Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. kapitola

5. 1. 2007

„JANE!“ bože kdo zas?

„Už sem myslel, že na mě nepočkáš,“ opřel se o mě můj drahý bráška.

„Dneska ses rozhodl jít na péči se mnou a ne s kamarády?“ nadzvedla jsem obočí.

„Tak alespoň jednou bych tě doprovodit mohl ne?“ ohradil se dotčeně. Je to fakt, už máme za sebou skoro dva měsíce školy a my dva jsme si povídali maximálně pár minut.

„Co ti naši vlastně chtěli?“

„Tradičně, ať nedělám brdel. Pár poučení a konec,“ jako bych někdy něco takového dělala.

„Se divím, že je to nepřestalo bavit. Ty dopisy by spíš měli posílat mě,“ usmál se.

„Tobě je neposílají, protože ty je ani nečteš. Oni radši poučí mě a přikážou abych tě hlídala.“

„To jako vážně?!“

„Vážně bráško,“ neodpustila jsem si ušklíbnutí, „Tak si dávej bacha.“

„Ty si vlastně primuska co?“

„Došlo ti to fakt brzo. Ti budu říkat blesku.“

„Jsi sprostá,“ dělal uraženého.

„Já? Ani náhodou,“ za stálého pošťuchování jsme vyšli z brány na pozemky.  Zrovna se mi podařilo utišit svůj záchvat smíchu, po jednom ze Sebastianových vtípků, když jsem si všimla Snapea visícího ve vzduchu hlavou dolů. Bože ti kreténi mu nedají pokoj. Brácha zamířil k nim a já se k němu přidala.

„Zase šířil mastnotu po okolí?“ smál se na ně. Black s úsměvem kývnul hlavou. Zase jsem vřela vzteky.

„Mi to teda moc směšný nepřipadá.“ zasyčela jsem na něj.

„Ale Carterová neotravuj. Taky musíš zkazit každou srandu.“ odhodil si ofinu z čela. Začaly se mi třást kolena. NE!! Sakra Jane!!! Ty krávo! Dyť tě nechal!

„Třicet bodů dolů Blacku a okamžitě ho pust.“  založila jsem si ruce na prsou. Seb se na mě překvapeně podíval.

„Ale to přece nemůžeš!“

„A proč bych nemohla? Tohle je hrubé porušování školního řádu Sebe.“

„Co když ho nepustím?“ usmál se na mě ten černovlasý krypl.

„Tak ti strhnu padesát bodů a dostaneš trest.“

„To bys neudělala,“ nějak si moc věříš idiote.

„Pozor Blacku, to že sem ti ještě nedávno dovolila si se mnou dělat co chceš neznamená, že to stále platí.“

„Neříkej cukroušku! Nebyla jsi to ty, kdo si málem rval vlasy a prosil mě abych se s tebou nerozcházel? Jsi ubohá…“

„EXPELLIARMUS!“

Black odletěl pár metrů a přistál v trávě. Pleštila jsem oči na bráchu. On kvůli mně málem přizabil svého kamaráda!

„Tos přehnal Sirie,“ těžce to rozdýchával, „Sestru mi urážet teda nebudeš. A ocenil bych Jamesi kdybyste Srábka nechali jít. Nechci aby naše kolej přišla o další body.“

Potter trhnul hůlkou a Snape spadl na zem rychle se sesbíral a zdrhnul.

„Cartere ty mě překvapuješ. Že bych se v tobě spletla když jsem si myslela, že si idiot?“ usmála se na něj Lily, která se právě přiřítila, aby si své oblíbence podala.

Potter si okamžitě prohrábl vlasy.

„Čau Evansová! Přišla sis se mnou domluvit rande?“

„Ne Pottere! Přišla jsem napařit ti trest, stejně jako Blackovi…“

Na víc jsem nečekala popadla jsem bráchu za ruku a táhla ho dál od nich.

„Proč si to udělal?“ vybafla jsem na něj, „Vždyť sis to u něj pěkně podělal!“

„Nenechám tě urážet,“ kroutil hlavou.

Vrhla jsem se mu kolem krku a dala mu pusu na tvář.

„Díky!“

Jen se usmál a vešel do skleníku, kde jsme měli mít hodinu.

 

Bože tohle je zas hodina jak něco. Samým zaujetím jsem rozpitvala nějakého brouka, alespoň nějaký vzrůšo. Celá hodina zas jenom o přesazování. To je naprd toto. Hned co se pozemky rozlehly zvony, ohlašující konec hodiny, zahodila jsem lopatku, popadla brašnu a rychlostí blesku vypadla ze skleníku. Konečně volno!!! Pleskla sem sebou do trávy.

