Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


3. Prasinky

21. 1. 2008

„Proboha, strčte si to do prdele!“ zabrblala Lily a poslepu se rukou pokoušela zabránit nějaké věci, aby ji šimrala pod nosem.

„No to těžko, když mi to z ní roste,“ ozvala se uražená Lydia, „potřebuju, abys mi ten ocas zase odčarovala! Přece takhle nemůžu jít na snídani!“

„Proč bys nemohla? Večer ti to slušelo.“

„No to jo,“ založila Lydia ruce na prsou, „Pettigrew mě za něj pořád tahal. Jestli je to jeho způsob, jak balit holky, tak nevím teda.“

Ostatní dívky se rozesmály. Lily ze sebe pomalu stáhla peřinu a s procítěným zívnutím si promnula oči, „Peter nikdy nepatřil k nejchytřejším, ale myslím, že tak blbý zase není.“

„Kde ses vůbec večer ztratila?“ zeptala se Debbie, zatímco si mnula bolavý krk.

„Byla jsem hlídkovat na pozemcích s Potterem,“ pokrčila rameny a snažila se trefit na Lydiin ocas, „Ježíš, přestaň s ním mávat nebo ti urvu i kus zadku!“

„Ale to nejde!“ zajela si rukou do tmavě hnědých vlasů, „au, i vlasy už mě štvou. Vždycky se zašmodrchají...“

„Hele, tvoje vlasy jsou mi u jistých míst. Byla bych ti vděčná, kdybys tou oháňkou přestala mávat!“ vztekla se zrzka. Když její požadavek opět nebyl splněn, přeříkala si pár vět z Otčenáše a rozhodně mávla hůlkou.

„Konečně!“ zařvala nadšeně Lydia a skočila na Tin, která se stále válela v posteli.

„Nemáš zač,“ zašklebila se Lily a zaplula do koupelny.

„Cos s ním dělala?“ zeptala se Debbie zatímco sledovala, jak se Tina snaží vymanit zpod Lydie.

„S kým zas?“ zamračila se Lily a opláchla si vodou obličej. Zbytky líčení tím byly definitivně zničeny. V duchu si slíbila, že se na žádný ples už nikdy nenamaluje. Krása nekrása, jí to leze krkem.

„S Potterem.“

„Pokecali jsme si. Došla jsem k závěru, že není takový idiot,“ ušklíbla se na sebe do zrcadla, „dokonce je s ním i sranda.“

 

 

„Čau!“ mávla zrzka rukou na Pottera, když kolem něj procházela ve společence, „stejně nechápu, proč tak chceš jít do Prasinek, když jsi včera donesla tolik jídla z plesu,“ protočila oči zatímco jí Debbie táhla pryč.

„Potřebuju koupit dárky pro rodinu!“

„Je listopad.“

„No a? Radši to udělat s předstihem, než pak lítat jak stíhačka po obchodech s předraženým zbožím a rvát se s ostatníma o poslední kousky.“

„Máš alespoň peníze?“

„Proč myslíš, že tě beru sebou?“ zakřenila se hnědovláska, „ne, samozřejmě, že je mám. Tak hnusná bych nebyla.“

O pár minut později je u Prasinek doběhly Tin s Lydií. Obě povážlivě rudé v obličeji, ale s úsměvem od ucha k uchu.

„Kde jste byly? Neslibovaly jste náhodou, že budete čekat u brány?“ přimhouřila Lily oči. Lydia jen mávla rukou, „Sbíraly jsme drby, kamarádko. Slyšely jste o Canvertové, Kyte – Kyla – blée!“

„Kyleighové,“ protočila panenky Tina.

„Jo, Kyleighové a Lotharové?“

„O kom?“

„To je jedno. Ale včera prý spolu během plesu zdrhly do Prasinek a ožraly se jako slívy.“ To už Lydii skočila do řeči Tina.

„No a slečinky se pochopitelně styděly jít do Bradavic a motat se jak káče na báni. Tak prostě lezly po čtyřech škarpou.“

„Sledovala je přitom půlka Bradavic.“

Všechny čtyři dívky se hlasitě rozesmály. První se vzpamatovala Lily. „Řveme jak dobytek, chtělo by se to trochu uklidnit, dámy.“

„Neřeš to, prosím tě. Děláš, jako by jsme kdy byly potichu.“

„Za zkoušku by to stálo-“

„Hele! Sirius! Sirius! Já za ním musím jít!“

„Tin, neblbni. On má rande.“ Lydia Tinu popadla za rameno a strhla zpět k nim.

„To je jedno! Jednou pochopí, že já jsem ta jediná! Jeho vyvolená!“

Tři kamarádky se na sebe vševědoucně ušklíbly.

„Má vůbec smysl ti vysvětlovat, že ani neví, jak se jmenuješ?“ podotkla Debbie, zatímco se snažila spoutat do gumičky své krátké vlasy, které jí vítr neustále foukal do očí.

„Ale ty to nechápeš! On mě miluje!“

„Ooh.“

„Já ti rozumím, Tin,“ poplácala jí Lydia s ironií v hlase po rameni a vzápětí ji odtáhla k nejbližšímu obchodu.

