5.kapitola
„Tak jdem pro ně ne?" probudil se ze snění Alex.
„Jasně... farej!" vystřízlivěl Sirius a zatřepal s Jamesem, „Haló! Země volá Jamese! Hlaste příjem! Haló!"
„Co je?! No jo... už se hrabu!" vytrhl se mu. Společně pak přešli do vedlejšího kupé.
„Čus holky! " přitočil se k nim Alex, „Slyšeli jsme někoho nádherně zpívat a mě napadlo, jestli jsi to nebyla ty, Lily..."
„Byla, co má být? " ozvala se místo Lily Rose, „ a neříkej, že jste přišli jenom kvůli toho!"
„To víš, že ne. My jenom, jestli by jste se k nám nepřidaly... hrajem totiž velice zajímavou hru ‚Na pravdu‘."
„Zní to zajímavě..." nadzvedla obočí Sabrina a podívala se na holky. „Jdem?"
„Že váháš!" odpověděla hned Rose a popadla Lily, která se k odchodu jaksi neměla, a táhla jí do klučičího kupé.
„Ták... pravidla jsou: Za prvé: žádná pravidla nejsou! A hraje se to naprosto jednoduše: Někdo hůlku roztočí a na koho ukáže, ten dostane otázku... jakou, to je čistě na tazateli, ale musí se odpovědět stoprocentní pravda," seznámil je s hrou Sirius. James uslyšel, jak vedle něj Lily zavzdychala, asi tušila, na jaké otázky se budou ptát.
„Copak! Snad nechceš vycouvat, Lily?" zeptal se jí pobaveně, ale dal si velký pozor, aby jí neřekl Evansová.
„Ne!" prohlásila tak pevně, až jí to samou překvapilo.
„Tak mládeži. Točím...!" usmál se Remus a odstartoval jejich hru.
„Á! Sirius!" rošťácky se mu zalesklo v očích. „Tak... pověz nám, cos chtěl minulý rok udělat Rose, že jsi o tom pak vůbec nechtěl mluvit!"
„Né! To po mně nemůžeš chtít!" snažil se z toho vybruslit.
„No, to by mě zajímalo, muselo to být vážné, že's nám to nechtěl říct."
„Bóže... Rose, pamatuješ si, jak ses tenkrát probudila v Komnatě nejvyšší potřeby a nevěděla, jak ses tam dostala? A vůbec sis nemohla vzpomenout, co jsi celý den dělala?" podíval se na ni Sirius s obavami v očích. Ona jen slabě přikývla. „No... tak to byla moje práce."
„Neříkej, že's mě chtěl...." zeptala se plná obav, i když jí byla odpověď jasná předem. Sirius jen nepatrně přikývl. „Proč?"
„Jsem si tě chtěl vyzkoušet..." pokusil si uchovat image frajera, jenže z hůlky vylétlo tak obrovské množství červených jisker, že nebylo pochyb o tom, jak příšerná lež to je.
„No dobře! Tak co jsem měl dělat? Pořád ses mi vyhýbala!" skoro vyřval Sirius.
„Tys to vážně..."
„NE! Neudělal, nemohl jsem..." podíval na Rose znovu. Čekal všechno. Facku, nadávky, křik… Ale ona se na něj jen usmála. Vzal tedy hůlku a roztočil ji. Po tomhle si na chvíli
přestali dávat soukromé otázky. A když na chvíli, tak na chvíli.
„Sirie, pověz nám, proč tě tak baví svádět holky," nedala si pokoj Sabrina.
„Nevím, prostě nedokážu vydržet jen s jednou a navíc je to sranda je pořád dobývat," odpověděl jí s úsměvem. „Takže jedem natvrdo!" roztočil hůlku znova.
„Děti! Přestaňte nebo něco podpálíte!" seřvala je ta vždy milá paní, co rozvážela jídlo po vlaku. Odešla až potom, co jí ujistili, že už tohle dělat nebudou.
„Co jste to vytvořili za plánek, který má být vašim zatím nejlepším výtvorem?" vrátila se Rose k otázce, která byla vyřčena už asi před půlhodinou.
„To myslíš tohle?" vytáhl najednou James z kapsy velký kus poskládaného pergamenu.
„Taková malá blbost. Pobertův plánek."
