Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


2. Ples

14. 1. 2008

„Ježiši, mě je tak blbě!“ zaskuhrala Lydia a svíjela se v neexistujících křečích.

„Hele, krásko, jednou začala škola a ty na vyučování prostě půjdeš, i kdybych tě tam měla sama dotáhnout!“ vztekala se Lily, zatímco běhala po ložnici a naháněla svou ponožku, kterou Debbie očarovala tak, aby mohla létat.

„Pojď dolů! DOLŮ!“ Zrzka bezradně poskakovala pod ponožkou, vznášející se dva metry nad podlahou a snažila se jí byť jen dotknout.

„Sereš mě, Evansová!“ zasyčela vztekle Lydia a vstala z postele.

„Nápodobně,“ vydechla Lily, ještě jednou vyskočila do vzduchu za ponožkou a definitivně svůj lov vzdala.

„V divočině bys chcípla hlady nebo by tě něco sežralo,“ zkonstatovala Tina, když vyšla z koupelny.

„Ale tady není divočina!“ vyprskla Lily a rozhlédla se kolem. Oblečení rozházené po postelích, skříních, podlaze, zmuchlané koberečky, kila drobků, zašpiněné závěsy u postelí, poškrábané zdi, hromady zmuchlaných pergamenů rozházené kolem postelí – pozůstatky snahy napsat rodinám dopisy s informacemi o životě ve škole. Polámané brky kolem koše, který byl samozřejmě zcela prázdný a hlasitě se už třetím týdnem dožadoval něčeho k snědku. K tomu všemu, jako bonus, noční stolek zlitý Debiiným inkoustem.

Tin jen s pobaveným úšklebkem pokrčila rameny. „Když myslíš.“

„Fajn, možná to tady není nejčistší, ale divočina to pořád není,“ zlověstně mhouřila oči, „Můžu si půjčit ponožky?“ usmála se po pár vteřinách sladce. Tin mávla rukou v souhlasu, popadla brašnu a se slovy „Čekám dole, přidej,“ zmizela za dveřmi.

 

„Výborně, slečno!“ zahlaholila McGonagallová, „Podívejte!“ Energicky popadla šperkovnici do svých rukou a ukazovala ji vyjevené třídě, „Perfektní provedení! Kouzlo Loculi patří mezi ty nejtěžší a také nejméně využívaná kouzla, přesto by jste jej měli zvládat! Když se vám nepovede, nevadí. Pokud ano, skvěle! Jelikož zkušenosti s používáním tohoto kouzla vám mohou být nápomocny při přeměňování jiných živých tvorů v neživé věci a naopak! Třicet bodů pro Nebelvír!“

Lily se zničeně podívala na šperkovnici. „Chudák ropucha.“

„Ty máš problémy,“ protáhla se Debbie a přitáhla si šperkovnici k sobě, „hele, můžu si to nechat?“

„Ať tě to ani nenapadne! Přece tu chudinku žábu nenechám zakletou!“

„Děláš, jakoby to byl nějaký princ.“

„A co když jo!“ rozesmála se Lily a přitáhla si šperkovnici blíž k sobě.

„Ale dívej, jak je to pěkný! Tak hezká ta ropucha nebyla! A díky té proměně by vlastně žila věčně!“

„Při tvém zacházení s nábytkem by ta věčnost byla kapánek krátká.“

„Ty mě tak sereš,“ smála se Debbie a plácla jí dlaní přes rameno.

„Novinký! Novinky mě zajímají!“

„Hele,“ zvedla obočí Deb, „tvůj oblíbenec z tebe nemůže spustit oči.“

„Kdo?“

„Ne, není to ani Brian, Nick, Louis, Michel, Adrian, dokonce ani Simon.“

„Potter?“

„Nejsi tak blbá, jak se občas zdá,“ prohlásila nadšeně, „ten jeho výraz je vážně k nezaplacení, ani Ariel se na nás nikdy nedívala tak smutně,“ zamávala jí ukazováčkem před očima. „Netrap ho, dej mu šanci.“

„Už o ni ani evidentně nestojí,“ zašklebila se zrzka a pohodila hlavou, aby odhodila několik pramínků z obličeje. „Vůbec je celkově nějak klidný. Neměl přes prázdniny nějaký úraz?“

