Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola

1. 1. 2007

PRÁSK!

Potlouk odletěl  daleko mimo hřistě. Napřáhla jsem se na další odpal. Znova se přihnal a já ho opět plná zlosti odrazila.

„IDIOT!“

PRÁSK!

„NESNÁŠÍM HO!“

PRÁSK!

Proč sem taková pitomá kráva! Proč sem mu uvěřila!!

„PROČ?!“ zařvala sem přes celé hřiště.

„JANE! Jane sleť dolů!“ začal na mě někdo křičet. Kašlu na všechny, dejte mi pokoj.

„JANE! Prosím tě!“

Sakra kde je ten potlouk?! Rozhlížela jsem se na všechny strany. Jen jsem stačila postřehnout otřásající se bednu ve které byl připoutaný. Když na mě znovu kdosi křičel.

Pomalu jsem sletěla dolů. Pheobe. Co bych bez ní dělala.

„Nemyslíš si, že je čas jít zpátky na kolej? Za chvíli tě odsud vyžene Filch,“ objala mě kolem ramen.

„No jo,“ utřela jsem si slzy do rukávu a vydala se s ní zpět do hradu.

„Měla bych pro tebe zprávu, nevím jak moc tě pobaví, ale myslím, že nějaký účinek mít bude,“ Phe se usmála, „Když se o tom co se ti stalo dozvěděla Lily, vrazila Blackovi takovou facku, že to neustál. Navíc v plný velký síni.“

„Lily? Vždyť my jsme se spolu přece nikdy moc nebavily,“ co se stalo, že se mě zastává? Ani neví kdo jsem.

„No znáš ji, když ona je tak ráda mlátí,“ mrkla na mě.

Sice mi to nějak rapidně náladu nezlepšilo, ale bylo mi přece jen líp. Hajzl Black, dostal co mu patří.

Jakmile jsme se konečně vydrápaly těch pět pater k naší společence, bylo to debilní brnění co otvírá někde v háji. Štve mě, maximálně mě tím žere. Už šestý rok se s tím debilem musím hádat. Závidím Nebelvíru obraz. Ta tučka se sice může hýbat ale nedělá to tak často. Svezla jsem se podél stěny na podlahu. Už mě to tady všechno štve. Dycky já musím mít všechno úplně posraný!

„KDE SI TY IDIOTE?!“ zaječela jsem a vymrštila se na nohy. Z vedlejší chodby se ozvalo řinčení železa.

„Otevřelo bys nám konečně?!“

„Hes…“

„MARCIPÁNOVÉ HOUSENKY!“

Sakra! Další úžasný den! Fakt skočím z okna! Vztekle jsem přešla společenku a vlítla do ložnic.

„Co děláš ty krávo?!“ sjela mě Bergerová, „Sem si kvůli tobě málem vypíchla oko!“

„Och jaká to škoda! Ani nevíš jak mě mrzí, že se ti to nepovedlo!“ sykla jsem na ní vztekle. Kráva jedna pitomá. Namyšlená.

„Tak jsem zaslechla, že tě Black vystřídal za jinou,“ uchechtla se.  Moje krev začínala vřít.

„Dalo se to čekat. Kdo by vydržel s takovou šerednou, naivní a politováníhodnou nánou,“

To už jsem nevydržela a namířila jí hůlkou mezi oči.

„Drž hubu! Víš akorát tak velký prd!“

„Ale naše Janie se nám rozzlobila!“ ušklíbla se.

„Říkám ti drž hubu nebo se neudržím,“ zaváhala, ale nakonec nepromluvila. Práskla sem sebou na postel a zatáhla závěsy. Kdyby tady nebyla ta koza. Dalo by se to snést. 

A je to tady. Další chvíle sebelítosti. Nesnáším to. Ale nedokážu se toho zbavit.  Lisa měla pravdu… politováníhodná nána na mě opravdu sedí. Znovu se mi spustily slzy. Sakra proč já!

Nevím kdy, ale podařilo se mi usnout.

