Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


12. Přátelství?

12. 9. 2009

I v období zkoušek je třeba udržovat ve škole pořádek a klid - především klid samozřejmě. Protože o pořádku se dá v Bradavicích mluvit málokdy, s Protivou v zádech je člověk rád, když se vůbec z obchůzky vrátí živý.

Lily už po osmé přecházela jednu a tu samou chodbu, aniž si to nějak uvědomila. V duchu se snažila opakovat si naučenou látku na další den u zkoušek. Zatím v testech celkem úspěšně procházela, sice tu a tam nějaká chyba byla, ale chtěla by poznat někoho kdo by byl ve všem stoprocentně dokonalý.

Velké problémy jí ale dělal patron, prostě nic jiného než slabounkou stříbřitou mlhu z hůlky nikdy nevydolovala ať vzpomínala sebevíc, nemohla najít dostatečně šťastnou myšlenku a to jí neuvěřitelně deptalo. V zamyšlení se podívala na hodinky a zjistila, že ji za dvacet minut ve vstupní síni vystřídá McGonagallová – jediná dobrá věc na zkouškách. Profesoři se slitovali nad hlídkami primusů a přes pozdní noční – nebo spíš brzké ranní přebírali hlídky za ně. Svižným krokem přešla přes druhé patro, sešla schodiště a s něčím se bolestivě srazila, když ale zvedla oči a především svítící hůlku, aby začala strhávat body, nic neviděla.

Je možné se srazit se vzduchem?

Mozek Lily Evansové, zblblý ze zkoušek asi dvě minuty těžce zpracovával právě získanou informaci, aby si konečně upitomil, že srazit se s prázdnem není až tak snadné, ovšem srazit se s někým, kdo má na sobě Potterův neviditelný plášť je mnohem, mnohem jednodušší.

Nadechla se aby mohla dotyčného, ať už to byl kdokoliv seřvat, ale než ze sebe vydala jakoukoli hlásku, přerušilo ji tiché zašeptání, linoucí se od země.

„To že lítáš jak šílená přes den, bych pochopil, ale jak si schopná takhle běhat i ve dvanáct  v noci po celodenním učení, to prostě nepoberu nikdy.“

Poznala ten hlas, naštvaný Sirius Black. V té chvíli by byla radši, kdyby to byl spíš jeho bratr, Malfoy, nebo Robberyová, prostě kdokoliv z těch, které nenávidí. Protože Black... s ní bude bydlet u Pottera, což jí doteď tak trochu neodpustil.

„Sorry, jdu si vyměnit hlídku s Gonagallovou, navíc, jak se ti mám vyhnout, když tě nevidím?! Vždyť o tom plášti vím, tak jsi klidně mohl říct něco jako Pozor.“

„Evansová.“ vydechl naštvaně a sundal ze sebe plášť, „Je mi jasné, že my dva nikdy nejlepší přátelé nebudem, ale vzhledem k tomu, že máme po škole dočasně společné bydliště, měla by ses alespoň snažit na mě nemluvit jak na idiota.“

Lily dala bojovně ruce v bok ale těsně před další kousavou poznámkou se zastavila a kousla se do rtu. Vzpomněla si jak jí Remus vykládal, jak těžce Black nese fakt, že bude muset bydlet s Tinou. Když on překousl tohle, tak ona bude muset nějak přežít fakt, že je to děvkař.

„Takže?“ zašeptal a rychle přes sebe znovu přehodil plášť, jelikož zaslechl zvuk podpatků.

„Beru, alespoň takovou tu tichou toleranci. Žádné urážky.“ kývla hlavou a vyrazila za zvukem, přičemž Blackovi nechtěně šlápla na nohu.

„Ale srát mě budeš, co?“ syknul naštvaně. Jen se na vševědoucně usmála a zabočila do vedlejší chodby, kde už kráčela mírně zamračená McGonagallová.

„Všechno v pořádku, slečno?“

„Samozřejmě, paní profesorko. Jen - jen jsem měla pocit, že jsem zahlédla nějakého studenta.“ pousmála se zrzka.

„Pak tedy můžete jít na kolej, dobrou noc.“ usmála se profesorka a pokračovala v obchůzce.