„Těžko říct, každopádně je teprve měsíc a něco málo školy, má ještě dost času, aby svou pověst poberty znovu potvrdil. Víš jak se říká: Ticho před bouří,“ rozhodila rukama. „Hele, co myslíš? Jak bych vypadala, kdybych si nechala dorůst vlasy do pasu a nabarvila je na červeno? Mě se ta tvoje zrzavá líbí.“

„Jako idiot, bez urážky. K tobě se spíš hodí to tvoje rozčepýřený hnědý mikádo. Ladí ti k očím.“

„To mám jako rozčepýřený oči?“

„Spíš mozek.“

 

„Jak bylo na přeměňování?“ usmála se na Lily s Debbie Tin, která se spokojeně ládovala obědem.

„Skvěle, po dlouhé době pohodová hodina. Nikdo nic nedělal, a když se Lily ke konci přemohla a zakouzlila, Maggie se z toho málem radostí počůrala,“ zašklebila se Debbie, plácla sebou na lavici vedle Lydie a nandala si na talíř obrovskou porci bramborového salátu.

„Přehání.“

„A prd. Krom toho jí opět, stále a vytrvale, hypnotizoval Jamie.“

„Mluvíte o mě?“

„Pottere! Doma tě neučili, že cizí rozhovory se neposlouchají?“ zamračila se Debbie  a hrozivě zamávala jednou bramborou, napíchnutou na vidličce.

„Nejen to. Učili mě, že když mluvím důvěrně, mám šeptat. Tebe jde slyšet přes polovinu síně.“

„Hele, pokračuj v chůzi, jo?“

„S radostí, ale nejdřív si něco vyřídím,“ zašklebil se na ni a zaklepal Lily na rameno, „mám ti vyřídit vzkaz od Brumbála, bude na nás dva čekat v ředitelně o půl šesté.“

„Hmm,“ pokývala hlavou, polkla sousto a otočila se na něj, „k čemu nás tak nutně potřebuje?“

„Chce probrat pravidla slušného chování,“ ušklíbl se.

„Proč s náma? Vždyť jsme se přestali fyzicky i kouzly napadat kolem čtvrťáku!“

James se upřímně rozesmál, „Nebudeme řešit nás, ale Halloweenský ples.“

„Aha, fajn.“ kývla a otočila se zpět ke svému talíři, ze kterého jí Lydia právě kradla řízek. Třískla jí vidličkou přes hřbet ruky a naposledy kývla Potterovi, když ji oznamoval, že na ni bude čekat ve čtvrt na šest ve společence.

„Bolí!“ šlehla po ní Lydia vyčítavým pohledem a mnula si ruku.

„Čkej, ti to pofoukám,“ chmátla jí po bolavé ruce Debbie.

„Nech toho! Se po mě sápeš jak nějaký chlap, bys mi tu ruku ještě ukousla.“

„Pche!“

 

 

„Tohle ticho je vážně trapné, Pottere. Obyčejně jsi výřečnost sama, proč dneska tak potichu?“ poznamenala Lily kousavě, když spolu s primusem mířili do ředitelny.

„Radši jsem zticha. Ty totiž po pár minutách většinou ječíš, ať sklapnu,“ smutně se pousmál.

„Hele, kdo by neječel. Famfrpál mám ráda, ale vážně o něm nemusím slyšet od rána do večera.“

„Beru na vědomí.“

„...“

„...“

„Velice duchaplný rozhovor. Pottere, nedokážu být zticha déle než pět minut. Vážně by nešlo o něčem povídat?“

„Počkej, přemýšlím nad tématem, ve kterém by se nevyskytoval Famfrpál.“

„Než tě něco napadne, dojdeme k Brumbálovi.“

„Alespoň bude téma na cestu zpět, ne?“ usmál se na ni.

„Musím tě zklamat, ale zpátky s tebou nejdu. Mám něco na práci v knihovně.“

„Co tam pořád děláš? Tolik úkolů nemáme ani teď, abys tam musela trávit skoro celý den.“

„Ono ani tak nejde o úkoly, jako spíš o randění,“ ušklíbla se Lily a zcela zaujatá portrétem jedné šlechtičny si nevšimla, jak zničeně se James zatvářil.