„Kdy hodlá vstát?!“

„Nevím. Není jí zrovna nejlíp.“

„Je půl dvanáctý. Prošvihne oběd.“

Ale, že by Bergerová o mě měla starost?!

„Dík, za upozornění,“ zachrčela jsem, „Ale oběd mě nijak nezajímá,“ nechápu jak s ní Pheobe může v klidu a pohodě mluvit.

„Sakra Carterová. Tys ještě nechcípla? Už jsem si dělala naděje, že se neprobudíš,“

„To musíš otravovat hned zrána?! Táhni někam sim tě,“ asi mě poslechla protože bouchly dveře a někdo scházel dolů.

„Že vy na sebe jen nadáváte,“ ozvala se odněkud Nicol.

No co. Nesnáším jí od první chvíle, kdy mě v prvním ročníku vyhodila z kupé, protože ona ho potřebovala celé jen pro sebe. Mrcha. Sem pak skoro dvě hodiny hledala volné kupé.

„Ale měla pravdu. Za chvíli je oběd. Jdeme?“

Nemám sice absolutně chuť cokoli jíst, ale přesto strašný hlad. Odhrnula jsem závěsy a zapadla do koupelny.

Opřela jsem se rukama o umyvadlo a  zadívala se do zrcadla. Hnědý vlasy rozcuchaný na všechny strany. Pod kaštanovýma očima pytle přes půl obličeje. Rty suchý a nepřirozeně bledé.

Popadla jsem ze zrcadla gumičku stáhla vlasy, vyčistila zuby a opláchla ledovou vodou obličej. Pak přišel na řadu kartáč. Polovina mých vlasů skončila v koši, ale aspoň nevypadám zas tak strašně. Na make-up jsem se vykašlala. Nemá to cenu.

„Tak jdeš už?!“ zařvala na mě Nic.

„Jo furt!“

 

Bože, hrachová polívka. No hnus. Není někde poblíž něco jiného? Pheobe mi podala tác s kuřecími prsíčky a mísu bramborového salátu.

Během chvíle jsem byla plná až po okraj.

„Já se ti divím. Ty bys sežrala vola, ale stejně to na tobě nejde poznat,“ smála se Nicol.

„Díky bohu existuje famfrpál. Jinak by ze mě byla dávno koule,“ usmála jsem se. A mám pravdu. Dřív jsem byla tlustý skrček, teď už jsem alespoň štíhlý skrček. No dobře, zas tak malá nejsem. Ale prostě se sama sobě nelíbím.

„Drahouši. Hoď mi tu mísu se salátem!“ žduchla do mě Phe.  Postavila jsem ji před ni.

Je to zvláštní. Nikdy nejí nějak moc, ale přesto není nejchudší. Není tlustá, je prostě tak jemně oplácaná. Připomíná mi takový ty baculatý andělíčky z výloh mudlovských obchodů. I když teda nemá kudrnatý vlasy a váhově by je ještě musela dohnat, ale prostě se mi ten její kulatý obličej s modrýma očima a dlouhými blond vlasy strašně líbí. Nepatří mezi ty holky, který maj na každým prstu deset kluků. Ale je mezi nimi dost oblíbená,  protože má smysl pro humor. Dokáže člověka povzbudit a pomoct.

Nicol je stejně jako já štíhlá bruneta. Rozdíl je v tom, že ona má vlasy jemně vlnitý a k tomu modrý oči. Podle mě je to pěkná holka, ale že by kluky nějak okouzlovala to se taky nedá říct.

To spíš ta mrcha Lisa. Typická modelka. Prostě vysoká jak Eiffel s dlouhýma nohama. Má vlasy nabarvený na hnědo s melírem. Oči zelený. A xycht upravený.

No samá radost fakt. Když ji vidím tak je mi ještě hůř. Ani mi nejde o to, že se hádáme. Na to už jsem si zvykla. Jednoduše jí závidím.

„Do řiti!“ vztekla se vedle mě nějaká holka, nejspíš sedmačka, „To zas dneska bude pěknej den. Hned ráno se slít kafem, to vážně potěší.“

Usmála jsem se. Další co má podobný dny. Alespoň vím že nejsem sama.