„Aha..." přestala se zajímat a zaměřila se na Siria. Lily ovšem nějaký název nemohl odradit.
„Vsadím všechno, co mám, na to, že je tahle věc proti školnímu řádu," snažila se pergamen Jamesovi vzít a stále se jí to nedařilo.
„Tipuješ dobře!" smál se.
„Tak mi alespoň ukaž, co to vlastně umí... "
„To víš, že jo! A ty nás potom napráskáš u McGonagallky!"
„Přísahám, že ne!" hodila na něj prosebné očka. James pomalu, ale jistě roztával.
„No dobře..." odsouhlasil, namířil na něj hůlkou a něco zamumlal. Na plánku se okamžitě začaly objevovat čáry, které se začaly spojovat, až vznikly věty.
„Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák? To jsou vaše přezdívky?"
„Víš, když jsme tenhle plánek udělali my, tak asi budou naše..." řekl jí s ironií v hlase. Už to zase začíná. Opět se budou hádat.
„Hele. Já se dneska hádat nechci. Nehodlám kazit tu dobrou náladu. A teď bych byla ráda, kdybys mi řekl, kdo je kdo."
„Tak zkus hádat..."
„Hej!"
„Peter je Červíček, Remus Náměsíčník, Sirius Tichošlápek a já Dvanácterák," pronesl hrdě.
„Cože?! Tolik že už máš parohů?" srazila mu hřebínek.
„Já tě asi zaškrtím," pronesl naoko naštvaně.
„Neříkej... a já myslela, že holkám neubližuješ," smála se.
„Kdo ti to řekl, že jsi tím tak jistá?" přibližoval se k ní, zatímco ona couvala.
„Ty... Nevzpomínáš si na to? Myslím... asi ve čtvrtém ročníku." Tak to ho dožralo.
„Je lechtivá?" zeptal se odcházejících kluků i holek, ještě před tím, než zavřeli dveře a ukázal na Lily.
„Jo! Je! Proč?" odpověděla mu Sabrina. Na víc už James nečekal, vrhl se na ni a lechtal ji, jak nejlíp uměl, samozřejmě tak, aby jí nic neudělal.
„Jame - Jamesi! Nech - nech už toho! Pro - prosím!" zajíkala se Lily a podkopla mu nohy, takže na ni přistál. Naštěstí se stačil zachytit a náraz byl jen velmi malý. Přestal a díval se jí do těch krásných zelených očí. Neodporovala, nenadávala mu, ať z ní sleze... Nic. Bylo jí to jedno. Byli u sebe tak blízko! James dostal neovladatelnou chuť políbit ji. Přibližoval se a přibližoval, jenže když mu zbýval asi jen centimetr, vlak sebou trhl a on z ní odletěl. 'SAKRA!' řval v duchu.
„Jamesi! Žiješ?" zeptala se ho poplašeně, zatímco se sbíral z podlahy.
„V pohodě..." odpověděl a všemožně se snažil, aby to nevyznělo tak zklamaně, jak se zrovna cítil. A asi se mu to podařilo.
„Vidím, že vás to taky smetlo," vřítil se do kupé Sirius a spol. „Ale bylo by vhodné, kdybyste se šli převléct. Za chvíli budem ve škole!" Lily si vzala věci a šla se převléct. Kam, to James nevěděl. On sám se totiž převlékal v kupé, protože se ostatní opět vypařili na chodbu.
Alespoň si mohl v klidu v duchu vynadat, jaký je kretén.
„Je ti něco?" zeptal se Sirius Jamese, který se od příjezdu tvářil hodně naštvaně. Právě probíhalo zařazování a u nich nebylo zvykem přivítat nové žáky naštvaným šklebem.
„Ne, nic mi není!" odsekl mu. Vzápětí toho však litoval. „Promiň. Já - potom ti to vysvětlím."
Zbytek hostiny probíhal v pohodě, všichni se dobře bavili. Jamese přešel vztek a spolu se Siriem pozorovali holky.
Lily si zrovna naložila poslední zákusek, který jí ale hned i s talířkem zabavila Rose a s hlasitým popřáním „Dobrou chuť!" ho snědla. Lily se na ní dívala s otevřenou pusou, zatímco Sabrina málem umírala smíchy. Tímhle divadlem upoutaly pozornost snad všech kluků (nutno říci, že ty tři byly nejhezčí holky na škole). Jejich pozorováním se dobře bavili i někteří profesoři.