 

___

 

„Jak vypadám?“ postavila se Lily před zrcadlo v dívčí ložnici. Na sobě měla dlouhé, krvavě rudé plesové šaty s korzetem, který lemovala černá krajka. Vlasy volně rozpuštěné, kolem očí kouřové stíny a rudé rty.

„Skvěle,“ zašklebila se Lydia, „vypadala jsi snad někdy jinak?“

„Nevím, ještě by to něco chtělo,“ přimhouřila oči Debbie a začala kolem Lily kroužit, „nemáš nějakou ozdobnou sponu?“

„Kde bych ji nabrala? Ty moje pačesy stejně nic neudrží.“

„Prd!“ vložila se do toho Lydia, „Zapomínáš na fakt, že jsi čarodějka a na můj papír kouzel!“

O pár desítek minut měla Lil na hlavě efektní drdol, díky kterému ještě více vynikl její labutí krk a pěkný obličej.

„Máš krk jak žirafa,“ rozesmála se Tina.

„Fakt ti díky,“ vyplázla na ni zrzka jazyk, ale musela uznat, že je to pravda. Její podobnost s Petůnií se v jistých směrech nedala zapřít.

„Nějaký náušnice, takový dlouhý, visací, a náhrdelníky, hodně náhrdelníků, taky náramky...“

„Promiň, Deb, ale upírky nechodí ověšené jako cikánky. Krom toho mám rukavičky až nad lokty,“ mávla zrzka rukou směrem k posteli.

 

Po chvilkovém boji s náhrdelníky zamotanými do sebe Lily vyfasovala jeden, obzvláště důmyslný, čímž byl efekt žirafího krku poněkud zmírněn na požadovanou hodnotu a mohla pomáhat ostatním kreaturám: vlkodlačici Lydii, čarodejnici Tině a Jack-o‘-Lantern1 Debbie, která prohlásila, že to sice není sexy kostým, ale aspoň do něj může schovat pěkných pár kousků čokolády.

 

Po příchodu do síně zjistily, že jejich kostýmy absolutně nepatří k nejlepším, jelikož je elegancí a krásou dokonale zastínila skupina Havraspárských dívek, ale k upoutání pozornosti opačného pohlaví stačily. Zvláště pak Debbie byla díky své originalitě populární celý večer.

Bohužel pro ni, jí nikdo nevyzval k tanci. Ovšem ji to náladu nezkazilo, nekoordinovanými pohyby se motala po sále a tančila sama se sebou. Tím pádem měla mnoho času na pozorování okolí.

První věc, jíž zaregistrovala, byl Black, válící se smíchy pod stolem a Tinin nábožný pohled, který k němu směřoval. Stejně tak si ale nemohla nevšimnout zoufalého pohledu, který Potter občas upíral na Lily, jež se k nějakému klukovi měla velice dobře. Sám se ale pečlivě věnoval své partnerce – nějaké Tabitthové z Mrzimoru

Debbie musela uznat, že kdyby ona měla takový komfort jako teď Tabitthová, počůrala by se štěstím. Nenápadně protančila kolem jednoho z čtyř švédských stolů, na kterém náhle po jejím opětovném odtančení téměř nic nezbylo a zamířila k Lily.

Její nový objev bez problémů odhodila svým napěchovaným kostýmem o pár metrů dál a vykulila na Lily oči.

„Hele, upírko! Támhle je jeden kluk, který by byl blahem bez sebe, kdyby sis s ním zatančila.“

„Kdo?“

„Potter, ty tupče! Zatanči si s ním! Kdo se na něj má dívat! Vždyť se tváří, jako by mu zakázali hrát Famfrpál!“

„To bude vypadat vážně skvěle, když tam za ním přijdu a požádám ho o tanec! Vždyť má partnerku!“

„Ne! Zrovna tančí! Prostě tam půjdeš! Nebo tě rozmačkám o zeď!“

„Co mám říct jako důvod?“  klopýtala Lily směrem k Potterovi.