„JANE!“ zaječel mi nějaký magor do ucha. Oprava, zaječel na mě brácha, i když… on je taky magor.

„Co zas chceš,“

„Naši ti poslali dopis. Jelikož si ale nejspíš prochrápala celý ráno, tak sem ho musel převzít já.“

„Dej ho sem,“ nastavila jsem mu ruku.

„A co tak pěkně poprosit?!“

„Naval ho Sebastiane nebo tě přetrhnu.“

„Sestřičko, nebuď tak nabroušená,“ sere mě smrad jeden. Hlavně proto, že je v Nebelvíru. Osobně je mi to úplně jedno, ale po šesti letech neustálého předhazování téhle skutečnosti mě to začíná dožírat.

„Já nejsem nabroušená. Jen tě upozorňuju.“

„Nechceš si jít přisednout k nám?“ mávl rukou k místu kde seděla známá Nebelvírská trojce.

Potter, Black, Lupin.

„Sirius tě určitě rád uvidí.“

Tak toto už jsem nevydržela. Popadla jsem ho za kravatu a přitáhla k sobě.

„Toho vola mi už nikdy nepřipomínej je ti to jasný! Je to naprostý idiot, mamlas...“

„Dobře, dobře!“ vytrhl se mi. Vypadá nějak překvapeně.

„Tady máš ten dopis.“

„Dík,“ vytrhla sem mu ho. Konečně odešel ke svému stolu. Fakt, pablb. Ale stejně ho mám ráda, i když to tak občas nevypadá.

„No holky, já už půjdu na kolej,“vstala sem od stolu.

„Počkej na nás!“ chytla mě Nic za ruku.

„Radši ne, ještě bych z vás dostala znova hlad,“

Zamířila jsem nejkratší možnou cestou k mému ‘oblíbenému‘ brnění.

Kousek od místa kde by mělo stát se opírala o stěnu Lisa.

„Co tu děláš?“ obočí mi vyletělo nahoru.

„Čekám až se nám vrátí brnění.“ protočila oči, „Kdyby tu bylo, tak tady nestojím jako dement a sem uvnitř ne?“

„Sakra! Na celym hradě je brnění jak nasmolenýho a všechny stojí jak přibitý. Jen to naše se musí věčně někde courat!“ ječela jsem přes celou chodbu, „KDE ZASE SI TY DEBILE?!“

Hned jakmile jsem ztichla, uslyšela jsem tu kupu šrotu o pár chodeb dál.

„Já se ti divím, že po šesti letech sis na to ještě nezvykla,“ změřila si mě pohledem. No skvěle, zase mě zdrbe za to jak vypadám.

„Ono je zajímavý tě pozorovat. Ty jsi takový nervák,“ smála se.

Fakt, dík. To mě potěšilo. Zašklebila jsem se na ni a sedla si na zem. Fialový hnus toto.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jeeeej

(Melindushka, 11. 2. 2008 11:44)

to je jake dobred;-) gratulujem...som zvedava co z toho bude:D

No vidíš...

(Susan Topperová, 2. 1. 2007 12:24)

Na co všechno já dovedu přivést? Hold když má někdo talent, tak i z největší krávoviny vymyslí skvělou povídku. Jen tak dál, držím palce ;o)

:-)

(Sany En, 2. 1. 2007 12:19)

Hm začíná to dobře

Skvělééé

(Verča, 2. 1. 2007 9:16)

Je to skvělé,doufám že brzy bude další :D

:)))

(Twiggy 33, 2. 1. 2007 1:55)

No...začíná to zajímavě :))) Jsem zvědavá co se z toho vyvine :) ten nápad s brněním :D To se vážně povedlo :D:D:D A líbila se mi zmínka o "nebelvírské trojci", taky nemám Petera ráda...skrček jeden...No, jsem napjatá, jak prádelní šňůra, takže další kapitola by určitě potěšila :)