„Takovou rychlost bych od tebe nikdy nečekal,“ vyvalil se na trávník vedle mě Sebastian, „To běhání s koňma ti náramně prospělo.

„Nepřipomínej mi to, tehdy jsem málem vyplivla duši,“rozesmála jsem se.

A je to fakt. Doma se nám rozbila ohrada, takže jsme neměli kam pustit koně. Což byl velký průser, jelikož mamka se chystala vyčistit stáje. No a brášku napadlo zavolat mě. Tak, jsem asi tři dny nedělala nic jiného, jenom brala koně na čtyřhodinový procházky – neumím na nich jezdit. Jelikož mě nenapadlo je vylonžovat* a tak sem s nimi jako debil lítala po loukách. Zhubla jsem asi o devět kilo. Víc k tomu asi netřeba dodávat.

Na druhé straně jezera někdo začal hrát na kytaru. Podepřela jsem se lokty a naklonila hlavu abych se vyhla slunečním paprskům odraženým od nějakého předmětu. Radši jsem ani nepátrala od jakého.

„Ale! Josh se nám odvázal,“ zazubil se můj drahý bratr a položil mi hlavu do klína.

„Ty padej!“ odstrčila sem ho a znovu se zahleděla na toho Joshe či jak to Seb říkal. Vypadal pěkně. Postavu sice nevidím, jelikož sedí, ale obličej má pěkný. Detaily opět nemám šanci uvidět. Zdálky působí sympaticky.

„Zazpívej k tomu něco ne?“ zařvalo to pako vedle mě.  Josh se zasmál.

„A proč bych měl? Neříkej, že mě budeš poslouchat!“ dolehla k nám odpověď.

„Zpívej a nekecej!“

„Nebudu přeřvávat okolí! Nechtěli byste přijít sem?“

„Jdeš?“

„Nee. Nemám ráda, když mi slunce svítí do očí.“

Během chvíle  mě brácha opustil. Dívala jsem se jak si vedle svého kamaráda sedl. Chvíli si spolu povídali a pak ten pablb ukázal na mě a dostal záchvat smíchu.

Jednou ho zaškrtím. Jeden krásný den ho popadnu za tu pitomou kravatu a pořádně přidusím.

Pak mi oba zamávali. Oplatila jsem jim pozdrav a raději zaklonila hlavu. Není nadto být někde sama. Ten božský klid netrval ani pět minut a od té dvojice na druhé straně se začaly ozývat slova písně.  S každým následujícím slovem se k nim přidávali další kluci.

„…UŽ MI NESTAČILA MOJE RUKA…“

Nééé! Proboha tu koninu už né! Nestačilo, že sem to poslouchala celý léto?

„… JMENUJE SE RADEK! A MÁ TUZE KRÁSNÝ ZADEK!!!“

Bože brácha, ty si naprostý magor. Doufala jsem, že to zas tak horké nebude, ale opak se zdá být pravdou. Refrén už řvali všichni, kteří tu písničku znali, to znamená většina pánského osazenstva školy. Nahoře v jednom obrovských hradních oken, jsem spatřila někoho v pomněnkovém hábitu. Mhouřila jsem oči co nejvíc to šlo… Brumbál. A rukama mával do taktu. Takový záchvat smíchu mě ještě nikdy nepřepadl.

Písnička dozněla a já se taky celkem uklidnila. Znova mi něco začalo svítit do očí. Sakra co to je?! Naklonila jsem hlavu na stranu. No blb Black si hraje se zrcátkem. A ještě se u toho tak debilně směje. Měla jsem co dělat abych nevyletěla a nedala mu pořádnou facku. Místo toho vystřelil vzhůru můj prostředníček. Nadzvedl obočí a vydal se ke mně.

„Copak drahoušku? Dneska ses špatně vyspinkala?“ pohodil hlavou. Po zádech mi přejel mráz. Ne Jane uklidni se… vyměnil tě za jinou!

„Víš co Blacku?!“ postavila jsem se na nohy, „Táhni si za tou svou kráskou, se kterou si se tak nadšeně oblizoval v knihovně.“ zkazil mi celý den. To umí fakt jenom on.

„Já?! To si musela vidět dost špatně. V knihovně sem za poslední měsíc vůbec nebyl,“ přitáhl si mě za pas k sobě, „Nezapomněla sis ten den čočky?“  

Přelila mě vlna obrovského vzteku. Taková jako nikdy v životě. Všechna síla, kterou jsem v sobě měla šla do jedné facky.

PLESK!