„Však ty už něco vymyslíš.“

 

Zrzavá upírka volným krokem vyrazila k jednomu ze švédských stolů, jež byl velice blízko stolku Pottera a Blacka, nabrala dvě sklenice punče a došla až před Pottera.

„Ahoj,“ usmála se na něj, „cože tak sám?“ poznamenala a ignorovala Blacka, kempujícího pod stolem. Když neodpovídal a pouze na ni překvapeně zíral, podala mu sklenici s punčem a přisedla si.

„Napij se, ať nevypadáš tak zoufale.“

„Díky,“ usmál se na ni mile. Radši stočila pohled zpátky na ostatní v síni.

„Tvoje partnerka se zjevně dobře baví,“ prohodila a usrkla punče. Jakmile otočila hlavu zpět k němu, zjistila, že ji pořád pozoruje. Asi půl minuty si upřeně hleděli do očí, když Pottera konečně napadlo to, kvůli čemu tady Lily přišla.

„Nešla by sis zatančit?“ nadhodil s lehkým úsměvem.

„No, že tě to taky napadlo,“ rozesmála se a vstala.

 

„Nevěděla jsem, že umíš tančit,“ pozvedla obočí, když dozněly poslední tóny písničky.

„Nevíš toho o mně hodně, řekl bych.“

„Možná by nebylo tak marné to napravit.“

„Slečno Evansová, pane Pottere,“ ozval se upírce za zády ostrý tón profesorky McGonagallové, „mrzí mne, že vám nejspíše zkazím celý večer, ale vzhledem k momentální situaci potřebujeme náhradní hlídku na pozemcích. Od tohoto okamžiku až do jedenácti hodin.“

Lily si vzpomněla na jehlové podpatky, které právě má na nohou a s křivým úsměvem vyšla ze síně.

Přestože touto nocí začínal listopad, bylo stále příjemné teplo. Na čisté obloze zářily miliony hvězd, díky čemuž mohla dvojce spolužáků celkem bez problémů procházet po pozemcích. Čím dále byli od vstupní brány, tím hluk z Velké síně pomalu ztrácel na intenzitě, zatímco sexuchtivých studentů v křovích geometrickou řadou přibývalo.

Kdyby se Lily tak urputně nesnažila, nezlomit si v podpatcích nohy, snad by se jí z toho udělalo nevolno.

„Tos myslela ja-jako dát si rande?“  zakoktal po chvíli James a ruka mu zajela do vlasů.

„No to zase ne. Myslela jsem popovídat si,“ mávla zrzka rukou a snažila se moc nedošlapovat na paty.

„Máš zvláštní styl chůze,“ usmíval se a zcela ignoroval mlaskání, které vycházelo z jednoho křoví poblíž nich, i když bylo nad slunce jasné, co je způsobuje.

„Jen se mi směj,“ zašklebila se na něj, „ono se v podpatcích po trávě nechodí zrovna dobře.“

Během pár sekund se s polekaným výkřikem ocitla v jeho náručí.

„Můžeš mi říct, co to má znamenat?“ rozesmála se, „ to si ze mě děláš živou činku? Nevypadáš, že bys to potřeboval.“

„Prostě tě nesu k lavičce, nedalo se na tebe dívat, jak jsi tady klopýtala.“

„Oooh, upřímné,“ zašklebila se, ale k Jamesovu překvapení se vůbec nebránila.

„Kde se v tobě vůbec berou takové gentlemanské sklony? Před pár lety by ses mojí chůzí docela bavil,“ poznamenala, když ji postavil k lavičce a sedla si.

„Možná jsem prostě vyrostl,“ nadzvedl obočí.

„No to rozhodně, už máš pomalu dva metry. Člověk by si vykloubil krk, když s tebou mluví,“ usmívala se. „Ale jo, zdáš se nějaký klidný. Původně jsem si myslela, že jsi měl nějaký úraz hlavy. Jak je vidno, nejspíš ne.“

„Tak úraz hlavy jsem sice měl,“ smál se, „ale to mě nezklidnilo.“

„A co tedy?“ naklonila hlavu na stranu a z drdolu se jí uvolnilo pár pramínků. Chvíli ji pozoroval, „těžko říct,“ odtrhl od ní pohled, „každopádně Sirius to nebyl,“ dodal, když uviděl svého nejlepšího kamaráda, na druhé straně jezera, sápajícího se po nějaké dívce.

