Molly a spolu s Lily, Rose a Jane (A/N: matka Hermiony Grangerové) je táhla ke stolu, aby je mohly řádně pohostit.

 

„Přeji vám hodně štěstí. Doufám, že do Bradavic pošlete další várku nezbedných dítek,“ usmíval se na ně stařec, „Bez vás je ve škole příliš velký klid. Z čtyř set studentů se nenašel žádný, který by byl schopen konkurovat takovým rošťákům, jako byla dvojčata Weasleyova. Doufám, že se vám to podaří napravit,“ mrknul na ně a opět se nechal odvést ke stolům s občerstvením.

„Co na to říkáš? Zachráníme Bradavice od nudy?“ usmíval se George a přitáhl si Kitty blíž k sobě.

„Kdybych řekla ne, asi by mi to neprošlo, co?“

„Ne.“

„Co mám s tebou dělat.“

„Hodně věcí, například sou-“

„Hele! Když tak nutně chceš rošťáka – minimálně jeden už je na cestě,“ zašklebila se Kitty a kochala se dokonale tupým výrazem v obličeji jejího manžela.

„Dva,“ přitočila se k nim Ginny a zářivě se usmívala.

„Hmm, když jinak nedáte a sdělujete tajemství,“ povzdechla si Hermiona, „tři.“

 

„Tak já jsem i babička,“ zavyla Lily a padla svému muži do náručí, po tváři se jí znovu kutálely slzy.

„Dneska je toho na ní trošku moc,“ usmíval se James. „Gratuluju vám.“

„Mamí? Proč brečíš?“ přiběhla k nim nadšená Brook s lízátkem v puse.

„Budeš teta, Brook.“

„Teta?“

„Čekám miminko,“ usmála se na ni Ginny. Brook vykulila své smaragdové oči, jak nejvíc to šlo. „Jůů! Miminko?!“ vypískla nadšeně a sápala se po nevěstě, aby jí mohla dát pusu.

                                                                       ***

 

„Jamesi, dole je oslava! Někdo sem přijde!“ namítala zrzka, zatímco jí manžel líbal na krku.

„Kdo by sem chodil…“

„Jamie, teď vážně ne, dole jsou známí-“

„Počkají.“

Ozvalo se tiché zaklepání.

„Ať je to kdokoliv, teď nemáme čas!“ zavrčel James a pokračoval ve své oblíbené činnosti.

„Ale tatínku! Já se nutně potřebuju na něco zeptat.“

„Zeptáš se zítra, zlatíčko!“ zavolala na ni zrzka.

„Zítra už na to zapomenu.“

Otevři jí,“ zašeptala Lily.

„Tatínku! Vy s maminkou souložíte?“ vychrlila ze sebe dívenka, sotva James otevřel dveře. Oba manželé ztuhli.

„Co-cože?“

„No?! Strejda Sirius říkal, že souložíte! Co je to? Jak se to hraje? Naučíte mě to?“

Lily v neutišitelném záchvatu smíchu spadla pod postel.

„Strejda Sirius má zase svoje dny, víš, on tak hloupě plácá,“ mávnul rukou pobledlý James.

„Aha, tak já jdu zase dolů.“

„Počkej, zlatíčko!“ Lily se téměř vymrštila na nohy, „když strejda Sirius něco takového řekl, tak by ti to měl i vysvětlit,“ dodala se zlomyslným úsměvem, „Zeptej se ho, co je to soulož a nedávej mu pokoj, dokud ti na to neodpoví!“

Maličká zrzka se nadšeně rozběhla dolů.

 

 

„Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Strejdo! Prosím! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni!“ prosila Brook a skákala na gauči.

Sirius měl ruce založené na prsou a vytrvale odmítal říct, byť jen jediné slovo v odpověď.

„Vážně vtipné, Lily,“ procedil skrz zuby, když Potterovi dorazili do obýváku.

„Řekni! Řekni! Řekni! Řekni! Řekni!...“

„Můžeš si za to sám, kamaráde!“

„Tak strejdó! Řekni! Řekni! Řekni! Prosíííím!“

 

 

Svatební oslavy trvaly několik dní, jelikož se jeden den slavilo u Potterových, další u Weasleyových a Grangerových.

Sotva se tyto tři páry rodičů smířily odchodem svých ratolestí, jejich domy se opět rozlehl dětský křik.

Albus Brumbál si spokojeně mnul ruce a znovu si z přihrádky svého mohutného stolu vytáhl obraceč času, aby si připomenul, jak by tohle skončilo, kdyby jej před lety nevyužil.

 

 

                                                    The End

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:) Jojo..

(LilyJane, 1. 1. 2008 19:58)

Susie: díky moc :) Já tobě přeji to samé :) Přece jen máš ještě pár dluhů :D

Anorien: jojo.. všechno jednou končí :).

=)) =)) =))

(Susie, 1. 1. 2008 19:55)

Krásný úvod.. tak pěkně zaobalený =D "rozloučení s rokem 2007... a nejen s ním" - kdybych nebyla 'zasvěcená', asi by mi nedošlo, že tahle povídka definitivně končí... A že to byla krásná povídka! =) takže tímto bych ti asi chtěla popřát mnoho sil pro další psaní, jelikož doufám, že tohle nebylo tvoje poslední dílo =) A ještě tu máme Život, že... Takže hodně zdaru! =))

PS: Miluji tě! =D

si.děláš.prdel.?!

(Anorien, 1. 1. 2008 19:54)

heeeeeeeeej tim chceš říct že to už je jako konec jo? heh..nééééééééééé mě to tak bavilo...tahle povídka se mi strašně líbila...:(