„TY UBOŽÁKU! TÁHNI MI Z OČÍ! SI JEN AROGANTNÍ CYNYCKÝ VLEZDOPRDELKA BEZ ŠPETKY CITU! JEDINÉ CO TĚ BAVÍ JE NIČIT ŠŤĚSTÍ NĚKOMU JINÝMU!“ řvala jsem přes celý pozemky. Do očí se mi hrnuly slzy a můj hlas klesl na minimum. „Nemáš důvod se stranit svojí rodiny. Možná nezabíjíš mudly, ani netoužíš potom vyhladit křížence. Ty ničíš srdce Blacku… a to hodně hnusně. Jsi stejný jako tvá rodina.“ ochromeně na mě zíral. Nabrala jsem rychlost a zmizela v hradu. Celý den v hajzlu. Doprčic!

Vchod do společensky byl naštěstí na místě. Kdyby zmizelo i to pitomý brnění, tak bych spáchala sebevraždu.Rukáv mého hábitu mi pomohl osušit obličej. Rychle a se skloněnou hlavou jsem proběhla společenkou, vtrhla do ložnice, popadla ručníky a zalezla do sprchy.

Jen co na mě dopadly první kapky vroucí vody. Znovu mi po tváři tekly slzy.

Sakra proč jsem mu kdy na ty jeho kecy skočila!

                                                                       ***

„Já myslela, že se tam utopíš!“ padla na mě Pheobe, když jsem snad po dvou hodinách vylezla ven.

„To by bylo nejlepší.“ zachraptěla jsem a jemně ji odstrčila.  To už mi ale zahradil cestu někdo jiný.

„Carterová! Myslíš někdy taky na ostatní?! Já se dneska chtěla sprchovat!“ vyjela na mě ta husa Bergerová.

„Vlez si někam. Kdy ty si myslela na druhé?! Nikdy! Tak drž hubu laskavě a dej mi pokoj.“

„Drž si ji sama! A vůbec! Co si dovoluješ ječet na Siria!“

„Taky jednou po něm budeš ječet. Neboj. Na tebe taky dojde.“ už mám dost. Nehodlám se s ní hádat. Stejně to k ničemu nevede.

„NIKDY! Už nikdy na něj ječet nebudeš! Na mého kluka mi nikdo nadávat nebude!“

„Tak ty s ním chodíš jo?!“

„No a co?“

„Dávám ti tři dny Bergerová. Tři. Pak na něj budeš ječet taky.“

Nic jiného než postel mě nezajímá. Děkuju bohu, že je pátek. Můžu ležet a litovat se až do pondělí. Zachumlala jsem se do teploučké peřiny a zatáhla tmavomodré závěsy. Modrá. Má oblíbená barva.

Po chvilce přemýšlení jsem usnula. Oči se mi rozlepily až za hluboké tmy.

Pomaloučku, potichoučku jsem se oblékla a vyšla ven z ložnice. Nikde nikdo. Musí být hrozně pozdě. Spíš brzo. Tipla bych si to tak na dvě ráno.

Na chodbě vedoucí k sovinci jsem se zastavila a pohlédla z okna. Na obloze jasně svítily hvězdy. Miliony a miliony hvězd zářily jako drahokamy do jinak nepropustné tmy. Říká se, že každý člověk má tu svou. Snad je to pravda, možná ji někdy najdu jako malou tečičku v zákrytu za těmi jasnějšími, lepšími, úspěšnějšími. Za hvězdami těch, kteří se nebojí použít ostrých loktů a zrady.

Za mnou se ozvaly kroky. Nejspíš nějaký primus, který nemůže usnout. Něčí ruka mi stiskla rameno.

„Můžu?“ Potter. To je vážně milé, ale zrovna ho nepotřebuju.

„Hmm.“

„Já…, chtěl bych se ti za Siria oml…“

„Blacka sem netahej, nemám zájem o něm cokoliv poslouchat.“

„Fajn,“ odmlčel se, „Pozoruješ hvězdy?“ pousmál se. Jen jsem kývla.

„Občas jim taky neodolám. Hlavně když nemůžu spát. Chtěl bych v nich umět číst, dozvědět se budoucnost. Jaký bude další den, jestli se mi splní sny.“

„A plní?“

„Ne. Nic není takové jak bych si přál. Už je to šest let co tady jsem, teď už vlastně šest a pár měsíců.“

Má pravdu, letos tady jsme posledním rokem. Sklopila jsem oči a mírně se zachvěla. Ne zimou, ale smutkem. Za chvíli to tady opustíme a bude konec. Po tváři mi přejel úsměv. Všichni pořád mluví, že jsou tady šest let. Mě nevyjímaje. Přitom letos končíme.