Lily se pousmála, „Co to máš vůbec za kostým?“

„Ani nevím, asi jsem měl v úmyslu jít za noc,“ pokrčil rameny.

„To se ti povedlo, skoro tě v té tmě tady nevidím.“

 

 

Když Lily konečně dorazila do své ložnice, dvě její kamarádky už tam byly. Opilá Lydia spala. Tina ležela na posteli a neustále opakovala dvě věty: „On mě políbil. Políbil mě!“

„Kdo tě políbil?“ ozvala se šeptem, sedla si na svou postel a hledala na pergamenu Lydiiných zkrášlujících kouzel, formuli, kterou by rozvázala svůj drdol.

„Sirius,“ posadila se, „požádal mě o tanec a políbil mě,“ vykládala zasněně.

„Nic víc?“

„Ne,“ vzdychla a znovu sebou pleskla do peřin a hypnotizovala zarámovaný kousek Blackových jeansů, který si kouzlem přilepila k nebesům své postele.

„Předpokládám, že nevíš, kde je Debbie,“ zeptala se a konečně se jí podařilo uvolnit drdol.

„Ne.“

V ten samý okamžik se otevřely dveře a zpocená Debbie se vpotácela do místnosti. Dvěma jednoduchými pohyby hůlkou se zbavila přetíženého kostýmu a na zem se vysypala tuny jídla, sladkostí a láhvového pití.

„Tak,“ zhluboka se nadechla, „a celý příští týden máme co jíst,“ dodala, spadla na postel a do minuty se z peřin ozývalo chrápání.

 

 

1 – Jack-o‘-Lanter – pro ty, kteří nevědí co to je: Vyřezávaná dýně se svíčkou uvnitř. :) Debbie vypadala cca nějak takhle, akorát ve větším měřítku a upravené :D

  

 

Photobucket

PS: jo Susie :D jsou tam dopsané nějaké věci :D:D

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ano

(Susie, 22. 1. 2008 20:55)

Já taky, opravy opravdu stojí za to :D

johou!

(Kačenka, 22. 1. 2008 16:58)

sem z týhle povídky totálně nadšená:P

Nojono...:D

(LilyJane, 20. 1. 2008 13:19)

to Anorien, Maysie: víte, ona Rowla v jednom rozhovoru řekla, že Lily byla stejně populární jako Ginny a stejná v jistých ohledech. Ginny taky není zrovna nejsvatější, že :D.
Tohle je prostě oddechová kravina :)

:-)

(Anorien, 19. 1. 2008 22:13)

stejně tu povídku miluju:)nikdy se mi nelíbilo, že byla Lily svatoušek...zvykla sem si, to jo...ale je super když se najde výjimka:) nesnášim svatoušky...

=)))

(Maysie, 19. 1. 2008 17:05)

Teda, ten kostým sem fakt neznala, a málem sem se začala smát, když sme viděla ten obrázek.. =D
A zase nemyslím, že je to taková kravina jak říkáš.. Soce si zvykám na Lilyino rebelský chování, ale jinak ok.. =)

Ty voe...

(Susie, 14. 1. 2008 17:57)

Ano.. první dvě věty mého předešlého komentáře svědčí o mé schopnosti se správně vyjadřovat =D

HÉÉÉÉÉÉÉJ!!!

(Susie, 14. 1. 2008 17:56)

Tys mě tak nechutně odhalila!! :D byla jsem odhalena... stydím se :D příště to napravím... btw ja jsem ti už tak jakože přibližně řekla, co si o té kapitole myslím, takže komentovat ji snad nemusím :)

paráda

(lucyš, 14. 1. 2008 17:11)

Heyko mě asi trefí šlak, nebo se spíš umlátím smíchy! No holka, co tebe nenapadne! Asi máš poslední dobou nějakou humornou náladu ne? Je to fakt super, taková odlehčovaní změna, ale je to fakt sranda. No pokračuj :-D