Rose si z Lily chtěla udělat srandu a tak jí nenápadně nalila do dýňové šťávy máslový ležák. Lily si toho ale naneštěstí pro Rose všimla, a když nevnímala pro změnu ona, tak jejich poháry s pitím prohodila. Sabrina si potom chtěla připít na začátek nového školního roku, což byla velká chyba. Hned co Rose ochutnala svůj 'mix', vyprskla ho před sebe - tudíž na nic netušící Sabrinu. V té chvíli se už dusil smíchy skoro celý nebelvírský stůl. Brumbál se spokojeně usmíval nad jejich dobrou náladou a sám žertoval s Kratiknotem.
Do Velké síně najednou vešel Hagrid a vedl s sebou nějakou dívku.
Byla vysoká, štíhlá, s příjemnou tváří. Měla po lopatky dlouhé, jemně vlnité uhlově černé vlasy. Její hnědé oči přejížděly po celé síni a bylo vidět, že se nervózně kouše do rtu. Ale stále sebejistým krokem postupovala síní přímo k učitelskému stolu.
Brumbál, jako by na ni už dávno čekal, vstal a ukázal na stoličku, aby se posadila a nasadil jí na hlavu Moudrý klobouk, který neváhal ani vteřinu a hned vykřikl: „NEBELVÍR!" Od nebelvírského stolu se ozval jásot smíšený s překvapeným šeptáním. Dívka se už chtěla jít posadit, když ji Brumbál chytil za rameno.
„Milí žáci! Toto je vaše nová spolužačka, Natali Ridevolová. Přestupuje k nám z jedné kouzelnické školy v Severní Americe a nastupuje do šestého ročníku. Doufám, že ji všichni
přijmete, aby ta změna nebyla tak drastická. Děkuji!" dokončil svou řeč a pokynul Natalii, aby se šla posadit. Lily na ni zamávala a uvolnila vedle sebe místo, dívka se na ni vděčně usmála a posadila se. Po chvíli rozpačitého mlčení se začaly navzájem představovat.
„Slyšel jsem špatně, nebo Brumbál vážně říkal, že se jmenuje Ridevolová?" ptal se Sirius a stále pozoroval onu dívku.
„Slyšels dobře. Proč? Stalo se něco?" Remus ani James nevěděli, proč je Sirius tak zaražený. Alex je vůbec nevnímal, zapředl totiž rozhovor s dívkami, kterým se asi velmi líbil.
„Nic. Jen je tady další bílá ovce z černýho stáda."
„Co to meleš?!"
„No, jestli je opravdu Ridevolová, a jestli opravdu přijela ze Severní Ameriky, tak patří do jedné z těch ‚lepších‘ kouzelnických rodin."
„Vážně? Ale proč bílá ovce z černýho stáda?"
„Její rodina je totiž taky velmi silně spřáhnutá s naší a taky zachází s míšenci jako s chátrou, která by se měla vyhubit. Nehledě na to, že její matka si na ní prý už nejednou vyzkoušela dvě z kleteb, které se nepromíjejí."
„Cože?! To myslíš vážně?!"
„Myslím. Její matka byla jednou u nás a povídaly si o tom. Ta holka to má ještě těžší než kdejaký smrtijed." James ani Remus nebyli schopni slova. Dřív nevěřili, že by matka nebyla schopna takhle týrat své vlastní dítě. Jenže po seznámení s matkou Siria, která na něj přímo před nimi použila Crucio, uvěřili. A jestli to tahle holka má opravdu tak těžké, tak je na nejlepší cestě k sebevraždě.
„Jak můžeš vědět, že není jako oni?" zeptal se opatrně Remus.
„Tak za prvé: Myslíš si, že by byla schopná zabíjet? Za druhé půlku své rodiny udala jako smrtijedy, kteří teď sedí v Azkabanu a za třetí prý svojí matce řekla: ‚Budu radši vypadat jako štětka, než aby každý na první pohled poznal, že jsem Ridevolová‘."
„Ona po tomhle ještě žije?“ James té holky upřímně litoval.