Zrzka vyrazila daným směrem a znovu se zabrala do svých myšlenek. Nijak nespěchala, nebyla unavená a navíc by stejně nemohla usnout i kdyby nakrásně chtěla. Dalo se říct, že její tělo, stejně jako těla jejích kamarádek, preventivně najelo na úsporný režim a už nevyžadovalo tolik spánku, zato porce jídla se zdvojnásobily.

Fakt, že zítra je poslední den teoretických zkoušek, pak odpočinkový víkend a týden praktických zkoušek jí pomáhal jen minimálně, protože pořád před sebou měla další ještě horší týden. Praktické zkoušky hodně studentům připadaly triviální oproti písemným testům, zatímco u Lil to bylo přesně naopak. U testů se člověk může zamyslet a když něco neví, tak může otázku přeskočit a později (pokud je čas) se k ní vrátit. Ale říct zkoušejícímu:

‚Pardon, můžeme to nechat na později? Teď si nevzpomínám...‘ by byla docela pitomost.

„Psst!“

Lily z toho nečekaného zvuku vyletěla snad metr do vzduchu. Když se otočila, kus od ní se vznášela Blackova hlava v prostoru.

„Zase ty?!“

„Proč to vypadá, že mě vidíš nerada?“

„Těžko říct.“ vyplázla na něj jazyk, „Co chceš?“

„Popovídat si, třeba konečně pochopím, co na tobě Dvanácterák vidí.“ Zrzka se tiše uchechtla, ty jejich přezdívky byly neuvěřitelně trapné.

Dvanácterák... nikdy si pořádně Pottera nevšímala, takže nevěděla kolik holek měl, ale začínalo jí ho být líto.

Tichošlápek. No zrovna na Blacka, který chodí jak buldozer to vážně sedí.

Náměsíčník. No, znala Snapeovu verzi téhle přezdívky, ale pravděpodobnější ji připadalo, že je Remus prostě strašně citlivý na plný měsíc. Pár takových lidí už poznala a vypadali po úplňku stejně ztrhaně, přitom to vlkodlaci nebyli. Navíc Brumbál by ve škole přece nenechal jen tak pobíhat vlkodlaka, určitě by udělal nějaká opatření.

Červíček. No, tak tahle přezdívka celkem sedla. Takové malé vypasené stvoření, které člověk nerad vidí a co máloco zvládne.

 

„Něco k smíchu?“

„Ne, ne... Ne! Nejdu si nikam povídat, nepotřebuju mít průser ještě poslední týdny ve škole.“

„Minnie je poslední dobou velice chápavá, tudíž co se týče jí, není problém.“

„Musím se učit!“

Sirius protočil panenky „Vždyť už musíš umět celou knihovnu nazpaměť!“

„Neumím!“ rozhodila bezmocně rukama.

„Co neumíš?“

„Patrona...“

„To nemyslíš vážně?“ v nastalém šoku mu hábit sklouzl z ramen a konečně byl vidět i zbytek jeho těla. Přece jen to bylo pro zrzku trochu divné, povídat si s hlavou visící v prázdnu.

„No sorry, ale ty taky nejsi zrovna výkvět vší dokonalosti. Určitě je něco co prostě neumíš.“

Přehodil si plášť přes ruku a zamyšleně se poškrábal na hlavě, „Těžko říct, nikdy jsem se nepokoušel o něco co by mi nemuselo vyjít.“

„Proboha, jděte s tím světlem do háje!“ zamručel portrét staré čarodějky, visící za Siriem a Lily rychle sklopila hůlku.

Její společník neváhal, chytil zrzku za loket a vytáhl ji o patro výš, kde se k jejímu překvapení zjevily dveře.

„A co je sakra tohle?!“ otočila se kolem dokola, aby si prohlédla místnost. Black na ní hodil nechápavý pohled, ona ho na něj hodila taky, jeho výraz se změnil na mírně překvapený a pak na vševědoucný úsměv, zatímco Liliin byl pořád stejně tupý.