 

 

„...Ale proč se pořád chová jako dítě?!“ vykulila zrzka své smaragdové oči na kamarádky.

„Je hravý, no,“ rozesmála se Debbie, „prostě se rád baví. Vadí ti to? Vždyť už ani Srab-Snapeovi neubližuje.“

Kolem okna, kde dívky měly stůl, se najednou prohnal Potter, který řval smíchy a jen tak tak se dokázal udržet na nohou. Během pár vteřin spatřily i zabláceného Rema, obaleného listím se škodolibým úsměvem na tváři a s hroudou bahna v rukou. Nebylo pochyb, jaký cíl ta hromada má.

„Jeden velký člověk kdysi řekl: Ve skutečnosti nikdy nedospíváme. Jen se postupně učíme, jak se chovat na veřejnosti,“ pokývala Tina hlavou a dopila svůj máslový ležák.

„Tohle odněkud znám. Jak se ten člověk jmenoval?“ otočila se na ni Lily.

„Nemám ponětí, četla jsem to ve tvém deníku.“

„Ty mrcho!“

„Co?! Vždyť to máš nalepené na deskách! Ani jsem se ho nedotkla!“

„Máš štěstí.“

„Dáte si ještě něco, děvčátka?“ usmívala se na ně madam Rosmerta. „Znovu máslový ležák, nebo něco lepšího? Vzhledem k tomu, že jste plnoleté, mohla bych vám nabídnout trochu punče.“

Lydia trochu pobledla, včerejší „přepunčování“ na ní bylo ještě teď znát.

„Neboj se, zlatíčko, tenhle je mnohem lepší.“

 

Kdyby Rosmerta popsala účinky svého punče trochu přesněji, dívky by ho pro jistotu odmítly. Po dvanácti skleničkách bylo ovšem pozdě. Z Tří košťat se kamarádky vymotaly skoro čtyři hodiny po povolených vycházkách, kolem desáté večer.

Pro primusku ovšem nebyl žádný problém vysvětlit, že pouze kontroluje, jestli studenti dodržují toto pravidlo. Ale zdůvodnit, proč se po pozemcích pohybuje i se svými kamarádkami, navíc v podnapilém stavu, by bylo mnohem těžší. Navíc pokud by je chytil Filch.

 

„Pottere, já tě žeru. Ty jsi prostě všude.“ smála se Lily, když se pár kroků před ní zjevila Jamesova hlava.

„Evansová, co – tady – blbneš?“

„Já?“ pohodila důležitě hlavou, díky čemuž se zapotácela a jen díky stromku o pár metrů dál se jí podařilo zůstat stát, „procházím se.“

„Kdyby tě někdo chytil, měla bys co vysvětlovat.“

„Takové věci se holt stávají,“ rozhodila rukama a přiklopýtala zpět k Potterovi, načež ho píchla prstem do míst, kde tušila jeho hruď. „Ty. Ty se jednoduše ožereš v ložnici. Já takový servis nemám, Pottere.“ 

„Ale pořád jsi na tom tak dobře, abys mi všechno vysvětlila.“ Teď už se nepokrytě usmíval.

„Hele, kdybys byl k čemu, tak mi pomůžeš dostat se do společenky.“

„Tobě klidně pomůžu hned, ale tvoje kamarádky budou muset počkat. Jenomže jestli je tady někdo chytí, budou mít průser. Zatímco ty ani já bychom neměli problém.“

Lily chvíli sledovala své opilé kamarádky, které se preventivně složily na hromádku u cesty a pak Pottera provrtávala pohledem.

„Fajn, když se ti podaří je dostat do společenky, tak to tady s tebou nějakou dobu vydržím.“

„Vážně krutá oběť,“ ušklíbnul se.

„Ani mi nemluv,“ vyloudila na tváři znechucený výraz a sedla si na okraj cesty zády k němu. Chvíli slyšela nějaké naštvané šeptání více hlasů, načež náhle seděl Potter vedle ní – kupodivu celý, ne jenom jeho hlava jako před chvílí. Zatímco její kamarádky zmizely.

„Hele drahoušku, kápni božskou! Ty máš neviditelný plášť!“

„Hlasitěji už to vážně nešlo, co?“

„Šlo, ale nechce se mi řvát. Dělej, že ho máš?“

„No a? Bonzneš to?“ nadzvedl obočí.

„Vypadám snad na to?“

„Ty nevypadáš na hodně věcí, ale schopně je provozuješ.“

„Například co?“

„Opíjení se. Nikdy bych neřekl, že toho jsi schopná.“

„A to jsi ještě před rokem rozhlašoval, že o mně víš úplně všechno,“ škodolibě se usmála.

 

O pár hodin později...

 

„Ty spíš s plyšákem! No to snad ne!“

„To není jen tak nějaký plyšák! Je to moje kočička Sally, kolik důvěrných nocí jsme spolu zažily!“

James brečel smíchy. Tolik hovadin, co napovídali oni dva během té chvíle, co tady sedí, neslyšel za celý svůj život. A to už bylo co říct.