„Taky se divím. Ale to je jedno. A nezapomeňte to někde rozkecat, určitě by vám byla vděčná," dodal ironicky a pokračoval v jídle. Remus, který se stále díval na Natalii, žduchl do Jamese.
„Podívej... ale nenápadně!" šeptl na něj a pohodil hlavou směrem k místu, kde seděla Lily. Podíval se na ni, zrovna ukazovala na něj a něco říkala, asi je představovala. Natali se jen ušklíbla a na něco se jí zeptala. Lily dělala, že ji zrovna neslyšela a postupně jí představovala další kluky z jejich party. Podle pohledu, který Natalie vrhla na Siriuse, bylo vidět, že se jí zalíbil.
„Pořád jsi mi neodpověděla na otázku..." slyšeli kluci Natalii, když šla s Lily kolem nich. Měla trochu hrubší, ale stále příjemný hlas.
„Teď ne. V ložnici," pokusila vymluvit Lily.
„Tak dobře."
„Zajímalo by mě, co je to za otázku, když se to týká tebe," rýpal do Jamese Remus.
„No na co by se asi tak mohla ptát..." smál se Sirius.
„Vy jste vážně děsní. Jdu se projít, přidáte se?" ptal se jich James.
„Konečně zase v Bradavicích," slastně mlaskl Sirius.
„To zas bude průserů," povzdechl si Remus.
„Znovu potkáme Srabuse."
„Příšerné množství strhaných bodů -"
„Zase máme na lektvary Tellera."
„Hromada školních trestů -"
„Ach..." povzechl si James, když kolem nich znovu proběhla Lily, jak jinak než s knížkami v rukách.
„A plno zamilovaných keců."
„Ty jseš vážně pesimista, Remusi! "
„Já nejsem pesimista! Pouze konstatuji skutečnost!"
„Kde je vůbec Alex? " ozval se znovu James a podíval se na Siria.
„Na mě se nedívej, to se spíš zeptej těch holek, se kterými se bavil. Mám totiž menší dojem, že si ho někde odtáhly," odpověděl mu a škodolibě se zašklebil. Během jejich rozhovoru se dostali až do nebelvírské společenské místnosti. Lily si četla knížku a občas přerušila docela sprostou básničku, kterou říkala Rose se Sabrinou. Natali jen zírala z okna a usmívala se.
„Tak mladé a tak sprosté!" zakroutil hlavou James.
„A co? To není trestné," zašklebila se na ně Sabrina.
„To sice není, ale mohl by se vám za to udělit trest," usmál se na ně Remus.
„Tak to teda bacha! Trest se může dát akorát tak vám za to, že se po večerce procházíte po hradě!" oplatila mu to stejnou mincí Lily.
„Prchám, pánové! Nechci mít průser hned první den ve škole!" vzdal to Remus a za smíchu kamarádů zdrhal do chlapeckých ložnic.
„My se ještě neznáme,“ přišel černovlasý chlapec k Natali. „Jmenuji se Sirius Black a tohle je James Potter," snažil se s ní Sirius spřátelit.
„Natali, ale můžete mi říkat Nat. O vás dvou jsem už ale hodně slyšela," nepatrně pohodila hlavou směrem k Lily.
„Mluvili o nás alespoň v dobrém?" strachoval se Sirius, všichni ale poznali, že to jen hraje.
„No, v dobrém i špatném. Ale aspoň je tu někdo, koho baví dělat průsery."
Lily se zvedla a šla spát. Oni tam ale zůstali a vesele se s Natali bavili až do půlnoci. Potom usoudili, že by bylo dobré, kdyby si šli lehnout. Přece jenom jim zítra začínala škola.
Komentáře
Přehled komentářů
a nebo: kdo má hodně klíčů ten má velkou... éé... klíčenku :)
:-))))))))))))))))))))))
(Anorien, 19. 11. 2007 20:45)ty si vynechala tu báááásničku.....ta se mi líbila nejvííííííííícccc:) jede jede denis třepe se mu...ehm..blatník............to mě dostalo:) le jinak samo moc dobrý:)
Wow
(jenny, 10. 11. 2007 19:12)Já už nevim co víc říct, je toposte super, nádhera užasný, baví mě to
----
(Yly, 14. 1. 2008 18:34)