„Tohle, slečno primusko, je Komnata nejvyšší potřeby, místnost, kde se skoro každý den odehrávají větší orgie než v astronomické věži na prvního máje.“

„Áha...“ na zrzčině tváři se konečně objevil výraz, který používala velice často, když ji Pobertové seznámili s něčím novým – pohrdání vším a všude za jakýchkoli okolností. „Čím to, že je to tu dneska tak prázdné? Když jsou tu, podle tebe, orgie každý den.“

„Momentální doba orgiím nepřeje, jak sama víš, jsou zkoušky. Ale přijď se podívat po nich... to se budou dít věci o kterých by se ti ani nesnilo.“

Lily potlačila zahihňání, „Myslíš ty vůbec někdy na něco jiného?“ prohodila s úšklebkem.

Zamyšleně si promnul bradu, „No, momentálně by mě zajímalo, jak vysvětlím Dvanácterákovi, že jsem byl o půlnoci zavřený v komnatě s tebou.“

Zrzka nadzvedla obočí, „Proč bys mu měl něco vysvětlovat... a proč bys mu o tomhle vůbec říkal?“

„Hmm, to opravdu netuším,“ zavrtěl afektovaně hlavou a z jeho tónu odkapávala ironie.

„Noo?“ zvedla obočí a založila si ruce na prsou.

„Co noo?“ protáhl úmyslně s úšklebkem na tváři.

„Co co noo?“

„Coo?“

Liliina ruka vyletěla do prostoru s jasným cílem, ovšem cíl v podobě Siriovy hlavy se kdesi vytratil a síla setrvačnosti s Lil hodila o metr dopředu.

„Teda... že máš násilnický sklony, to jsem opravdu netušil.“ zlomyslně se na ní usmíval z jednoho křesla opodál o kterém by byla ochotna přísahat, že tam ještě před pár minutami rozhodně nebylo.

„Blacku, neser mě?!“ vztekle stiskla rty a pak se rozesmála, když si uvědomila jak blbě se chová, „Nebo můžeš... to je jedno.“ zamyšleně se poškrábala na krku a zamířila k blízkému křeslu, následována Siriovým silně zmateným pohledem.

„Co je?“ zeptala se ho s úsměvem. Zakroutil hlavou. V zrzčině hlavě se najednou zrodil brilantní nápad, „Hele... ty umíš vyčarovat patrona?“

Odpovědí jí byl zářivý úsměv číslo 34. Já, pan Dokonalý.

 

 

Když se druhý den ráno přišourala na kolej byla naprosto zničená s tváří oteklou díky slzám smíchu ale nadšená z toho, že se jí podařilo vyvolat jakous-takous podobu svého patrona, připomínal jí laň, ale ruku by za to nedala.

Zbytek dne, v podobě posledního a naprosto zdrcujícího testu z bylinkářství, jí uplynul více méně zahalený mlhou její ospalosti. Její zbylé spolubydlící na tom byly podobně, navíc ani jedna z nich nezaregistrovala její včerejší nepřítomnost v ložnici. Tím lépe.

Se Siriem se za ten den setkala několikrát a pokaždé na sebe s úsměvem kývli. Holky se zdály být příliš zabrané do poznámek a probírání svých odpovědí v testech, než aby zaregistrovaly ten malý náznak přátelství, které mezi Siriem a Lily vznikl. Zato Poberti se zdáli být s uplynulou nocí seznámeni – všichni se na ni usmívali.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

NOVÚ

(Arya, 10. 7. 2011 15:55)

No tááák, už dva roky si nič nepridala a je to tak super poviedka

Wow

(Tee, 14. 11. 2009 18:48)

Super :)

No jo...

(LilyJane, 15. 9. 2009 19:15)

I zázraky se občas stávají :D A mi se zachtělo psát zrovna, když bych se měla spíš učit XD.

páni

(hwesa, 13. 9. 2009 22:57)

ja som už tiež pomaly prestávala dúfať, že tu niečo pribudne a hele hele ono tu niečo je :-)... to chceš vážne tvrdiť, že takýto skvost si si tak dlho schovávala?? veď ja som sa pri tom smiala jak besná :-) tvoje poviedky vedia vždy a zaručene zdvihnúť náladu... a táto kapitola je živým a čerstvým dôkazom... naozaj skvelá kapitola

:-D

(jjjj, 13. 9. 2009 15:58)

hezký už jsem si začala řikat jestli tohle neni už mrtvej blog:-D