„Pottere, nechci kazit zábavu. Ale jsou dvě hodiny ráno. Čistě teoreticky bychom se měli sbírat do postele.“

„Problém je v tom, že teď už je všechno pozamykané a hůlky jsou nám v tomhle případě na nic.“

„Tak, pane chytrý, kde budeme spát?“

„Podívej,“ rozesmál se a neurčitě mávl rukou, „všechno kolem nás je jedna velká útulná postel.“

„No jasně, tak si půjdeme zakempovat do Zapovězeného lesa, ne?“

„Pěstuješ adrenalinové sporty?“ ušklíbl se a poškrábal se na hlavě, nicméně neprotestoval.

 

 

 

„Kdes byla? Myslela jsme, že nás trefí šlak!“ běsnila Debbie a ostatní dvě dívky horlivě přikyvovaly.

„Nevypadáte na to,“ usmívala se na ně zrzka, zatímco si vytahovala jehličí z vlasů a zpod svetru.

„Jen si z nás dělej pšouky!“ sykla Tina, „Kdes byla?!“

„Kvůli tomu, aby vy jste se dostaly do ložnice, bez problémů jsem spala venku.“ S potěšením sledovala, jak vztek u jejích kamarádek vyprchává, „V Zapovězeném lese a s Potterem.“

„...“

„Co tak civíte, měly byste být rády, že žiju!“

„Ty krávo!“ zareagovala po chvilce ticha Lydia.

„Oh, tolik tedy k tomu, jak moc mě máte rády.“

„Mohlo tě něco sežrat!“

„Neříkej! Na to bych sama asi nepřišla,“ ironie z Lilyina hlasu téměř odkapávala. „Teď dámy, bych byla vděčná, kdybyste mě pustily do koupelny.“

 

Nutno podotknout, že dříve než se vysprchovala, byly celé Bradavice obeznámené s faktem, že Lily Evansová strávila s Jamesem Potterem noc v Zapovězeném lese. Načež byli oba aktéři zavedeni k řediteli, který je k zděšení profesorky McGonagallové pochválil za spolupráci, nabídl jim pár citrónových bonbónů a poznamenal, že by nebylo špatné sedmým ročníkům nabídnout možnost občasného stanování na bradavických pozemcích.

Od tohoto okamžiku se dá říct, že éra bezdůvodných hádek těchto dvou primusů definitivně skončila.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

křeče v břichu

(Ellon, 10. 5. 2009 14:15)

ježiš, u téhlé povídky se lochám jak blázen... až mě z toho bolí břicho xD bože, a to jsem u třetí kapitoly... u dalších asi spadnu ze židle :D jedním slovem: skvělé ;)

bezva

(jjjjjj, 15. 2. 2008 21:58)

to je naprosto úžasný a neni to blbost jak si myslíš je to tak blbí že už se to nikomu jako blbost nepřipadá je to hustý

...

(haňula, 10. 2. 2008 19:30)

tak jsem po nějaké době opět navštívila tvůj blog a přečetla si tuhle povídku a musím říct, že se mi vážně moc líbí, hlavně to jak je vtipná

:D:D:D:D:D:D

(glacier, 24. 1. 2008 18:52)

to bylo boziiiiiiiiiiiiiii

Jojo

(Susie, 23. 1. 2008 17:38)

Já to potvrzuji.. a jako ukázka Janiin včerejší monolog (měla jsem mít do školy vymyšlenou pohádku, tak jsme o ní diskutovaly):
když se u něj objevil mile vypadající dědeček a vrazil mu do prdele kůl. "To máš ty hajzle za to, že lezeš na soukromý pozemek"

... :D

:D:D:D

(LilyJane, 22. 1. 2008 22:45)

to Kančenka: Já mám už dávno napsanou čtvrtou kapitolu :D:D ale nedám ji sem dřív dokud nedopíšu pátou :D:D
To Maysie: na kraviny mám obrovskej talent :D:D susie ti to potvrdí :D Já už v podstatě ani nic jinýho psát neumím :D
to lucyš: :D

A já si myslela, že ty sprostý slova budou vadit a všichni vkliduuu :D:D No fajn :D

Jojo

(Susie, 22. 1. 2008 20:56)

Mně se taky nejvíc líbil Brumla :D když jsem to tehdy kdysi dávno opravovala... :D

fantastický!!

(Kačenka, 22. 1. 2008 17:32)

já vim že si poslední kapitolu přidala teprv včera, ale to vůbec nevadí a není to žádný dvůvod proč bys nemohla napsat novou.. :):):) je to fakt super a hĺavně strašlivě šílený, což mi plně vyhovuje:)

mazec...

(lucyš, 21. 1. 2008 20:21)

jj Maysie má pravdu, ta Brumbálova reakce byla nejlepší. Tohle je fakt povídka při které se člověk nenudí. Vůbec to není kravina, právě naopak, je to skvělé. Jen tak dál a ty sprosté slova vůbec nevadí...

=)))

(Maysie, 21. 1. 2008 19:38)

Tak tohle se mi líbilo.. =D A ty sprostý slova, jen lepší, čím dál tím víc.. :DD
Prostě, na tuhle povídku máš talent a ta reakce brumbála byla nejlepší.. =D