„Tak školu nesnáším, ale klidně bych si docházku prodloužila o pár let.“

„To bych taky rád.“

„Proč vlastně nespíš?“

„Špatný den. Remus na ošetřovně, Peter spí už od sedmi. Sirius je naštvaný na celý svět. A Lily si dala rande s nějakým klukem z Mrzimoru.“ svěsil hlavu, „Na tvoje důvody se ptát ani nemusím co?“

„To ne…“

Do rána jsme prolezli snad celý hrad. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se někdy budu vybavovat s Potterem a už vůbec, že se s ním spřátelím. Rozloučili jsme se u Velké síně a šli každý na svou kolej. Vcelku příjemná noc.

Jako bych ani nebyla pryč, jsem zalezla zpět pod peřinu a usnula.

 

 

* vylonžovat (nééspisovné) – je to odvozeno (samo že blbě) od slova londyž (či tak nějak, nemůžu si spomenou na ten druhý výraz co pro to je)  – pro laika : vemete koně na dlooouhou pevnou šňůru a honíte ho dokola kolem sebe. Kůň se může vyřádit, vás nepokope a navíc se ani nezadýcháte. ;-)

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

(jaja, 26. 3. 2008 19:20)

tato povedka je skvela..strasne sa mi paci..neviem sa dockat dalsej kapitolky :)

woooooooow

(Melindushka, 11. 2. 2008 12:04)

ze jake je to dobre???a kedy bude dalsia kapitola???uz sa na nu moc tesim...je to fakt take nezvycajne ;-)

:-)

(lucyš, 1. 1. 2008 16:53)

Jo další pěkná povídka.Je to něco takovýho jiného,ale je to mazec.Pokračuj dál,fakt super.

:DDD

(Paige (www.povidky-paige.blog.cz ), 25. 11. 2007 11:26)

Páni ta Jame má teda vyřídilku:DDD a dosti drsnýho brášku...heh...ať žijou jedináčci!!!:DDD
Jinak je to suprově napsaný a jsem zvědavá, jak to bude dál...takže pokráčko???

=))

(Maysie ( http://maysie.blog.cz/ ), 1. 11. 2007 15:46)

Pěkný..A co další?Kdypak bude?

Super

(Jane245, 16. 9. 2007 13:54)

vazne, super kapitolka a aj cela poviedka. pises uplne dokonale. tiez mam blog z poviedkami. nechces sa spriatelit? ak by si sa nanho chcela pozret tak : www.jane245.blog.cz .papa

Honem pokráčko !

(Beltrix, 2. 9. 2007 17:28)

Je to mocinky krásné , alke chtělo by to novou kapitolku .

Ďalšia kapitola???

(Nika (www.nika-sk.blog.cz), 4. 8. 2007 23:58)

Krásna poviedka!Ale ako pozerám tak tu už pekne dlho nič nepribudlo...Kedy bude ďalšia kapitola? =)

:-)

(Arcona, 15. 6. 2007 7:41)

skvělí,kdy bude další kpitolka?

Supr

(Kate, 26. 4. 2007 14:14)

Skvělá kapča ale chtělo by to rychle další

Jejky

(N.I.N.I.N.K.A, 18. 4. 2007 13:50)

Já bych tááák strašně moc chtěla další kapitolu a ono nic!!!!Takhle mě trápit, že se nestydíš!!!Napíšeš vůbec někdy pokračování???Kdyby jo, tak bych byla úplně...... ehm, prostě napiš další =o)

bezvadnýýýýýýýý :)

(Dami, 12. 4. 2007 10:38)

je to sqělý :) tak fofrem další, ale až po Nový :D

skvělýýýýýýýýý

(pasu-Hanka, 21. 3. 2007 15:17)

Paráda. Nádhera. Super. Plánuješ na někdy další kapitolku?????

Jůůůůůůůůůůůůů

(Petra, 13. 3. 2007 16:33)

Je to pěkná povídka.Prosím napiš co nejdřív další kapitolku.

Jééé

(Quistynka, 22. 2. 2007 13:20)

Honem další nebo se zblázním!!!Je to super, moc se ti to povedlo

:))

(Twiggy 33, 12. 1. 2007 21:05)

Juchu, další kapitolka :)))...tahle povídka se mi mooc zamlouvá...je to takový netradiční, když hlavní hrdinka není z Nebelvíru a to se mi na tom líbí :) Ten konec byl hodně nečekaný...Jane a James se spolu normálně bavili...hmmm...to bude ještě hodně zajímavý :)

...

(kristyna, 7. 1. 2007 20:17)

je to moc hezký, tak napiš další kapitolku at vidíme jaký to bude dál...